Vzpomínky -_-

Když jsem viděla v parku pobíhat ty děti s mamou a tátou, tak jsem si uvědomila, jak mi chybí ty dětské léta a časy, kdy bylo všechno ještě v pořádku... Kdy jsem se měla nejlíp na světě, kdy jsme chodily ven a v tom parku pobíhali taky. Já se houpala na houpačkách a byla jsem malá, šťastná a bez úplných starostí. Jenže přišel den, kdy mi mamka oznámila, že s otcem už nechce být. To byla ta největší rána do srdce. Od té doby se mi začal bořit celý svět a den ode dne to bylo horší a horší. Naši se pořád hádali a já už to nemohla poslouchat, tak jsem utekla z domu. Nikdo nevěděl kde jsem, co dělám a s kým jsem. Ještě ten den jsem se ale vrátila. Ale ani to bohužel nepomohlo a naši se hádali dál... Pak se otec odstěhoval, sice bydlel jen 20 minut od baráku, ale stále mi doma něco chybělo. To každodenní "jsem doma, poď ke mě" a i ta pusa na čelo.

Bývavala jsem tam pořád. Každý víkend. Nevím co se od té doby změnilo, ale už ho nevídám tak, jak bych si přála. Připadalo mi, že na mě kašle, ale pravda je opak. Já kašlala na něho. A to mě mrzí! Pak přišla další rána. Potkala jsem kluka jménem Pavel. Po měsíci jsme se dali dohromady, jenže to neklapalo, tak jsem ho po třech měsících poslala k vodě. Nejevil zájem ani nic. Půl roku se neozýval. Jednoho dne jsem sedla k PC a na FB jsem od něj měla zprávu. Bála jsem se jí otevřit. Měla jsem v břichu takový ten divný pocit, když se něčeho bojíte. Nakonec jsem to otevřela a bylo tak napsané, že se mi za všechno strašně moc omlouvá.

V září jsem nastoupila na střední a od té doby se taky mnohé stalo. Bavila jsem se tam hodně s jednou holkou a ta si po nějaké době začala myslet, že jí lžu. Poštvala proti mě půlku třídy, ale mě to bylo fuk. Záleželo mi na těch co mi věřily. Ze dne na den se se mnou opět začla bavit a za všechno se mi omlouvala! ...

20. října mi do života vstoupil kluk jménem Deny. Připadal mi tak úžasný, hodný. Bydlel sice daleko, ale na tom mi vůbec nezáleželo. Za týden jsme spolu začli chodit. Já vím komické, když jsem ho ani neznala. Poznávala jsem ho víc a víc a zjistila jsem, že je úplně stejný jak já. Všechno bylo tak KRÁSNÉ!! Jenže pak přišla další rána. Celou tu dobu jsem byla ta druhá! Celé 2 měsíce mě podváděl. Já mu odpustila. Doufala jsem, že se to už nestane. A ani né za měsíc?? Zas se to opakovalo! Začlo to hádkama a všechno s náma šlo z kopce a do hajzlu!!! Pořád mi něco vysvětloval a omlouval se. Jenže mě??? Už mě to nezajímalo. Nevěřila jsem mu už ani slovo! Byla to rána hluboko do srdce!!!!

Hádali jsme se dál. Pořád mi psal , jak mě miluje, že ho to mrzí, že to nechtěl udělat, že mě chce zpátky a že to byla od něho ko**tina! Jenže já už nechtěla, neměla jsem v něho už tu důvěru... Pořád dokola se to opakovalo! Odjel do Alp a já mu to všechno napsala! Nakonec jsem se i vrátila k bývalému. S Denym jsem se ale pořád stýkala. Už jsem ho ani tak moc nechtěla vidět jako kdysi. Když mi každou vteřinou chyběl víc a víc!! Už jsem neměla sílu na to se mu podívat do očí a říct aspoň blbé "Ahoj". V sobotu 16. března 2013 to všechno skončilo! Už ho nikdy neuvídím a ani s nim nebudu v kontaktu. Vím, že jsem mu ublížila, ale on mě víc. Nemohla jsem takhle dál! Vztah založený jen na hádkách, podvádění a neustálého lhaní. Ale nikdy nezapomenu na jeho pohled a ani na to krásné co jsem s ním prožila!! ...

Zítra to bude měsíc a jeden týden, co jsem s Pájou. Klukem, do kterého jsem se poprvé tak zbláznila. Doufám jen v jedno, ať je Deny šťastný beze mě a neudělá žádnou blbost!! Zvládne to, vím to!! Jen musí chtít! ...

Teď je v mém životě 9 úžaných lidí, kteří mi dokážou pomoct a které mám ráda a vážím si jich za vše co pro mě dělají!! Simča, Terezka, Verča, Sabinka, mamka, otec, Lukášek, Jareček a Pája!
Vážím si vás!! :))