Černé stíny nad městem 40.část

Byla pro všechny přítomné poněkud překvapivá,proto nikdo skoro ani nedýchal a netrpělivě tedy čekal,co na to Wiliem odpoví.Ten z toho byl také trochu překvapen.Čekal sice,že převezme práci Šerifa,ale že dostane nabídku už nyní,tedy ještě při vlastní svatbě,to nečekal ani on.Ale musel něco tedy říci.Všichni na to čekali.Po malé pauze věnované rozmýšlení tedy nakonec
povídá ,,Milí Šerife,když jsem poprvé se svým tátou přišel do Vašeho města,neměl jsem ani tušení,jakého vřelého přijetí se tu od všech dočkám.Nevěděl jsem,jestli se mi tu bude líbit,nevěděl jsem,jestli tu seženu práci,nevěděl jsem,co mě zde vše čeká a jestli tu tedy najdu kousek i toho štěstí.A musím říci,že vše,co jsem hledal,jsem nakonec tu v Šikl City mezi Vámi všemi našel.Stali jste se všichni pro mě mou rodinou a mými přáteli a já nevím,jak bych Vám to všem měl nejvíce oplatit.Hlavně ty,Šerife,ty jsi mě naučil nejvíc.Nejenže,že jsi mě naučil,jak správně a poctivě zastávat místo zástupce Šerifa,ale jak být i dobrým a poctivým člověkem.Jsem rád,že mohu být člověkem,který v hlouby srdce tomuto místu již také může říkat domov a který je velice rád mezi všemi jeho obyvateli a přáteli.A ano,věz tedy,že jsem připraven přijmout místo hlavního Šerifa a slibuji,že budu svoji práci vykonávat tak,jak jsi mě ty naučil a snad ještě i lépe (i když vlastně nevím,jestli to ještě jde).“A na to si oba navzájem podali ruce a samozřejmě,že Wolker to musel využít a onen stisk tedy také vyfotografoval.Poté se opět celým kostelíkem rozezněl delší potlesk.delší proto,že během něj si podali ruce i všichni hlavní hrdinové,kteří se podíleli na záchraně města a všech jeho obyvatel.I když vlastně tleskali si všichni všem.Až to tedy skončilo,slovo si vzal Vinnetou.Všechny účastněné pozval ven,kde již byl připraven u ohně jeho kmen,aby oběma novomanželským párům věnoval za svůj lid Tanec vítězství.Všichni účastnění tedy udělali venku kolem ohně kruh a indiáni jim za zvuku bubnů tedy předvedli svůj Tanec vítězství.Nebylo to nic těžkého a dali se i docela dobře odpozorovat kroky,takže netrvalo ani dlouho a Jack s Rouz a Wiliem s Root byli vyzváni,ať se přidají.Ti nejprve trochu odmítali,protože to nechtěli indiánům kazit,ale nakonec se nechali přesvědčit a jak se říká,šli do toho.Je pravda,že to tedy občas skutečně trochu pletli,ale to nikomu vůbec nevadilo,protože alespoň zase byla legrace.A i o to nakonec šlo.Dobře se bavit.A nakonec se tedy přidali všichni.Už ale nikdo netančil podle pravidel,každý si tančil,jak chtěl a co chtěl.A bubeníci bubnovali a bubnovali a bubnovali.Jen tedy střídali rytmy.A nakonec i místní kapela se k nim přidala,hudebníci vytáhli nástroje a veškeré všeobecné veselí už tedy zůstalo venku.A tančil tam každý s každým.Malí i velcí,mladí i staří.A tam se také zrodila myšlenka,co takhle se více otevřít světu.Přilákat do města více lidí ze širokého okolí.Indiáni by mohli ukazovat návštěvníkům způsob svého života (jako například hod tomahavkem,hod oštěpem,střelba z luku apod.),mexikáni by mohli tedy nejen se věnovat honáctví dobytka,ale mohli by například vyrábět a prodávat své výrobky (jako šperky,obrázky a jiné drobné předměty nebo by so mohli pořídit restauraci a v ní předvést své mexické kulinářské umění nebo