ŠKOLA PRO MĚ

Prezentace

Čtvrtek očekávám se smíšenými pocity. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažila. Měla jsem sice ve škole referáty, ale nebylo to nic, co by mě bavilo a na čem by mi tak záleželo. Tentokrát mám za sebou vzrušující společné tvoření a přípravy prezentace, kde na každé z nás záleží, jak se vše podaří. A tak mám trochu obavy, abych něco nezkazila. Anežka s Kačkou už mají něco podobného za sebou mnohokrát a tak mě uklidňují, že se nemusím bát. I kdybych něco spletla nebo zapomněla, tak tady každý ví, jak je to napoprvé obtížné, takže mají všichni pochopení.
Prezentace se nám ale moc povedla, alespoň já z ní mám skvělý pocit. Ostatní se na konci hodně vyptávali na podrobnosti a většinu otázek jsme odpovídali s lehkostí. Jen otázka: „Jak se ve střevech vstřebávají látky do krve a jak se oddělí část, která pokračuje střevy ven?“ nás zaskočila. Řekli jsme, že to zkusíme zjistit a pak odpověď vyvěsíme na nástěnku. Děti nám dávaly zajímavou zpětnou vazbu, na které jsme si uvědomily, v čem se ještě můžeme zdokonalit. Zjišťuji, že je to nesmírně zábavný a zajímavý způsob učení. V tomto týdnu jsem se také několika prezentací zúčastnila jako divák a dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí.
Na páteční odpoledne jsem si rezervovala místo v bazénu. Jde nás tam z naší skupiny 6 a úžasně si užíváme vodu, vůbec jsem netušila, že by se ve vodě dalo dělat tolik zábavných věcí. V sauně si pak povídáme o všem možném, a tak se z nás stávají čím dál větší kamarádi. Před bazénem je prostorný skleník se spoustou cizokrajných rostlin a pohodlnými lehátky na odpočívání. Někdy sem prý po obědě chodí spinkat ti nejmenší. Musí to být moc fajn probouzet se třeba mezi citronovníkem a ibiškem. My tady uléháme jen na chvilku mezi prvním a druhým kolem sauny, povídáme si s pohledem upřeným do listoví tropických a subtropických rostlin.
Čas nesmírně utíká a já jsem se ještě nestihla podívat na farmu, o kterou pečují dospívající. Navíc zítra je slavnostní otevření obchůdku. Přesvědčuji tedy navečer rodiče, abychom si tam udělali sobotní výlet.
Brzy ráno mě budí bráška, nemůže se totiž dočkat, až vyrazíme. Farma se nachází kousek od vzdělávacího centra. Vcházíme pěkným, slavnostně vyzdobeným, obchůdkem s občerstvovacím bistrem. V obchůdku lze zakoupit nejen různé rukodělné výrobky, ale také farmářský jogurt, sýry, různou vypěstovanou zeleninu a ovoce. Můžeme si vybrat různé vstupné podle druhu programu. Taťka navrhuje, abychom koupili prohlídku s průvodcem, která zahrnuje dojení koz, výrobu mléčných produktů a končí výrobou svíček a předmětů z včelího vosku. Všichni souhlasíme. Průvodce nás hned vede ke kozím výběhům, jelikož dojení právě začíná. Poté co si vyzkoušíme všechny části procesu výroby kozího sýru, dostáváme ochutnávku sýrů a vydáváme se na prohlídku farmy. Naše průvodkyně, asi šestnáctiletá Isabela, nám ukazuje budovy, ohrady a jiné části, které zdejší studenti sami postavili za asistence odborníků. O všechna zdejší zvířata i okolní pole a louky se také starají povětšině sami s pomocí několika dospělých, kteří jim pomáhají podle potřeby. Veškeré vydělané peníze si spravují studenti sami – část jde na náklady provozu, další část na rozšíření, za část si pořizují věci, které potřebují nebo po kterých touží. Nyní mají v plánu si za ušetřené peníze pořídit 2 koně.
V části pozemku, která je nejblíže k vzdělávacímu centru, vidíme pěkné ubytovny studentů. Na závěr se vracíme poblíž vchodu, kde je penzion pro hosty s restaurací a společenské místnosti. V jedné z nich už na nás čekají 2 dospívající, kteří mají připraveny všelijaké možnosti práce se včelím voskem. Moc nás to baví, obzvláště mamku s Frantíkem, takže se tím zabýváme alespoň 2 hodiny.
Mezitím nám dost vytrávilo, tak si v restauraci dáváme bramborové knedlíky se špenátem a cibulkou, to je totiž naše oblíbené jídlo. Obsluhují nás vkusně historicky oblečení asi sedmnáctiletí číšníci. Jídlo je výtečné! Nesmírně nás překvapuje, když se dozvídáme, že šéfkuchaři je teprve šestnáct. Z farmy se nám vůbec nechce odcházet, potulujeme se ještě kolem ohrad, hladíme si ovečky a kozy a nakonec si ještě hrajeme v místním dětském koutku na dřevěných průlezkách, houpačkách, provazových mostech a lanovce.