7. díl - Miluj hudbu a mě

Byl to Robin!!! Chvíli si hleděli do očí a Sophie to pořád nedokázala pochopit. Neměla však čas se tím nějak víc zaobírat, protože Robin začal rukama šmátrat po jejím těle. Snažila se mu vytrhnout, ale prostě to nešlo, byl tak silný ač na to vůbec nevypadal. Ve chvíli nepozornosti jí pustil ústa a Sophie honem zakřičela "POMOOOC!!!" jak nejhlasitěji dokázala. "Něco jsem ti snad řekl, nepamatuješ?!" zařval vztekle Robin a dal jí nečekaně ránu do tváře, přestal se zcela ovládat. Sophie se po facce sesunula na zem, necítila žádnou bolest, jen byla v šoku. Robin jí chytil za ruku a chtěl ji vytáhnout zpátky na nohy, právě v té chvíli se však odněkud vyřítila neznámá postava a Robina od Sophie rychle odtrhla.
Robin přistál na zemi, ale hned se zvednul a dal jejímu zachránci pěstí do rtu. Ten neotálel a své zaváhání mu hned oplácel. Robin schytal několik pěstí do břicha. Ještě chvíli se ti dva mlátili, nakonec zůstal Robin nehybně ležet na zemi. Sophie to celé sledovala zpoza stromu a nepřestávala se třást. Zachránce se pomalu vydal směrem k místu kde stála. "Sophie....už je to dobrý." promluvil tiše a jeho hlas se jí zdál povědomý, v té tmě ho však skoro neviděla. "Kdo...kdo je to?" šeptla vystrašeně. "To jsem já...Dave..."

DAVE?! překvapeně vyšla z poza stromu a s doširoka otevřenýma očima si ho prohlížela. "Pane bože...Co...co tady děláš..." Zatočila se jí hlava a málem upadla. Dave byl skokem u ní a tak tak jí zachytil. Pomalu si začala uvědomovat co se to vlastně stalo a po tvářích jí tekly slzy. "Už je to dobrý..." šeptal Dave a držel jí v objetí. Uslzenýma očima mu pohlédla do tváře a vyděšeně zvedla ruku k jeho rtům. "Ty...ty krvácíš!" "To nic není." ohradil se Dave a usmál se. "Hlavně že tobě nic není." "Ale...kde ses tady vlastně vzal? Vždyť...zachránil jsi mě, víš to?!" řekla a hlas se jí zlomil. Jemně jí rukou setřel slzy. "To nestojí za řeč...a byl jsem tu...protože...chtěl jsem tě vidět." přiznal tiše a začervenal se. Sophie byla tak překvapená a vůbec nevěděla co na to říct. "Děkuji ti!...Vážně moc." zašeptala stále v jeho objetí. "To nic..." usmál se a sklopil oči. Pustila ho a z tašky vytáhla kapesník, který mu jemně přitiskla na ránu ve rtu. Trochu sebou škubnul, ale nechal se. "Děkuju..." "Ty nemáš za co děkovat! Vždyť...kdybys tu nebyl.." zakroutil hlavou a položil jí prst na ústa. "Ale já tu byl, dobře? Všechno je už dobrý." zašeptal a znovu ji objal.
Dýchala jeho vůni a poslouchala tlukot jeho srdce a stále nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Ještě před pár hodinami na něj myslela a teď tu stála, on ji držel v objetí a za sebou měla asi nejhorší okamžiky svého života. Nějakou dobu tam jen tak stáli a Sophie se konečně uklidnila. "Asi už budu muset jít...Doma už budou mít strach..." řekla a vysmekla se z jeho objetí. "Uvidíme se zase?" zeptal se tiše. "Pokud chceš..." odpověděla mu. "Myslím, že ti to dlužím."
Společně vyšli z lesa až k jejímu domu. "Dobrou Sophie..." zašeptal Dave a pomalu se vzdaloval. "Najdu si tě!" křikl na ni ještě a pak se ztratil ve tmě...