Extáze

Točení se dokola, spousta barev, kouř, hudba. A můj smích. Točím se dokola a nedokážu přestat. Jsem v jiném světě. Směji se tak hlasitě, až mi můj smích přijde jiný. Ne jiný, ale jako by patřil někomu jinému. Točím se, ale hlava se mi nemotá. Všude okolo mě se mění barvy a kouř mi chňapá lačně po nohou. Ale já se nepřestávám točit a smát. A směji se sobě samotné. Připadám si šíleně. Jsem šílená. Bláznivá. Ale mě to tak baví! Jako bych byla v extázi, nic mi nemůže ublížit. Co to jen je se mnou? Začnu sledovat barvy. Červená. Modrá. Zelená. Žlutá. Oranžová. Fialová. Zase červená. Modrá. A pořád dokola ty samé barvy. Kdosi se mnou zatřese, ale já se nemůžu přestat smát a točit kolem dokola. Nic mě nemůže zastavit. Tenhle svět se mi líbí. Všechno se točí a vlní a já si připadám dokonale. Kde jsem? V nějakém prostoru, kde to patří jen mně? Nevadí mi to. Nechci jinam.
Účinek pomalu odezní a já se přestávám točit. Světla už přestávají poblikávat a kroužit kolem mého těla. Můj smích se ztiší, až nakonec zmizí úplně. Padnu vyčerpaně na zem a nadechnu se vzduchu. Všechno zmizelo. Byl to jen sen.