ŠKOLA PRO MĚ

Přijímací proces

Po dvou týdnech mám opět navštívit ředitelku školy. Nesměle ťukám na dveře. Vítá mě veselý úsměv se slovy: „Ahoj Lauro! Jak se ve škole cítíš?“ Vykládám jí tedy, jak jsem ze všeho nadšená, kolik mám nových kamarádů a na co všechno se těším. „Vidím, že se ti tady daří dobře. Co kdybychom spolu zkusily naplánovat tvůj první učební plán?“ odpovídá Klára a vysvětluje mi, že takový plán slouží k tomu, abych si ujasnila, co všechno se chci naučit. Dělají si ho všichni starší studenti, kteří jsou schopni orientovat se v učivu a naplánovat si ho. Sedli jsme spolu k počítači a Klára mě provází postupně všemi oblastmi výuky. Já vybírám, co mě teď zajímá studovat, označuji a na konci tiskneme dokument s mým plánem, který jsem si vytvořila. „Příště už takový plán zvládneš vytvořit sama,“ dodává Klára, „ale kdybys potřebovala pomoc, tak si řekni.“ V plánu jsou u každé dovednosti možnosti: představeno, procvičuji, umím. Klára mě ještě zdůrazňuje, že o ukázky si mohu kdykoliv poprosit průvodce nebo kamarády, většinou si do týdne na ukázku najdou čas. Někdy mi to mohou ukázat i hned. Většina věcí, které jsem si vybrala, mě nadchla, takže už se moc těším na všechny ty nové ukázky a práci.
Seznamuji se teď blíž i s dalšími spolužáky, kteří si naplánovali podobné práce jako já. Během dnů se střídají naše skupinky a společně tvořím s různými dětmi nejen z naší věkové skupiny, ale občas i s mladšími nebo staršími studenty. Postupně poznávám většinu lidí, kteří tady studují. Čím dál víc si uvědomuji, že se jedná o partu nádherných lidí, kteří se mají vzájemně rádi a navzájem si pomáhají a spolupracují na úžasných věcech. Nějak tady mizí rozdíly mezi dětmi, seniory, učiteli a rodiči. Všichni spolu jednají s láskou v rovnosti a vzájemné úctě.

A tak konečně přichází den, kdy jsem oficiálně přijata do školy. Na celoškolním setkání dostávám tašku s věcmi, které budu jako řádný student potřebovat. Nacházím tam například samolepky se svým jménem k označení skříňky, šanonu a dalších osobních věcí. Při přijímacím rituálu mi zpívají písničku Vítej v naší rodině a pak slibuji, že budu pečovat o sebe a svůj rozvoj s láskou a pěstovat láskyplnou péči a úctu k druhým a k prostředí. V tašce objevuji i pamětní blok, do kterého si mohu dát uvítací lístky, které hned po setkání dostávám od členů školy. Některé z nich zní vtipně, jiné laskavě a některé až dojemně. Tak třeba Kačka mi píše na kartičku ve tvaru srdce: „Věřím, že budeme úžasné kamarádky,“ nebo Miky mi složil říkanku: „Pečuj o svou krásnou auru, ať všichni mají rádi Lauru,“ a uprostřed kartičky namaloval postavu se zářící aurou. Aura je pojem, který se tady ve škole běžně používá. Znamená světelné pole energie kolem těla, které někteří lidé dokonce i vidí nebo cítí. Prý ho lze i vyfotit nebo změřit některými přístroji.