ŠKOLA PRO MĚ

Mé nejbližší kamarádky

Anežka teď už přestala být mou průvodkyní, protože školu už dobře znám, ale pořád jsme nerozlučné kamarádky s ní i s Kačkou. Obvykle se tomu říká nejlepší kamarádky, ale je to takové divné hodnotit, kdo je nejlepší. Proto říkám, že jsou to mé nejbližší kamarádky, ví toho o mně nejvíc a bývají mi nejblíž, a to nejen ve škole. Dokonce jsme si domluvily jednou týdně vzájemné návštěvy s přespáváním. Ve středu nás vždy vyzvednou ve škole něčí rodiče a přivezou nás zase ve čtvrtek ráno rovnou do školy.
Anežka má obrovskou zahradu. Užíváme si tam nádherné stromy na lezení, každá máme sídlo v jednom ze stromů a vzájemně se navštěvujeme. Jejich taťka tam udělal i skvělé houpačky a průlezky. Když je fajn počasí, tak na zahradě i spíme.
Kačka má zase psa, tak s ním chodíme na procházky do lesa. Nejraději jdeme k říčce, kde se můžeme brodit nebo na skalní vyhlídku, kde si sedneme a povídáme o zdejších zvířatech, rostlinách, skálách, našich zájmech nebo o všem možném. Za lesem se rozkládají rozsáhlé pastviny s ovcemi, kozami, kravičkami, a dokonce i koňmi. Majitel nám dovolil krmit koně vždy několika kousky usušeného chleba, takže tam také moc rády docházíme, i když je to poměrně daleko.
Naše mamka nás zase bere na různá zajímavá místa. Naposledy jsme byli na hřišti s lanovým centrem a vodními aktivitami. Bráška se tam celý zmáčel, ale mamka má s sebou naštěstí vždycky náhradní oblečení.
Ve škole také děláme spoustu věcí společně, hlavně si obyčejně vybíráme stejné výlety, i když kamarádíme i se spoustou dalších dětí.