AŇA

Text povídky

Sotva jsem vylezl z postele, zazvonil telefon. „Ahoj! Můžu k tobě poslat jednu kamarádku?” ozval se hlas Ani. „A proč?” zeptal jsem se úplně zbytečně. Už předem jsem věděl, že tu otázku nestačím ani doříct a Aňa to ze sebe vychrlí. „Protože je úplně praštěná! Chce zavěsit několik kroužků na kundu a ještě na bradavky! Já jsem jí totiž ukázala, co jsi udělal mně a ona toho chce ještě víc! Je to bláznivá masochistka, tak bych jí chtěla poslat za tebou, aby sis s ní pohrál! Vím, jak to rád děláš!” vychrlila jedním dechem. „Tak jí pošli!” rezignoval jsem před tím přívalem slov.„Tak můžeš jít!” ještě jsem uslyšel, než telefon oněměl.
Za chvilku se rozdrnčel zvonek u dveří. Kouknul jsem se a uvi-děl za nimi docela hezkou holku, jak netrpělivě přešlapuje. Nenamáhal jsem se s oblékáním a otevřel. „Já....jsem ...Ela!” vykoktala, překvapená pohledem na mého trčícího čuráka. Stála ve dveřích a nevěděla, co má dělat. „Tak na co čekáš?! Nebo myslíš, že tě vnesu na rukách?!” houknul jsem na ní, až se celá roztřásla. Chytil jsem jí za ruku a vtáhnul dovnitř.
„Tak co chceš?” zeptal jsem se. „Chtěla bych tohle zavěsit!” otevřela kabelku a vysypala z ní hromádku kroužků. Byly různé velikosti, od těch nejmenších, až po velikost dlaně a různé síly. Některé tenké a jiné silné jako tužka. „Ty ses zbláznila! To všechno tam chceš zavěsit? vyvalil jsem oči. „Ano!” tvrdošíjně řekla. „Vždyť ti to urve kundu!” chtěl jsem jí odradit. „Ale neurve!” vykřikla a shodila se sebe lehké šatičky, jediné, co mimo pantoflíčků, měla na sobě.
„Tak si tam lehni!” otevřel jsem koupelnu a ukázal jsem na mr­dadlo, stolek podobný gynekologickému vyšetřovacímu stolku. Než jsem to stačil doříct, už tam ležela a dala nohy do držáků. Kunda bez jediného chloupku se jí rozevřela a začala jemně slintat.
„Ta je krásně hladká!” pohladil jsem jí. „To je dělané laserem a už nikdy tam nevyroste ani chloupek!” lehce zčervenala, jako kdyby to bylo cosi nepatřičného. „Tak se podíváme, co kam dáme!” nasypal jsem kroužky na tác a postříkal je desinfekčním sprejem.
„Nejdřív si tě musím připravit!” dal jsem jí do držáků i ruce a pevně je připoutal. Čurák se mi už třásl nedočkavostí, tak jsem ho vrazil do té promáčené díry. „Áááááá!” vykřikla a snažila se přira-zit. Ta mrcha to měla opravdu ráda!
Tak jsem jí pilně protahoval tu uslintanou díru a ona kvílela, ja-ko kdybych jí vraždil. Čvachtalo to, jako kdybych ho vrážel do bažiny, což nebylo až tak daleko od pravdy. Cítil jsem, že už budu, tak jsem ho vrazil do vedlejší díry. Zajel tam jak po másle a vypadalo to, jako kdyby to vůbec nezaregistrovala.
Prudkými stahy mi svírala čuráka, až jsem jí naplnil střeva. To byla asi ta poslední kapka, kterou potřebovala. Přestala kvílet a celá se uvolnila. I já jsem se uvolnil a vypustil do ní ještě obsah močového měchýře. To asi zažila poprvé, protože vyvalila oči a zalapala po dechu.
„Nééé, co to je?! Vždyť prasknúúúúú!“ křičela a snažila se uvolnit z pout. Ale to se jí v žádném případě nemohlo podařit! Dal jsem si na jejím upoutání záležet! „Néééé!“ zrudla, když mi čurák změknul a to, co měla ve střevech, se začalo drát ven. Povytáhnul jsem čuráka, abych tomu uvolnil cestu.
Marně svírala konečník. Stejně se všechno vyřítilo ven. Vytáh­nul jsem čuráka úplně, aby vytekly i všechny zbytky. Vzal jsem sprchu a omyl nás. Zároveň jsem spláchnul i podlahu, abych po něčem neuklouznul.
„A jdeme na to!“ znovu jsem se jí postavil mezi nohy a zadíval se na kundu. Třpytily se na ní kapky vody, jako nějaké perly. Představoval jsem si, jak se tam za chvilku budou třpytit šperky a čurák se mi zase začal zvedat. Vrazil jsem jí ho znovu do kadidla, až vykvikla.
Chytil jsem jí za hrot malého pysku a natáhnul ho. „Áááúúú!” překvapeně zaječela a konečníkem mi sevřela čuráka, když jsem jí ho propíchnul.„Co ječíš, vždyť jsi to chtěla!” obořil jsem se na ní. „Já vím,ale mě překvapilo, jak to bolí!” omlouvala se.
„Tak toho mám nechat? Bude tě to bolet ještě mnohem víc!” chtěl jsem jí odradit. „Nevšímej si toho a pokračuj!” umíněně vy­křikla a zatnula zuby. „Úúúúúú!” snažila se ze všech sil potlačit kvílení, když jsem, schválně tak, abych jí působil co největší bolest, vytahoval jehlu.
Vzal jsem kroužek a začal ho, znovu tak, abych jí působil co největší bolest, zavádět do propíchnutého otvoru. I když se ze všech sil snažila potlačit bolestné kvílení, už to nevydržela a na­plno křičela. „Tak mám toho už nechat?” uzavřel jsem kroužek.„Nééééé! Pokračůůůůj!” křičela a zatínala zuby i pěsti. Rozhodl jsem se, že jí už nebudu zbytečně mučit a tak kroužek v druhém pysku byl dílem okamžiku.
„Teď ti propíchnu klitoris!” varoval jsem jí a sevřel jí ho do če­listí pinzety. „Áááááááá!” zařvala a vytřeštila oči, když jsem jí ho probodnul. „Dělééééj! Dělééééj!” křičela, když jí připadalo, že mi to moc dlouho trvá. Konečníkem mi svírala čuráka, jako kdyby mi ho chtěla uštípnout.
„Úúú...úúúú!” oddechla si, když jsem zavedl kroužek a uzavřel ho. Nechal jsem jí odpočinout a potom jí rychle zavedl do každého pysku ještě dva kroužky, asi centimetr na obě strany od toho prvního. Křičela bolestí a z očí jí tekly potoky slz. Připadalo mi, že mi svěračem uštípne čuráka.
„Opravdu to chceš do bradavek?” potěžkal jsem ty velké a těž-ké kruhy, co zbývaly. „Jóóó!” vzdorovitě vykřikla. Vzal jsem silnou jehlu a pinzetou chytil bradavku.„Ááááá....úúúúúú!” řvala, když jsem se snažil co nejrychleji bradavku propíchnout. Jehla se jenom stěží prodírala tkání, která kladla – řekl bych že tvrdošíjný – odpor.
Konečně pronikla na druhou stranu a mohl jsem zavést ten ve­liký kruh. Ještě druhou bradavku a dílo bylo hotovo. Jako na zna­mení konce jsem vytáhnul čuráka a ona ztratila vědomí. Nechal jsem jí odpočinout a šel do kuchyně, abych si z ledničky vytáhnul pivo. Pozoroval jsem, jak oddychuje a kolem kroužků jí zasychají kapičky krve.
Proplachoval jsem si vyschlý krk a Ela se začínala probírat.„Odvaž mě, ať si to můžu prohlédnout!“ marně se snažila zvednout hlavu. Dopil jsem a odložil lahev. Ještě chvíli jsem se kochal pohledem na ty třpytící se šperky, ale když Ela stále hlasitěji kňučela, odstranil jsem všechna pouta.
„Áá....áá...úúú!“ kvílela, jak se snažila vyndat nohy z držáků To dlouhé a široké roztažení a zavěšené šperky jí teď způsobovaly bolest. „Pomoz mi! Prosím!“ prosila, když jsem tam stál a s pobaveným úsměvem se díval na její snažení.
„No, když tak hezky prosíš..!“ přistoupil jsem k ní a prudce jí zvednul nohy, abych je vyndal z držáků. „Ááááááá!“ vykřikla, když jí stehna sevřela kundu se zavěšenými šperky. „Chtěla jsi to, tak to máš!“ zvednul jsem jí do sedu a prudce jí postavil na nohy.„Áááá.. úúúúú!“ zaječela, jak jí stehna zmáčkla kundu se šperky a další, dost těžké, se jí zahoupaly v bradavkách.
„Tak to chceš vyndat?!“ už, dost naštvaně, jsem se na ní obořil. „Nééé! Já se jenom chci podívat!“ potácela se k zrcadlu. „Jééé, to je krásné!“ začala se nakrucovat před tou lesklou plochou. Náhle jakoby necítila žádnou bolest a snažila se natáčet se tak, aby viděla všechny kroužky. Jenom ta nateklá kunda jí to trochu ztěžovala.
„Áááá....!“ zavzdychala, když se jí snažila roztáhnout, aby dobře viděla všechny kroužky. Také při podebrání kroužků (nebo spíš kruhů) v bradavkách kvílela. Ale stejně se musela natáčet na všechny strany, aby se zevrubně prohlédla.
„Tak jdi udělat oběd! Už mám hlad jako vlk! Při té dřině na tobě mi vytrávilo!“ odehnal jsem jí do kuchyně. Po chvíli vrzání dvířek a rachocení nádobí se odtud konečně začala linout libá vůně, až mě to tam přilákalo. Ela se s tichým kvílením točila kolem sporáku, aby dokončila přípravu té libě vonící krmě.
Konečně bylo hotovo a tak jsme si sedli ke stolu, abychom to zkonzumovali. No, sedli... Já jsem si sednul, ale Ela, sotva se dotkla židle, s výkřikem vyskočila a potom si opatrně sedla jenom na krajíček. Ale stejně poposedávala, jak se snažila najít co nejlepší pozici, aby jí to tolik nebolelo.
„Jdi si lehnout!“ zželelo se mi jí, když jsme dojedli. Se široce roztaženýma nohama se potácela k posteli a s tichým kvílením si na ní lehnula. Teprve po chvíli se tiché vzdychání a kvílení změni­lo v pravidelné oddechování.
„Přijď pozítří, abychom si vyzkoušeli, zda to máš dobře uděla-né!“ vyhnal jsem jí, když se probudila. „Ano,přijdu!“ natáhla si šaty a námořnickým krokem odcházela.
---------------------------
Crr! Crrr! Crrr!, probudilo mě řinčení zvonku. „Koho to sem čerti nesou?!“ vykouknul jsem z okna, právě když Ela znovu začala zuřivě mačkat tlačítko zvonku. „No jo, vždyť už jdu!“ zavolal jsem na ní a šel otevřít.
„Tak jsem tady!“ hrnula se do dveří jako lavina. Ustoupil jsem jí z cesty, aby mi neulomila trčícího čuráka. „Už to nebolí! A podívej se, jak je to krásné!“ sundala si lehké šatičky a odkopla sandálky. Stála tam jak bohyně, vystoupivší z napěněných vln.
„Podívej se, jak je to krásné!“ rozkročila se a opatrně si roztáhla velké pysky. Tím se jí roztáhly i malé pysky, na nichž se třpytily lesklé kroužky. „Auu!“ zavzdychala, když se dotknula kroužku v klitorisu. „Ještě to trochu bolí, ale je to k zbláznění krásné!“ podepřela si prsa s těmi velkými kruhy a udělala pár tanečních kroků.
„Tak to hned vyzkoušíme!“ hodil jsem jí na mrdadlo a pevně jí upoutal. Kunda se jí rozšklebila a začalo z ní téct. Neodolal jsem a musel ten potůček vylizovat. Ale čím víc jsem lízal, tím víc z ní teklo.
„Ne! To nejde!“ chytil jsem jí za kroužky v malých pyskách, roztáhnul je a do té bažiny zarazil svého tvrdého čuráka. „Áá.. áá!“ tiše vykřikla, když jsem jí narazil na kroužek v klitorisu. I přesto, že jí pouta pevně držela, ze všech sil se snažila dorazit ještě víc.
Pustil jsem kroužky, kterými jsem jí roztahoval kundu a přitisknul se na ní ještě víc. “Úú... úú.. úú!“ zakvílela, ale sevřela mě kundími svaly, až se mi zdálo o ďáblech.
„Ááááá.....áááááá!“ už se neovládala a naplno křičela, když jsem jí rychlými pohyby protahoval tu čvachtající díru. Při každém dorazu jí z kundy vystříknul úplný gejzír.
Cítil jsem,jak se semeno začíná chystat k výpadu. Ani jsem se nedivil! Při tom, jak mi ho masírovala kundími svaly, jsem se spíš divil, že jsem vydržel tak dlouho. Vytrhnul jsem ho z kundy a zarazil ho do sousedního otvotu.
„Ááááá....áááá!“ křičela a ze všech sil se mi ho snažila uštíp-nout. To už se nedalo vydržet! Semeno vyrazilo a naplnilo jí střeva. „Úááááááááá!“ zavyla jak raněná vlčice a ztratila vědomí. Ani já jsem k tomu neměl daleko. Unaveně jsem se k ní přitisknul a cítil, jak mi čurák začíná splaskávat.
„Áá...áá....áá!“ zavzdychala, když jsem do ní napumpoval i ob­sah močového měchýře. I ona uvolnila svěrač a podbřišek mi ohří­vala horká tekutina. Přitisknul jsem se k ní, abych na nejvyšší možnou míru prodloužil ten nádherný pocit. Tlak v jejích střevech mi vytlačil čuráka a tak mě i na stehnech cosi zahřálo. Vysílením jsem padnul na podlahu a vůbec mi nevadilo, co na ní je.
Zvednul jsem hlavu a pozoroval, co jí ještě vytéká z obou roztažených otvorů. Kunda se jí pohybovala, jako kdyby chtěla něco říkat. Při tom jako kdyby vyplivovala to, co jí tam vzniklo. Také z konečníku jí vytékaly zbytky toho, co jsem jí tam napumpoval. Ale obě díry se pomalu stahovaly.
Ztěžka jsem se zvednul a vzal sprchu. Nastavil jsem mírný proud příjemně teplé vody a smýval se sebe vše, v čem jsem se válel. Potom jsem omyl i ty dva otvory, které mi udělaly tak dobře. Odpoutal jsem jí a pomohl dolů. Unaveně jsme došli k posteli a lehnuli si na ní. Ani nevím, zda jsme se přikryli...

©
Bobr
2011