Věrná kočka

Byla jsem nešťastná. Umřel mi křeček a jediný co jsem dělala bylo, že jsem všechny kolem sebe odstrkovala. Rodiče si se mnou nevěděli rady. A pak to přišlo. Další den přišli s bedýnku do mého pokoje. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem jen odvrátila pohled. Když otevřeli bedýnku, cosi z ní vylezlo. Začalo se mi to otírat o nohu, tak jsem se podívala. Byla to kočka. Malá mourovata kočička, co se na mě dívala velkýma modrýma očima. Že začátku mi přišla roztomilá, ale pak jsem si řekla ,,Kočka? Vždyť ty nic nedělají. Jenom spí a jí. A chodí na záchod. " kočku jsem odehnala. Rodiče byli zklamání. Ale kočku jsme si nechali. Ale já moc nadšená nebyla. Pořád ke mě lezla do postele a otírala se mi hlavičkou o ruku. Když jsem ji odstrcila, nedala pokoj. Lehla si vedle mé ruky a ležela. Opakovalo se to skoro každý den. Pak jsem začala uvažovat, proč mi nedá pokoj i po tom všem. Tak jsem šla za mamkou.,, Víš, kočky umí vycitit, když člověku není nejlíp. Proto k tobě chodí. Chce ti udělat dobře. "řekla mamka. Pak mi to došlo. Chce mi jen pomoct přenést se přes tu ztrátu. Běžela jsem za kočičkou, zvedla ji a poděkovala. ,,Děkuji Stacy. " Od té doby, když ke mě přijde si lehnout, tak se s ní začnu mazlit a někdy, si s ní i povídám.