Jak si pamatoval Nicholas pracoval celý svůj život tuláctví. To trvalo asi čtyřicet let. Včera večer, Nicholas seděl v koši se svým přítelem. Vypili nějaké levné whisky. To je poslední věc, kterou nezapomeňte Nicholas. Usnul. Probudil se v dopoledních hodinách, z toho, že ho někdo praštil do bočních ramen.
Nicholas otevřel oči. Ano. Dobrá. On byl vyhozen. Ale ne moc. Pro silným otřesům, postrádal zkušenosti. Jeho porazil dítě. Malý chlapec. Nebyl více než pět let. Nicholas bolela hlava z kocoviny. Ona doslova rozpadly. Chlapec se ho zeptal něco. Nicholas neslyšel otázku.
Nicholas se pokusil vstát a odstrčit chlapce. Ale jakmile začal šplhat, někdo opřel se o něj. Byli přátelé malého chlapce. Jeho vrstevníci. Všichni byli více než sedm let. Stáli za Mikuláše a sledoval, jak jeho přítel má bezmocného opilý muž. Ale jakmile se muž pokusil vstát, děti si uvědomil, že je čas jednat.
Prostřednictvím kocovinu, Nicholas cítil, jak jejich rány. Oni ho kopl, ruce, hole, házením kamenů na něj. Bylo romské děti. Jejich rodiny byly v zemi nelegálně. Nicholas pokračoval na jejich území. Nezáleželo na tom, že jsou stále ještě velmi mladý. Tento výpis byl jejich domov. Ten, kdo je napadl, musel zaplatit.
Jeden z chlapců dostal kámen v čele Nikolas, a vylil krev. Jakmile děti viděl krev, křičeli radostí, jako by se jednalo o dlouho očekávaný cukroví.
Některé děti seděli na zádech, a nesměl zvednout na nohy. Jiní stáli vedle něj. Nicholas křičel, prosil zastavit děti mu posmívat. Ale oni se jen zasmál. Konečně, Nicholas znovu slyšel jejich křik. Byl plný radosti, jako když chlapec rozbil obličej.
Nicholas ležel na břiše. Obrátili ho na záda. To je, když si uvědomil, že nebyl ponechán. Dva chlapci přinesli přes obličej obolshoy kámen, který by přinesl z druhého konce skládku. Nicholas zavřel oči. Poslední věc, kterou ullyshal byl křik dětí. Tento výkřik byl plný radosti. Chlapci zvedl kámen nad hlavu a hodil ho do hlavy Mikuláše.
Nicholas přišel do věčné tmy, a pro romské děti, je čas hrát si s mrtvolou muže, který zlomil hranice jejich území!
Nicholas otevřel oči. Ano. Dobrá. On byl vyhozen. Ale ne moc. Pro silným otřesům, postrádal zkušenosti. Jeho porazil dítě. Malý chlapec. Nebyl více než pět let. Nicholas bolela hlava z kocoviny. Ona doslova rozpadly. Chlapec se ho zeptal něco. Nicholas neslyšel otázku.
Nicholas se pokusil vstát a odstrčit chlapce. Ale jakmile začal šplhat, někdo opřel se o něj. Byli přátelé malého chlapce. Jeho vrstevníci. Všichni byli více než sedm let. Stáli za Mikuláše a sledoval, jak jeho přítel má bezmocného opilý muž. Ale jakmile se muž pokusil vstát, děti si uvědomil, že je čas jednat.
Prostřednictvím kocovinu, Nicholas cítil, jak jejich rány. Oni ho kopl, ruce, hole, házením kamenů na něj. Bylo romské děti. Jejich rodiny byly v zemi nelegálně. Nicholas pokračoval na jejich území. Nezáleželo na tom, že jsou stále ještě velmi mladý. Tento výpis byl jejich domov. Ten, kdo je napadl, musel zaplatit.
Jeden z chlapců dostal kámen v čele Nikolas, a vylil krev. Jakmile děti viděl krev, křičeli radostí, jako by se jednalo o dlouho očekávaný cukroví.
Některé děti seděli na zádech, a nesměl zvednout na nohy. Jiní stáli vedle něj. Nicholas křičel, prosil zastavit děti mu posmívat. Ale oni se jen zasmál. Konečně, Nicholas znovu slyšel jejich křik. Byl plný radosti, jako když chlapec rozbil obličej.
Nicholas ležel na břiše. Obrátili ho na záda. To je, když si uvědomil, že nebyl ponechán. Dva chlapci přinesli přes obličej obolshoy kámen, který by přinesl z druhého konce skládku. Nicholas zavřel oči. Poslední věc, kterou ullyshal byl křik dětí. Tento výkřik byl plný radosti. Chlapci zvedl kámen nad hlavu a hodil ho do hlavy Mikuláše.
Nicholas přišel do věčné tmy, a pro romské děti, je čas hrát si s mrtvolou muže, který zlomil hranice jejich území!
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva