Povidka

Je vážně chladno, blesklo mi hlavou mezitím, co jsem postávala před domem zavražděné. Na červen byla hrozná zima, déšť mi profukoval bundou a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet.
Stálo tu ještě spousta jiných novinářů, kteří se snažili procpat na místo činu, ale policisté jim v tom urputně bránili.
Amatéři, je tu mnohem lepší způsob. Rozhlédla jsem se po všech, ale všichni se o mě nestarali. A tak jsem rychle jsem podlezla žlutou pásku.
Jakmile jste už za touto pomyslnou čárou, nikdo se o vás nestará a najednou z člověka, co vypadá jako novinář je policista. Mezitím co jsem šla do domu, přemýšlela jsem nad tím, co všechno vím o oběti.
Zavražděná byla paní Brownová - bohatá místní vdova. Z manželství jí zbyly pouze peníze a syn. Starala se o místní divadlo, byla to velmi společenská a aktivní obyvatelka. Neměla žádné nepřátele, ale to si ostatně myslíte o každým dokud ho nenajdete mrtvého. Ale paní Brownová byla skutečně oblíbená, dokonce i já jsem u ní několikrát byla. Proto mi nedělalo problémy, vyznat se v jejím domě, ikdyž tam panovalo šero. Závěsy byly zataženy a zvenku byl slyšet nepatrný hluk.
Věděla, že její ložnice se nachází v patře. Opatrně jsem našlapovala po schodech, ale to bylo zbytečné – vše je tu zbrusu nové. Pomalu jsem se blížila k ložnici a slyšela rozhovor, který se odehrával za pootevřenými dveřmi.
„Řezné rány rozhodně nejsou natolik hluboké aby na ně mohla vykrvácet. Ano, ztratila nějakou krev, ale žádné velké množství. Ovšem leží na posteli poněkud nepřirozeně, nemohu určit, proč si takto lehla. Je mi líto, ale příčinu smrti takhle na místě určit nemohu“ slyším jeden mužský hlas. Mluví ale potichu a tak se pomalu se přibližuji, když v tu ránu zavadím o vázu s květinami a ta spadne na zem.
Dveře se rozrazí a v nich stojí patolog a policista. Jakmile otevřou dveře, zase cítím chlad zvenku. „Novinářka? Jak jste se sem dostala? Okamžitě jděte ven!“ zaburácel policista a hrozivě na mě ukazoval.
„Jo už jdu, chtěla jsem se ohřát, ale i tady je koukám pěkná zima. Aspoň to okno byste mohli zavřít“ uštěpačně poznamenám a už odcházím.
„Cože?“ ptá se nechápavě.
„Je tu zima“ odvětím mu „asi je tu někde otevřený okno nebo tak něco.“
Policista si s patologem vymění zaražený výraz a popojde k oknu a roztáhne závěs. V tu chvíli vyděšeně otevře oči. Okno je rozbité. Díra je to ohromná. V tu chvíli dostanu nápad.
Otočím se na patologa a zeptám „mohly by řezné rány na rukou být způsobeny sklem? A mohla by oběť zemřít na to, že by jí někdo vystrčil z okna a poté ji odvlekl zpátky do domu?“
Nejdřív se na mě dívá zmateně, ale pak mu bleskne v očích, prohlédne si oběť a okno a přikývne.
Usměji se, právě jsem vyřešila případ rychleji než policista.
I přesto mě pak vyprovodili z místa činu, ale nevynadali mi, tak jak bylo obvyklé. Stejně si na mě stěžovali a šéf mě vyhodil z práce za špatné postupy a špinění novinářské cti. Jako bychom nějakou měli.
V příštích měsících jsem ale případ nadále sledovala v novinách.
Samozřejmě, můj objev s oknem se potvrdil a ten policista ,Jack se tuším jmenoval, si ho přivlastnil. Nu což, mě by to stejně k ničemu nebylo. Na vraha stejně nepřišly. Pořád jen dokola opakovali že v den smrti, u ní nikdo nebyl, což měli potvrzeno jen od sousedů. Jako novinář moc dobře vím, jak často lidé lžou a přišlo mi směšné, spoléhat na to, co tvrdili oni.
Případ uzavřeli. Po delší době se ve zprávách objevilo, že všechny svoje peníze odkázala divadlu. To mi přišlo divné, paní Brownová přece měla syna, proč to neodkázala jemu? V tu chvíli mi to došlo. Lidé často lžou, ale mnohem častěji vám říkají nedůležité věci, protože ty důležité nevidí.
O člověku, který zabil paní Brownovou vím, tři věci. Za prvé – musel být velký a statný, protože jí shodil z okna a odtáhl jí zpátky. To vyžaduje fyzickou sílu. Na druhou stranu, ten člověk k ní nepozorovaně přišel, nikomu to nepřišlo divné a mohl se zdržet, tak dlouho jak chtěl, aby jí ještě mohl narovnat na posteli a uklidit střepy. Zároveň musel mít motiv. Peníze jsou dost dobrý motiv a to i v případě kdy jde o vraždu vaší matky.
Myslím, že jsem na to opět přišla rychleji než policista Jack.