Pravidla se změnila Zdeněk Jirotka
Zmizení Karla Poplety 5
Zvuk deště a vichru zvenčí.
KEBAB: Myslím, že je nejvyšší čas, pane inspektore. Venku se už
žení všichni čerti. (Přistoupí k oknu.) Jak ty lesy ztemněly.
Vypadá to teď velmi chmurně. (Vrátí se ke stolu.) Není vám
na té samotě smutno, slečno Popletová?
ZUZANA: Smutno ani ne, jenom se někdy tuze nudím, zvláště
když nemám co číst. To potom velmi závidím lidem, kteří žijí
jinak nežli my. Zvláště těm, o kterých čtu v knihách. Třeba
policejním úředníkům.
SASÍN: Ale, ale a copak jim závidíte?
ZUZANA: No tak. Všecko. Vy jste policejním inspektorem, že ano?
SASÍN: Ano.
ZUZANA: Třeba jako inspektor French ze Scotland Yardu?
SASÍN: No tedy zrovna takový ne, mnohem prozaičtější a mnohem
méně úspěšný. A nemyslím, že by to bylo zvlášť pěkné
povolání.
ZUZANA: Ó, jistě je.
SASÍN: Proč jste o tom tak přesvědčena?
ZUZANA: Myslím, že to musí být hezké, nebýt vázán na jedno
místo, samostatně pracovat, pátrat, rozhodovat se, přemýšlet
a kombinovat, chránit hodné lidi a stíhat zlé, krok za
krokem, nezadržitelně jako osud.
SASÍN: Vy čtete detektivní romány?
ZUZANA: Ano, ale dědeček to nesmí vědět a Ondřej říká, že se
to nesluší. Vy takové romány nečtete, pane inspektore?
SASÍN: Nečtu, ale rád si vzpomínám na doby, kdy jsem jim holdoval.
Víte, to tenkrát vycházely takové černé sešitky, to
vy už se nepamatujete, a jmenovaly se cliftonky. V každém
tom sešitku prožíval slavný detektiv Leon Clifton spoustu
nebezpečí tak strašlivých, že by při nich musel přijít o život
aspoň prapor pěchoty. Ne tak The Grand Carlin, jak mu tam
říkali. Ten byl prostě nesmrtelný.
KEBAB: Vzpomínám si na jedno jeho dobrodružství. To byl zajat
bandou vrahů, chloroformován, spoután a odnesen do
sklepa. Tam mu náčelník těch vrahů prostřelil revolverem
hlavu, otevřel poklop a bezvládné tělo Leona Cliftona tam
hodil. Počkal, až to šplouchlo, pak zahučel „Zhyň, kletý slídile!“,
kteroužto poznámku si mohl ušetřit vzhledem k té
prostřelené hlavě, a pak odešel klidně domů. Když vstoupil
do svého bytu, zvedl se z křesla u krbu Leon Clifton s revolverem
v pravici a vyzval padoucha, aby dal ruce vzhůru.
Vrah mu nemohl vyhovět, protože leknutím omdlel jako
špalek, a já se mu nedivím.
ZUZANA: To tedy romány Edgara Wallace jsou lepší.
KEBAB: Ale jistě. Zvlášť pokud je ještě psal sám.
ZUZANA: Pokud je psal sám? Jak to myslíte?
KEBAB: No, říká se o něm, že když se stal slavným, přijal spoustu
sekretářů, kteří vlastně pak psali, a on to jenom řídil. Asi tak,
že ráno řekl tomu zaměstnanci: „Tak dávejte pozor: V další
kapitole dostane ten milionář vyděračský dopis, po krátkém
váhání se svěří policii, inspektor Elk mu dá k ochraně dva
detektivy, ale přesto bude milionář příštího dne nalezen ve
své ložnici mrtev. Při pitvě se zjistí, že byl otráven. Pište, a až
s tím budete hotov, přijďte a já vám řeknu, co dál.“
ZUZANA: Pánové, neberte mně iluze.
SASÍN: Dokonce jsem slyšel takovou anekdotu: Wallace potkal na
ulici svého známého a ptal se ho: „Četl jste už můj nejnovější
román?“ A ten zlomyslník řekl: „Ne, vy ano?“
KEBAB: Tak si z toho, slečno, nic nedělejte, to my jenom tak. Já
se dovedu docela dobře vžít do nadbytku romantiky vašeho
mládí a představuji si vás, jak někde v koutku se zatajeným
dechem sledujete první stránky detektivky, na nichž se kupí
spousta nejasných věcí, záhad a tajemností, ale vy věříte, že
se to všechno vysvětlí, vyjasní, dobré bude odměněno a zlé
ztrestáno, neboť hle, dveře se otvírají a slavný detektiv vstupuje
na scénu.
Vejde BROKEŠ.
BROKEŠ: Dobrý večer!
KEBAB: Buďte vítán, slovutný detektive.
SASÍN: Kde račte mít doktora Watsona, mistře Holmesi?
KEBAB: Temnoty budou rozptýleny, neboť do nich vešla hvězda
Scotland Yardu!
SASÍN: Přestupníci zákona, třeste se, Leon Clifton sám.
BROKEŠ (zmateně): Pánové, já vám vůbec nerozumím.
ZUZANA: Promiňte, prosím, ti pánové žertují. Co si račte přát?
BROKEŠ: Jak to přát? Ach tak, přát, promiňte, já jsem trochu popleten
tím nezvyklým uvítáním. Jmenuji se Brokeš a chtěl
jsem se zeptat, nemáte-li zde telefon. Potřeboval bych si zavolat
do nějaké autodílny, aby přijeli pro můj vůz a vzali ho
do vleku. Moje stará dobrá tatra si postavila hlavu a zůstala
stát zrovna před vaším domem.
ZUZANA: Bohužel, náš telefon je zapojen na venkovskou poštu
a může dostat spojení s městem pouze do šesti hodin večer.
BROKEŠ: To je velmi nepříjemné. Budu musit podniknout tu
cestu pěšky.
ZUZANA: Ale to je vyloučeno. Do městečka je 11 kilometrů, nehledě
k tomu, že venku prší. Dědeček by vás jistě nepustil.
Buďte, prosím, naším hostem a zítra ráno v 8 hodin můžete
dostat telefonické spojení.
BROKEŠ: Opravdu nevím, mohu-li do té míry zneužívat vaší
laskavosti.
ZUZANA: Prosím, o tom nemluvte. Máme dnes stejně hosty. Zařídím,
aby byl pro vás připraven pokoj. Promiňte, pánové.
(Odejde.)
pokračování příště
PeopleSTAR (1 hodnocení)