Zkrocení zlé ženy

Ahoj jsem Martin, už když jsem byl na gymplu věděl jsem, že na vejšku chci někam hodně daleko od domova. Po maturitě se mi můj plán také vyplnil přijímačky na jednu nejmenovanou vysokou školu v Praze dopadly na výbornou a já mohl vypadnout z baráku na kolej. Po prvním roce jsem, ale zjistil, že to až taková výhra nebyla, začal jsem si tedy hledat nějaký byt, jelikož jsem měl brigádu, která opravdu dobře vynášela, mohl jsem si dovolit i něco slušnějšího. Druhý rok na vysoké škole byl tedy o poznání lepší a divočejší. Přišel rok třetí a s tím i problémy ve firmě kde jsem měl práci, nakonec jsem o to skvěle placené místo přišel a díky vysokému nájmu byly úspory pomalu v háji. Svěřil jsem se s problémy svému dlouholetému kamarádovi a ten mi oznámil, že teď jeho přítelkyně taky studuje prvním rokem v Praze a že na koleji ji to moc nevyhovuje, takže kdybych chtěl tak se jí optá, jestli by se nechtěla nastěhovat ke mně a trochu mi píchnout s nájmem. Nemusel jsem čekat ani hodinu a už mi přišla zpráva, že prý souhlasí a začátkem týdne si ke mně doveze věci. Byl jsem rád, protože tímhle mi opravdu vytrhli trn z paty.
Blížil se konec víkendu a tím pádem i začátek týdne, s Veronikou jsem se už po telefonu domluvil a řekl jí přesnou adresu, takže měla přijít každou chvíli, když v tom najednou slyším zvonek.
„Ach ahoj, konečně jsem to našla, můj orientační nesmysl teda dneska zapracoval, musela jsem se třikrát ptát na cestu.“
Ve dveřích stála pohledná skoro 170centimetrů vysoká bruneta na chvíli jsem se zarazil, protože i když jsem jí neviděl jenom půl roku tak se změnila k nepoznání.
„Co tak civíš“ zasmála se. „Pomůžeš mi, alespoň s těma taškama?“
„Ahoj, jo jasně promiň, skoro jsem tě nepoznal. Proč jsi vlastně nepřijela s Tadeášem?“
„No, on má teď hodně práce, ale v týdnu by za mnou měl určitě přijet.“
Týdny plynuly a já si už zvykl na nový pochod domácnosti s mou novou spolubydlící, jak to tak bývá někdy byla naprosto střeštěná, jindy zas podezřele klidná, ale opravdu často uplakaná nějak jí to teď s Tadeášem neklapalo a když jsem z něj vymámil proč bylo mi Veroniky opravdu líto. Jednoho dne přilítla domů ubrečená a úplně rozčílená.
„Ty jsi věděl, že má někoho jinýho!?“
„Ne…“
„Nelži! Celou dobu tu kolem mě chodíš a děláš blbýho a ještě se přitom ptáš co se děje! Jsi stejnej hajzl jako on “
„Prosím tě uklidni se!“
„Já se mám uklidnit? Můj kluk má už bůh ví jak dlouho nějakou rajdu, ty o tom víš a neřekneš mi o tom ani půl slova!? Každej den vidíš jak se tím užírám a nejsi mi schopnej říct pravdu?!“
Rozčíleně vběhla do svého pokoje a práskla dveřma. Tak takhle naštvanou jsem jí ještě nikdy neviděl, urazilo mě, že mě přirovnává k Tadeášovi a zároveň mi jí bylo líto, protože s tím že jsem to celou dobu věděl měla vlastně pravdu. Chvíli jsem tam stál jako opařenej a pak mi došlo, že bych za ní měl dojít. Otevřel jsem dveře a viděl ji jak leží na posteli a brečí. Sedl jsem si na okraj její postele a pohladil ji po vlasech, nevěnovala tomu pozornost tak jsem se jí začal omlouvat v tu chvíli se po mě ohnala, její ruku jsem chytil těsně před mým obličejem.
„Tys mě chtěla dát facku!?“
Najednou mě kopla do kolene a druhou nohou do zad, takže jsem málem slítnul z postele. Nechápal kde se v ní ta síla a zuřivost bere, ale to že si na mě vybíjí zlost osoba která je pomalu o dvě hlavy menší jak já a ještě k tomu holka mě teda pekelně naštvalo.
„Tak to ne holčičko, ze mě si žádnýho fackovacího panáka dělat nebudeš!“
A stáhl jsem jí ruce za záda, pořád se děsně vrtěla a chtěla mě zas kopnout, podíval se jí do obličeje byla úplně rudá vzteky v tu chvíli mě neuvěřitelně kousla do ruky a zařvala, abych ji okamžitě pustil. Tím mě naštvala ještě víc, zvlášť když jsem si všiml obřího otisku jejích zubů na mojí ruce v tu chvíli jsem se už neudržel, její ruce za zády jsem stiskl ještě pevněji a povalil jí na postel, tak že měla obličej zabořený v polštáři ještě jsem jí přisedl nohy, aby mě ta malá mrcha nemohla kopnout. Ačkoliv jsem byl vytočenej na nejvyšší míru něco mě na tom pohledu bezbranný Veroniky vzrušovalo a to jak se bránila mě hecovalo ještě víc, abych ji tu nenechal jen tak ležet. Musel jsem jednat rychle buď okamžitě vypadnu a nechám jí tu ať se vyvzteká a nebo jí pořádně vyšukám až bude prosit a omlouvat se, že si na mě dovolila vztáhnout ruku. Rozhodl jsem se pro druhou možnost jednou rukou jsem si stáhl pásek z kalhot a svázal jí jim ruce. V tu chvíli zpozorovala, že asi není něco v pořádku začala křičet co to jako dělám a začala kolem sebe ještě víc kopat.
„Buď ticho ty malá mrcho!“
Zařval jsem na ní a hbitě si stáhl kalhoty i s trenkama, ptáka jsem měl tvrdýho jak kámen. Teď přišla na řadu ona stáhl jsem jí kalhoty a rukou jí tlačil na záda, aby mi nemohla pláchnout.
„Martine co si sakra myslíš, že děláš?! Okamžitě mě pusť ty hajzle!“
„Sklapni!“
Když už jsem byl rozhodnutej, že jí ho tam vrazím ze zadu zjistil jsem, že ta malá potvora je vlhká a kdyby jenom trochu. Hned na poprvý jsem do ní zajel až po koule, trochu vykřikla jak to nečekala, chvíli jsem počkal až se její pička přizpůsobí mému klacku a pak jsem jí začal tvrdě mrdat, všechna moje naštvanost teď byla na mém klacku a masakrovala jí vagínu, přirážel jsem jak zběsilej a všímal si, že se jí to začíná čím dál tím víc líbit to mě nabudilo ještě víc, takže jsem do ní bušil jak do vrat a už jsem cejtil jak mi v něm škube v tu chvíli jsem ze sebe vychrlil 4 mohutné výstřiky a svalil se vyčerpáním na ni. Oddychovali jsme oba dva když v tom ucítím jak se ta malá mrcha snaží ještě dodělat a jezdí mi tou její pičkou po ocasu za normálních okolností bych jí nechal a dal si sní ještě druhý kolo, ale po tom jak mě naštvala, na to může zapomenout prudce jsem z ní vyjel až to mlasklo. Vstal jsem z postele, rozvázal jí ruce a chtěl jsem odejít, když v tom na mě úplně medovým hláskem:
„Marťo, kam jdeš? já… já bych chtěla ještě“
„Zapomeň, za ty tvoje scény?“
V tom seskočila z postele a chtěla mě začít líbat, odstrčil jsem jí a řekl, že na to může zapomenout, klekla si a vzala si do pusy moji chloubu a začala ho kouřit, to se mi moc líbilo, když už mi zas stál vyndala ho z pusy a se sladkým úsměvem se zeptala:
„Tak co Marťo jdem na to?“
„Ne, a odteďka mi říkej PANE!“