Tulák
Pole a letní ráno, svorně uhánějící trojka. A při silnici, naproti
nám jde poutník: je bez čepice, bosý a krok má tak lehký, jako by
se vznášel na křídlech. Najednou byl až u nás, kmitl se a zmizel.
Hubený a stařecky vyzáblý; dlouhé vlasy vybledlé na slunci mu
vlály kolem hlavy. Jak ale byl svižný, jak mladý! Jak živý, jak bystrý
měl pohled! A kolik těch bílých silnic má před sebou!
„Tulákovi bůh zestárnout nedá.“
PeopleSTAR (0 hodnocení)