Blahoslavení
Blahoslavený Antonuška voroněžský žil sto dvacet let. Jednou řekl
jednomu kupci:
„U tebe v síni, dobrý člověče, stojí velká strakatá rakev.“
A kupec také ještě ten den umřel.
Blahoslavený Daniluška tulský sedával ve městě na střechách.
Přikázal, aby ho pochovali ve žlutém hedvábném rubáši – tak jako
za starých časů pohřbívali jurodivé – a ne v obyčejné rakvi, nýbrž
vydlabané z kmene stromu.
Diomid orelský osmdesát let putoval brjanskými lesy, přespával
na stromech, byl nahý a zarostlý hustými vlasy a chlupy.
Feňa jelecká, když jsem jednou v její přítomnosti řekl „carský
zvon v Moskvě“, rozpřáhla se na mě holí a rozkřikla se:
„Hlupáku, kdo mu takhle říká? Tomu se říká Vřešťan, všichni
svatí mu tak říkali, toho by ses měl bát jak vlastního otce!“
PeopleSTAR (0 hodnocení)