Lidi nemyslí na druhé

Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť, začala jsem si říkat pro sebe: "Můžu tu čekat věčnost, nic nestíhám a ještě co všechno musím vyřídit. Vánoce začínají být čím dál horší , celý ten shon tak přespat!" Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc, jestli si vůbec moje děti budou s těmi hračkami hrát!!!

Když jsem tak bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho 5-ti letého chlapečka, který si k sobě tulil panenku. Měl strašně smutný pohled při tom, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil k jedné starší dámě a říkal jí: ,,Babi, jseš si jistá, že nemám dost peněz, abych koupil tuto panenku?

Starší dáma mu odpověděla: ,,Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!'' Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde na něco podívat. Rychle odešla.

Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku. Nakonec jsem k němu šla a ptala ho: "Komu chceš koupit tu panenku ?" "Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc, byla si jistá, že jí panenku Ježíšek přinese pod stromeček."

"Tak když ji tak chtěla, tak jí to Ježíšek přinese k Vánocům.

"Ne, ne, tam kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala, musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až tam půjde."Oči mu přitom ještě víc zesmutněly. "Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem s myslel, že by jí tu panenku mohla vzít.

"Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které se usmíval. "Tuto fotku bych jí chtěl taky poslat, aby na mě nikdy nezapomněla." Mám velmi rád svou maminku a chci, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno" Potom se zase podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku.

Rychle jsem si vyndala peněženku, nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi: "Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku."Rychle jsem přidala k penězům, které mi podával, ty svoje tak, aby si toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo dost peněz na panenku a ještě mu zůstalo.

Chlapeček zavolal "Děkuju Ti, Bože, že jsi mi dal dost peněz". Pak se na mě podíval a řekl: "Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslyšel. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už jsem se neodvážil žádat od Boha. Ale on mi dal víc, abych mohl koupit i panenku i růžičku. Víte, maminka má velmi rád bílé růže"

O pár minut se chlapečkova babička vrátila odešli.

Po střetnutí s chlapečkem jsem pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě, stále jsem na něj musela myslet. Potom jsem si vzpomněla, co jsem četla před dvěm dny.

Psalo se tam o opilém řidiči, který havaroval jiným autem, ve kterém seděla mladá žena se svojí dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu. Dva dny po mém střetnutí chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval, že chlapečkov maminka zemřela. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb. Na místě,kde se mohou příbuzní naposledy rozlouč se svojí nejmilejší ležela mladá žena v rakvi, v ruce měla kytici bílých růží, vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku.

S pláčem jsem opustila hřbitov s pocitem, že se můj život změnil. Láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná. A jeden opilý řidič mu za setinu sekundy sebral maminku a sestřičku, které tak velmi miloval.