Dovolená s nádechem smrti

Nicolleta seděla v temné místnosti a měla tváře užmoulané od slz. Zrovna vzpomínala na svoji milou matku a otce. Jak hrozně ráda by s nimi teď byla. Ale naneštěstí ji před 2 dny chytili arabští mafiáni. Při pomyšlení, že by měla jít do nějakého bordello a prodávat tam své tělo mužům, ji z očí vytryskly slzy. Náhle se však otevřely dveře, jeden z mafiánů vzal Nicolletu a odvlekl ji do vedlejší místnosti. V místnosti byla pouze druhý, vyšší muž, židle a televize s kamerou. Muži pohodil Nicolletu na židli, přivázal ji k ní a spustil kameru s televizí. V televizi Nicolleta uviděla své rodiče, kteří byli v malé místnosti, a když uviděli Nicolletu, tak se zděsili.
Otec zařval: „ Vy hajzlové!! Co od nás chcete?! Ještě včera jsme se opalovali na pláži a najednou si přivalíte a odtáhnete nás do týhle díry!!“
Vyšší muž se vzpřímil, zblízka se podíval do kamery a zašeptal do mikrofonu: „Chceme ty prachy o, které jste nás připravili. A jestli ne, tak se rozlučte se svojí milovanou dcerou.“
Otec zvedl obočí a zděšeně vykřikl: „ Co-cože ? Ale já o ničem takovém nevím!“
Vyšší muž pomalu odešel od kamery a se zvýšeným hlasem řekl: „ No, v tom případě se rozlučte se svojí dcerou.“
Otec a matka se na Nicolletu podívali. Matka řekla: „ Miláčku mi to nějak zvládnem, uvidíš!“Nicolleta se podívala na otce a on na ni udělal známé gesto. Ihned si vzpomněla, jak ji její otec učil co udělat, kdyby nastala podobná situace. V jednu chvíli přemýšlela proč se otec neodváže sám, ale když si všimla, že je celý ovázaný provazem, tak si na otázku v mžiku odpověděla. Nicolleta začala pracovat na uzlu a přitom nenápadně mluvila s rodiči. Menší muž po chvilce řekl: „Konec! Tak co nerozmyslíte si to ještě s těmi penězmi ?“
„Ale já o ničem vážně nevim!!!
„V tom případě je mi líto.“¨
Menší muž zvedl ze stolu nůž a šel s ním k Nicolletě. Nasměroval si to rovnou na srdce. V tom se ale Nicolleta uhla, obrátila nůž proti muži a podřízla mu krk. Vyšší muž se k ní rozběhl, ale ta ho kopla do obličeje a vrazila mu nůž do hrudi.
Nicolleta se rozběhla, otevřela dveře a vyběhla ven na ulici. Ulice byla úplně prázdná, takže mohla celkem zřetelně slyšet matku, jak beznadějně volá o pomoc. Nicolleta vzhlédla k domu z kterého křik nejpravděpodobněji vycházel. Ihned se k němu rozběhla a otevřela dveře. V tom ji někdo prudce udeřil do hlavy a Nicolleta se zhroutila k zemi. Naštěstí zůstala při vědomí, a proto jen hmátla na místo, kde předpokládala, že jsou útočníkovi nohy a trhla. Podle výkřiku, který se posléze ozval, Nicolleta poznala, že to byl muž a že se při pádu dost ošklivě udeřil do hlavy, takže zůstal v bezvědomí. Nicolleta po chvíli vstala a belhavě došla do oné místnosti, kde uviděla své rodiče.
„Mati! Tati!“ vykřikla Nicolleta, „Jste v pořádku?“ a začala je dostávat z uzlů.
„Samozřejmě, že jsme. Ale co ty?! Teče ti z hlavy krev!“ řekl otec.
„To nic není “, odpověděla statečně, „ale teď bychom se odtud měli co nejrychleji dostat.“
Vyšli ven a tam uviděli auto těch mužů. Nasedli si do něj a odjeli.
Když se vrátili do svého hotelu, tak to nahlásili na policii. Ti jim řekli, že to byl velmi nebezpečný ruský gang, který vydírá cizince, kteří přijedou do Bulharska tak, že po nich chce peníze, které nikdy neviděli a zabíjí členy jejich rodiny.
Nicolleta se s rodiči vrátila domů do Británie. Když však otevřeli dveře, ležel na zemi dopis na kterém bylo napsáno: ODPLATA VÁS NEMINE!