Zůstaň..

Kolem mě, kolem všeho, kolem každé věci, která mi patří a která patřila tobě cítím jen smutek. Říkáš si ,,jaký smutek? Miloval jsem tě‘‘. Ano, možná to tak je, ale ty si odešel. Natahovala jsem svou bezmocnou ruku, ale ty tu nejsi, odešel si. A já tu stále stojím, čekám ve tmě a v zimě plná strachu a obav. Obavy a strach? Ne kvůli sobě, ale kvůli tobě. S tvou fotkou v mé ruce, příběh zlomeného srdce, a já stále čekám. Čekající se na zázrak.
A pak se probudím, probudím se zlého snu. Z očí mi tečou slzy a já si přeji, aby se sen nestal skutečností. Ale v životě nikdy nevíme, co se může stát. A proto si nade-všechno přeji, aby si zůstal se mnou, aby si mě nenechal odejít. Protože já prostě bez Tebe nemůžu být, nemůžu existovat, protože díky tobě, co všechno kolem sebe mám, je díky tobě. Já na tobě postavila celý svůj svět.. a když mi odejdeš, můj svět se zhroutí. Upadne v prach. Zmizí. A nechci vědět, jaké to bez Tebe je. Tak se mnou zůstaň, nenech mě odejít.. prosím..
Zkouším a doufám v den, kdy bude můj dotyk stačit k tomu, aby si dal tu bolest pryč. Kdy můj dotyk bude stačit ke tvému štěstí. Kdy si uvědomíš, jak moc tě miluji. Hledala jsem tě tak dlouho. Dlouho jsem hledala člověka, který by byl víc jak z půlky jako já. Naše fotografie vyvěšené, aby mi připomněly dny, kdy si mi sliboval, že vždycky budeme spolu, že nikdy od sebe neodejdeme. Tohle je to, co potřebuji. Potřebuji, aby si zůstal.
,,Dlouho jsem hledala odpovědi na mé otázky, a odpovědi byly jasné. Bude nám dobře, jestliže nenecháme zmizet to, co je mezi námi‘‘ .