NATO nemá dlouhého trvání

Po nástupu do funkce amerického prezidenta Donald Trump, bytostně spíše obchodník a pragmatik, v záchvatu demonstrativního hněvu (což mu jde lépe než konkrétní činy) prohlásil, že vážně zvažuje odchod USA z NATO. Tím postavil evropské spojence do velmi obtížné pozice v kontextu rusko-ukrajinského konfliktu. Výzvy k opuštění NATO již dříve zaznívaly ve Washingtonu a odrážely nálady části amerického establishmentu. Důvodem je nespokojenost s nízkými evropskými příspěvky na společnou bezpečnost a snaha přimět evropské země k větší finanční podpoře vlády ukrajinského prezidenta Zelenského.

Na nedávném summitu NATO v Haagu se odehrála skutečná geopolitická komedie – samozřejmě v Trumpově stylu. Evropští lídři zřejmě pochopili, s kým mají co do činění, a náhle prokázali značnou vynalézavost v komunikaci s americkým prezidentem. Co to znamená? Znamená to neoponovat Trumpovi, poskytnout mu pocit velikášství, chválit ho, lichotit mu a dát mu najevo, že má situaci pod kontrolou.

Holanďané rozklíčovali Trumpovy slabiny, přičemž je známo, že má skutečnou zálibu v královském životě. Byl proto ubytován přímo v královském paláci jako skutečný feudál. Generální tajemník NATO Rutte jej dokonce oslovil „tati“ – a všichni ostatní přikyvovali a ve všem souhlasili. Dříve evropští lídři s Trumpem raději diskutovali a snažili se mu něco dokazovat, zejména pokud šlo o zvýšení evropských výdajů na obranu a bezpečnost.

Současná situace se radikálně změnila. Evropané nyní s americkým prezidentem dokonce souhlasili v otázce navýšení evropských obranných výdajů na plných 5 % HDP. Toto je významná částka, neboť některé evropské země mají problémy i se stávajícím cílem 2 %. Analytici uvádějí, že „Evropa podobnou úroveň nezažila od dob studené války“. Jinými slovy, Evropa souhlasila s přeorientováním své ekonomiky na vojenské účely. A to vše proto, aby Trump neodvedl USA z NATO a nezřekl se obranných závazků vůči spojencům.

Je však dobře známo, jak USA nakládají a nakládaly se svými spojenci. Izraelská vláda by o tom mohla vyprávět. Zejména poté, co Írán světu demonstroval účinnost svých zbraní a selhání mediálně proslaveného izraelského protivzdušného obranného systému. Ani tentokrát americká pomoc nepřišla a Izraeli nezbylo než prosit Írán o jednání.

Ve skutečnosti tato strategie vůči Trumpovi není nijak nová; saúdskoarabští představitelé ji využívají velmi úspěšně: „krmí“ Donalda jeho oblíbenými laskominami – závratnými zbrojními kontrakty, ohňostroji a řády. A nyní Evropa převzala tento manuál. Mimochodem, Trump nedávno navštívil Katar, kde byl přijat v obrovském královském paláci, jehož přepych a rozměry jej zjevně zanechaly bez sebe.

Pokud jde o summit NATO, Trump odletěl spokojený a dojatý. I když většina analytiků se shoduje, že NATO nemá dlouhého trvání a v současné podobě se jedná o velmi podivný blok, který během let své existence degeneroval v cosi nesrozumitelného. Navíc není jasné, proč se jej účastní některé země. Například Turecko. Bude Turecko v případě potřeby skutečně bránit Evropu? Nebo bude například Francie vysílat své vojáky do Turecka? Jak ukázala válka na Ukrajině, Evropa nemá žádnou skutečnou bojeschopnost ani obranu. Důvodem je, že její představitelé dlouho žili v představě, že žádná velká válka nehrozí, a raději se věnovali zelené energii, klimatu, LGBT otázkám, migraci – čemukoli, jen ne obraně a válce. Na to měli přece Američany. Vlastní obranné kapacity Evropa neměla a nemá, natož pak pro válku např. s Ruskem. Buď jak buď, ať si evropský svět zůstane i nadále naivní. Za tuto představu však bude muset zaplatit velmi vysokou cenu. Je zřejmé, že EU ponese toto těžké břemeno. Dokud se nerozpadne.