1. máj, lásky čas

Probudil jsem se krásného slunného dne, jehož datum bylo právě 1. května. Mohlo být zhruba devět hodin a já myslel jen na jednu věc. Na ni! Hned jak jsem otevřel oči, vzpomněl jsem si na den před tím.
Když jsem s ní skypoval. Viděl jsem její oči, její úsměv a domluvili jsme se, že se dnes sejdeme. Konečně! Musel jsem vydržet dlouhé tři dny bez ní. Kdo byl kdy zamilovaný pozná, jak dlouhá doba to může být. Jak pomalu utíká čas ve škole, doma a de facto všude.
Abych ji představil, jmenuje se Dominika ale já jí říkám Domi. Je jí 17 let. Má dlouhé, vlnité a blonďaté vlasy a zelené oči. Je vysoká asi jako já a má překrásný úsměv.
Ještě jsem ležel v posteli, venku cvrlikali ptáci a byl slyšet zvuk šustění listů pod náporem lehkého letního vánku. Přemýšlel, čím jí ten den udělám radost, co jí dám. Jelikož jsem hlava skopová jako většina chlapů, nechal jsem kupování dárku na poslední chvíli. Nakonec se na mě ale přece jen usmálo štěstí. Vzpomněl jsem si totiž, že jsem ji už dřív koupil náhrdelník s přívěskem ve tvaru srdíčka. Byl z chirurgické oceli. Měl jsem ho přichystaný k narozeninám ale k těm mohu něco koupit později. Dárek potřebuji teď. Vstal jsem z postele,otevřel šuplík a po pětiminutovém hledání jsem objevil krabičku s náhrdelníkem. dal si snídani a u té mě napadlo, že bych ji mohl složit báseň.
Dosnídal jsem tedy, pečlivě vyčistil zuby a sedl ke stolku. Dlouho jsem přemýšlel. Pořád jsem si hrál s propiskou až mě najednou asi políbila můza. Psal jsem jak o závod. Když jsem báseň dohotovil, přepsal jsem ji ještě jednou na čistý papír a nakreslil okolo něj srdíčka a jiné zamilované motivy. Složil jsem papír, dal ho do kapsy i s náhrdelníkem a vyrazil jsem.
Sraz s moji milovanou, se kterou jsem již tři měsíce, vypadal opravdu pohádkově. Dorazil jsem na tramvajovou zastávku a ona tam již čekala. Čekala v krásných bílých šatech a větřík si něžně hrál s jejími nádherně vlnitými vlasy. Když mě v dálce uviděla, roztomile se zakřenila a dala si ruku před oči jelikož koukala přímo proti slunci. Vychutnával jsem si každičkou vteřinu toho pohledu na ni a roztomilost, která z ní vyzařovala. Když jsem k ní došel, dala ruku dolů, podívala se mi do čoí a usmála se. V tu chvíli mnou projel pocit štěstí a automaticky jsem se usmál také. Polibkem jsme se přivítali a podívali se na sebe znovu. Oba jsme věděli, že to nestačí, pevně jsem proto ji chytl, přitiskl k sobě a vášnivě ji začal líbat. Potom jsme se podívali nad sebe a rozhodli se, že ten Petřín zdoláme pěšky.
Cestou jsme se drželi za ruce a pořád se zastavovali, abychom načerpali krásného výhledu, který se nám každou chvíli naskytoval. A také abychom se mohli znovu a znovu pusinkovat. Abych ji mohl sahat na bříško nebo na zadek a ona aby mě při tom mohla projet rukou ve vlasech.
Konečně jsme se dostali alespoň na začátek třetí třetiny tohoto kopce, vyhledali jsme hezké místo a usedli. Měli jsme před sebou Prahu jen na dlani. Objímali jsme se a líbali se. Neustále jsem ji hladil po tváři. Když si lehla měl jsem velkou oblibu v tom ji líbat na krku a postupně se dostat až k jejím ústům. Užíval jsem si ten pocit, když jsem viděl, jak štěstím září a to díky mně. Když jsme leželi vedle sebe a koukali do čistě modrého nebe rozhodl jsem se, že ji přečtu báseň. Sedl jsem si proto a oznámil ji můj plán. Zase se roztomile a natěšeně zaculila a netrpělivě vyčkávala na můj přednes. Jelikož dělám herectví, na tohle jsem se velmi těšil. V rychlosti jsem naladil hlas a Domi se zasmála. Jsem rád, že jsem ji pobavil a začal jsem číst.
báseň - NEBE
KDYŽ JSEM SE KOUKAL NAD SEBE,
VIDĚL JSEM JEN OŠKLIVĚ ZATAŽENÉ NEBE.
VŠUDE VIDĚL JSEM JEN TO ŠPATNÉ
A SPOUSTU HNUSU A PODVODŮ.
NĚCO SCHÁZELO MI,
JÁ CÍTIL JSEM SE JAK PRAVIČÁK V PRVOMÁJOVÉM PRŮVODU.
PAK SE ALE NĚCO ZMĚNILO.
MĚL JSEM ŠTĚSTÍ, POTKAL JSEM TEBE.
A NADE MNOU NAJEDNOU ROZJASNILO SE TO NEBE.
UVĚDOMIL JSEM SI,ŽE JE NA KAŽDÝM JAK VNÍMÁ SVĚT KOLEM SEBE.
KDYŽ KOUKÁM PŘÍMO DO SLUNCE,
VZPOMENU SI, ŽE SE KŘENÍM JAKO TY,
KDYŽ LEHTÁM TĚ A DRŽÍM TI RUCE.
SMĚJEŠ SE TAK NÁDHERNĚ, ŽE NECHCI, ABYS PŘESTALA.
JSI KRÁSNÁ VÍLA A
VŽDY KDYŽ JSEM S TEBOU JE TO OPRAVDU SÍLA.
MILUJU, KDYŽ TĚ MŮŽU LÍBAT A
PŘITOM SI V DUCHU RADOSTÍ PÍSKAT.
JAK ŘEKL KAREL HYNEK MÁCHA:
BYL PRVNÍ MÁJ, LÁSKY ČAS.
TAK POPRVÉ TI TEĎ ŘEKNU MILUJI TĚ.
A TEĎ MI RPOSÍM OBJETÍM NEZLOM VAZ!

Všiml jsem si, jak se po celou dobu mého čtení červená a zamilovaně se na mě kouká. a hned jak jsem dočetl, vrhla se na mě a objala mě. Dala mi pusu a oznámila, že tohle pro ni ještě nikdo neudělal a že to byla nejkrásnější báseň co kdy slyšela. Byla velmi dojatá a mě to dělalo opravdu dobře. Poté jsem vytáhl z kapsy náhrdelník se srdíčkem, přidal ho k papíru s básní a dal ji obě věci do ruky. Báseň položila vedle sebe a začala si prohlížet náhrdelník. Radostí vyjekla a znovu mě objala. Začala mě tisknout ještě víc než před tím a pak mi řekla, že mě také miluje. Cítil jsem se jako nejšťastnější člověk na planetě zemi a dost možná
jsem jím v tu chvíli opravdu byl.

Nikdy nezapomenu na její rozzářené zelené oči, na její krásně bílé zuby které zářili vždy, když se usmála. na její vlnité vlasy které měla vždy rozpuštěné. Nikdy na ně nezapomenu protože zhruba o měsíc ode mě odešla. Dělal jsem co jsem mohl aby byla šťastná a zřejmě to bylo málo. Poučení? Snad jen, že se můžete snažit jak chcete ale vždy se najde jinej sráč, kterej je asi lepší než Vy!

Pac a pusu váš pohádkář Carlos.