Den D

Svatební den D se kvapem blíží a já nemám vše co je potřeba před svatbou zařídit a čas který jsem měla, také moc nezbýval, abych zajišťovala vše v klidu a s dostatečným předstihem. Je toho na mě nějak moc a nestíhám. Myslela jsem, že to bude snadnější. Kamarádi mi říkali, že zbytečně plaším, když už mám své plány na pár věcí splněné a času mám také dost. Vždycky jsem byla takový plašan, že raději chci mít všechno hned, abych nemusela dělat všechno na poslední chvíli. Nastávající na toto zařizování není a tak mám volnou ruku. I když by se mi hodilo, kdyby mi trochu pomohl nebo alespoň něco navrhnul, co a jak by chtěl. Ale když o tom tak přemýšlím, tak na tohle ani nikdy nebyl. Již při jeho žádání o mou ruku měl velkou trému, ani se nedivím, ale hrozně mě pobavilo, že měl napsané na kusu papírku body, co mi chce vlastně sdělit. Byl moc hodný, požádal mě o ruku z důvodu, že jsme spolu žili již déle a ostatní kamarádi a rodina do něho šila, že by už do toho měl šlápnout. Vzít si mě a založit rodinu.
S nastávajícím manželem, se kterým žiji pátým rokem ve společné domácnosti a rok před tím jsme se seznámili, jsme se domluvili na menší změně. Že on bude mít svědkyni Moniku a já zase svědka Karla, je to trochu netradiční od normálních svateb, ale mým nejlepším přítelem je shodou okolností bývalý přítel Karel. O tom, že Karel je ex-přítel můj nastávající neví a nikdy mu to ani říkat nehodlám.. lepší nevědět a také si mohu s Karlem kdykoliv vyrazit ven a pořádně si zaskotačit aniž bych slýchávala ty nepříjemné poznámky z nepříjemného pocitu partnera o možné nevěře či jen výčitek z důvodu žárlivosti. Přítel má za svědka svou dlouholetou kamarádku z dětství, se kterou si dost rozumí a mají podobné zájmy i trochu život. Oběma v mladém věku odešel jeden z rodičů. S mým svědkem jsem se seznámila na střední škole při praxi. Měli jsme třídy vedle sebe. On byl zblázněný do mé blonďaté maličkaté spolužačky a já sem byla mezi nimi poslíčkem. Ani už nevím, jakým způsobem došlo k tomu, že jsem s Karlem přesto začala chodit já. Je to opravdu dávno. Vždycky s ním byla sranda, rozuměli jsme si a vždycky byl hodně ochotný, vstřícný a dalo se na něho kdykoliv spolehnout. Hlavně byl vyspělý a rozumný na svůj věk od svých vrstevníků. Což mě na něm zaujalo a je takový dodnes. Samozřejmě má i další zkušenosti, které lety pobral a přidávají mu na charakteru jen to dobré.
Je kolem desáté hodiny dopoledne. Horké slunce na mě celou cestu paří svými paprsky, je mi šílené vedro a já běhám po matrice a po místě konání plánovaného obřadu, abych domluvila termín naší svatby. V tom mi zvoní telefon, zvedám ho s pocitem, že mě opět někdo zdržuje klábosením v nepravou chvíli.
„ahoj princezno“ zaznělo v aparátu a já jsem byla mile překvapena, když jsem slyšela jeho příjemný hlas. „Tak kde tě mám vyzvednout pro další vyřizování s tvou svatbou?“.. chvilku jsem byla ticho, protože jsem tohle vůbec nečekala. „HALÓÓ, jsi tam!“ hlas na druhé straně mě probudil z šoku, JO JO jsem tu, ehmm, no, já ani nevím... v tom slyším veselý srdeční smích a jen otázku: kde jsi, přijedu si pro tebe. Poslušně jsem odpověděla a řekla adresu, kde se nacházím. Usadila jsem se u fontány, která příjemně chladila mé záda od kapiček vody co vystřikovali a cákali kolem. Zapálila si cigárko a jen tak koukám na procházející lidi kolem mě. Jsou stejně tak uspěchaní, uštvaní jako jsem byla já před chvilkou. Užívala jsem si té pauzičky, posazená na fontáně a potahovala dál cigaretku.
Během deseti minutek byl můj zachránce a pomocník Karel přede mnou a držel v ruce lahev chlazené sodovky, kterou mi podával do ruky. Byla jsem mu za ní moc vděčná a dychtivě jsem mu ji brala z rukou. To hrozné vedro nesnáším, říkám po několika plných doušcích, které jsem rychle do sebe nalila, jakou jsem měla žízeň. „já vím, tohle není počasí, jaké máš ráda, odpověděl“ podívala jsem se s úsměvem na Karla a jen necudně kývla hlavou pro souhlas.
Slezla jsem z fontánky a mířili jsme volným krokem k jeho autu, které opodál zaparkoval. Sedáme do jeho klimatizovaného auta, bylo mi tam strašně příjemně a odjíždíme na další plány nutných příprav. Během několika hodin jsme měli toho zařizování pro dnešek dost a oba jsme měli už velký hlad, který se hlasitě projevoval kručením žaludku. Najednou Karel zastavil u restaurace, kde jsem to měla moc ráda. Podívala jsem se na něho a neměla jsem slov. Vstoupili jsme do restaurace a vybrali místo pro dva na letní zahrádce, která byla ve dvoře. Usedli jsme ke stolu a objednali si vše na co jsme měli chuť.. chvíli jsme ještě probírali detaily kolem svatby a poté s plnými žaludky mě odvezl domů, polibkem na tvář jsme se rozloučili S lehkou únavou jsem zalehla do vlažné vody ve vaně a rovnou do ložnice s velkou pohodlnou postelí. Ani nevím jak rychle jsem usnula, ale určitě mi to netrvalo déle než pět minut.
Pár týdnů uběhlo jako voda a já se unavená z práce musela znovu plně věnovat svatebním přípravám, které nebyly ještě udělány. Zavolala jsem Karlovi, že už mám představy o dalších úkolech a zda by neměl čas a chuť se mnou tyto věci podstoupit. S překvapením souhlasil, tak jsme si dali schůzku přímo před svatebním ateliérem šatů. Nejsem ten typ co si rád obléká, svléká opakovaně ze sebe šaty, ale s ním mi to tak rychle a příjemně uteklo, jak mi to svou přítomností i komunikací ulehčil. Šaty byly tedy vybrány, zajeli jsme pro svatební oznámení, ale to jsem spíše spoléhala na Karla, protože má cit pro grafiku a já jen přikývla či navrhla nějaké malé změny, jinak vše bylo dle jeho návrhů. Tak další povinnost splněna. „ne, ještě ne“ řekl a já se s tázacím pohledem na něho podívala, co máš na mysli? No když máš ty krásné šaty, k tomu také potřebuješ něco nádherného pod ně, v čem uděláš manžílkovi radost, večer po slavnosti. Uchichtla jsem se. Co se směješ? Myslím to vážně. Taky nějaké šaty na převlečení nebo chceš být ve svatebních šatech celý večer? Ne to ne, odpověděla jsem. No, no já myslela, že si to všechno koupím už sama. Hlasitý smích šel z jeho úst... Ty se přede mnou stydíš! Začervenala jsem se a hlavu jsem lehce sklopila k zemi. S tišším hlasem jsem řekla, ne nestydím se, ale bylo mi opravdu stydno. Dobře, řekla jsem. A kam vlastně pojedeme? Neměla jsem vůbec vybraný butik, kam bych pro spodní prádlo měla jet. Taksebou hoď, máme toho před sebou ještě hodně na zařizování. Hned jsme hupsli do auta a vyrazili na nákupy spodního prádla, co bych chtěla mít pro svého muže, jako překvapení na večerní radovánky.
Prošli jsme několik obchůdků a pořád se Karlovi nic nelíbilo, nebylo to takové, co přímo hledal a měl v plánu na mě vyzkoušet. Bylo zvláštní, po našem rozchodu, s ním zkoušet ty nemravné hadříky, ale přišlo mi to vzrušující se na něho dívat, jak si mě necudně prohlíží a v hlavě mu proudí nemravné, zvrhlé myšlenky. Docela bych mu v těchto chvílích viděla do hlavy. Asi bych se opravdu jen červenala a styděla víc než doteď. Poslechla jsem ho a vždy vyzkoušela to, co vybral na ramínku po naší společné konzultaci, šla jsem do kabinky si vybrané zboží na sebe obléknout. Zavolala jsem jeho jméno, aby se šel podívat a hned se nasoukal do kabinky za mnou. Tak co, řekla jsem. Ale on byl ticho jen si mě prohlížel a nic neříkal. Připadala jsem si jako dívka z escort služby, když je u zákazníka a ten si prohlíží svou zaplacenou dívku na noc a pobavení. Vzrušovalo mě to. Stát tam před ním a nechat ho, aby si mě necudně prohlížel. Koukal na mě ve všech možných stran. Tahle pozice „děvky“ se mi líbila a bylo viditelné na kalhotách Karla, že i jemu je to velmi příjemné. Stála jsem před ním v bílém korzetu s upevněnou krajkovou podprsenkou, bílým podvazkovým pásem kolem bříška držících jemné punčochy a kalhotkami co mají otvor na mou lasturku. Stála jsem tam a viděla, jak se mě chce dotknout a co dělá jeho penis přes kalhoty, které mu byli už tak dost těsné. Přistoupil ke mně, sáhl mi na volná prsa, která měla tendenci vyskočit ven z košíčků. Lehkými doteky svých prstů mě hladil po okraji krajky a koukal do výstřihu. Přejel rukou k rameni, otočil si mě jemným tlakem zadečkem k sobě a opřel si mě o svůj pevný rozkrok. Cítila jsem a viděla ve všech zrcadlech, které byli v kabince, jak mě chytá za boky pod korzetem a přitahuje si mě ještě více pevněji ke svému rozkroku. Otočila jsem se, abych věděla co chce dělat. V tom si mě pevněji přitiskl k sobě, na svůj poklad co měl co dělat, aby nevystřelil z kalhot a tělo mi otočil zpátky. Cítila jsem jeho pevný úd přes můj volný otvor v kalhotkách, jako kdybych měla jeho ptáka přímo na lasturce. Dráždil mě pohyby boků a já byla mimo své smysly.. Oběma rukama mě hladil po prsou a já byla velmi vzrušená. Najednou přestal! Chvilku mi to trvalo se dostat zase do reálu. Promluvil „to je ono, to se tvému muži bude líbit“ koukla jsem se na něj a pochopila, že se musím převléknout. Nemůžeme tu déle zůstávat! Karel hbitě opustil kabinku a počkal na mě na otomanu před kabinkou, než jsem se převlékla.
Pečlivě vybrané zboží jsem odnesla k pokladně, při placení u prodavačky na kase jsem stále cítila ty jeho pohyby na svém zadečku a rozkroku. Stál opodál a cítila jsem jeho pohledy, jak si mě stále prohlíží. Ten pocit, když víte, že vás někdo pozoruje, aniž by jste dotyčného viděli. Vyšli jsme z obchodu a on se na mě podíval, znala jsem tento pohled, byli to výčitky, ale také chtíč a nadrženost co měl v sobě a chtělo to ven. „Musím si ještě něco zařídit, už tě nemohu doprovázet, řekl“. Nezlob se. Doprovodila jsem ho k autu do garáží, políbil mě, rozloučili se, nastoupil do vozu, rychle šlápl na plyn a odjel. Já se vrátila zpátky do obchodního centra, prolezla ještě pár krámků, kde jsem dokoupila ještě nějaké drobnosti a na chvilku se zastavila v kavárně a poté vyrazila s taškami domů.
Všechno na mojí blížící se svatbu bylo již zařízené dle mých představ. Výzdoba, květiny, prstýnky, dorty a koláčky, šaty na svatbu, oznámení a spoustu dalšího co jsem chtěla. Já si konečně mohla oddychnout, že mám vše hotové a jsem zatím bez starostí, než přijde den D.
Byl páteční podvečer, nastávající muž byl se svými přáteli venku a měli rozlučku se svobodou někde v centru města. Já jsem na tohle nikdy nebyla. Přijde mi to moc poameričtěné a nucené, proto jsem si sama v poklidu odpočívala doma zachumlaná pod dekou na gauči u televize, hezky vykoupaná, voňavá a se sklenkou dobře vychlazeného bílého vínka. Najednou jsem v dálce slyšela zazvonit telefon. Vůbec se mi nechtělo pro něj vstávat z tak příjemného posezení. Ale když telefon stále zvonil, šla jsem pro něj, na displeji byla fotka Karla. Omlouval se mi, že toho v poslední době měl nějak moc a nestačil se mi ozvat i když chtěl. Jako omluvu mám přijmout jeho pozvání na malý drink před tím shonem, co mě za pár dnů čeká. Vůbec se mi nikam ven z bytu nechtělo. Byla jsem hezky uvolněná a pěkně se mi relaxovalo o samotě a tak jsem se snažila všemožně vymluvit, bohužel tohle Karel vůbec nebral. Na nic se mě neptal, řekl, že bude do půl hodiny u mě a hned ukončil náš rozhovor... nestačila jsem vůbec na jeho podnět reagovat, byl rychlejší, než jsem cokoliv stačila vyslovit. Opravdu se mi nechtělo, ale s ním se nedá o ničem takovém mluvit, když se pro něco rozhodne, tak s ním nehnu a vždycky je po jeho. Hýbla jsem zadkem, vlezla jsem znovu do sprchy, provedla potřebnou úpravu před zrcadlem a rychle ke skříni. No jo, ale co teď na sebe. Samozřejmě, že jako asi každá ženská nemám co na sebe, i když se do skříně už nic nevejde a praská ve švech. Ok, tak mysli holka, jdeme jen na drink někam asi poblíž. Vzala jsem si na sebe krajkové černé prádlo, které jsem si nedávno koupila ve slevách, hodila jsem na sebe džíny, volnější tričko s menším výstřihem, tmavé sáčko, černé boty na podpatku a ještě doupravila vlasy do ledabylého drdolu a bylo po celém krášlení.. jen co jsem to měla na sobě, zazvonil zvonek. Seběhla jsem po schodech před dům za Karlem. Když jsem ho spatřila, byl opřený o svůj vůz pokuřoval a hleděl na mě. Měl na sobě světlejší džíny a bílou košili vystrčenou mimo kalhoty, rukávy vyhrnuté k loktům. Vždycky se mi jeho ležérní styl moc líbil a taky mu to dost slušelo. A zvláště jeho zadeček a vypracované ruce. Pozdravili jsme se. Karel dokouřil svou cigaretu, nasedli jsme do auta a vyrazili někam do centra. Cestu jsem nějak zvlášť nevnímala ani jsem neřešila, kam vlastně jedeme. Byla jsem taková poddajná a ještě trochu v takovém rozespalém opojení, ze kterého jsem byla vytržena.
Proběhlo pár zdvořilostních vět a pak se mě Karel najednou zeptal, ty jsi nikam nechtěla jet viď? „hmm“ nějak se mi nechtělo. Byla jsem v pohodlí doma a odpočívala jsem, dívala jsem se na svůj oblíbený film, popíjela vínko a ty jsi zavolal. Nevidím to zas tak na dlouho, chtěla bych ještě odpočívat, v poslední době toho bylo na mě nějak moc.. Neboj, bude se ti to líbit, slibuji.
Zajeli jsme k nějakému baru v centru města, který jsem neznala. Ani okolí mi nic neříkalo. Ale tohle mě nechávalo klidnou, protože jsem věděla, že on vybírá opravdu dobré podniky. Při vstupu do baru jsem se trochu pozastavila a rozhlížela se, potemnělé místnosti a samé lasery, které svými světli ukazovali boxy s koženými sedačkami. Došli jsme do jednoho ze salónků, kde jsme se usadili do boxů. Přišla lehce oděná slečna, přinesla nám nápoje, které hned Karel objednal při příchodu do klubu, ani jsem to nepostřehla. Chvilku jsme popíjeli a najednou se mi před očima objevily mé kamarádky. Koukla jsem se na Karla a ten se jen pousmál. Šla jsem se s nimi přivítat. Holky se usadily u nás i opodál, nechápala jsem proč, ale najednou začala hrát hudba. Nevěnovala jsem tomu pozornost a bavila se dál, pak holky přestaly mluvit. Zadívala jsem se na ně, s otázkou v obličeji, „co se děje?“ neodpověděly, jen se začaly chichotat. Rozhlédla jsem se a najednou jsem pochopila, co vlastně vyvolalo jejich záhadné chichotání.
Seděla jsem jak přikovaná na sedačce, najednou se ve dveřích objevil mladý chlap oblečený za hasiče... přistupoval ke mně pomalu, v tanečním rytmu hudby, vzal mě za ruku a pokynul hlavou, abych šla s ním. Raději jsem si odložila své sako a podala ho Karlovi, ten ho s lehkostí položil vedle sebe na sedadlo. Rozhlédla jsem se po ostatních a ty jen pískali, smáli se a foťákama to tam jen blýskalo. Karel se usmíval také a dle jeho výrazu čekal, jak budu na tuto situaci reagovat. Bože, jak se mi nechtělo, tohle fakt nechci. Být středem pozornosti. Nemám to vůbec ráda. Ale byl tak sladký a strašně sexy. Udělala jsem tedy to, co po mě chtěl. Usadil mě na připravenou židli uprostřed místnosti a pak to začalo.. měla jsem před sebou striptéra a jeho božské tělo jen a jen pro sebe. Holky kolem mě jen ječely a řvaly smíchy, co všechno se mnou ten nádherný hasič dělal. Musím uznat, že opravdu byl krásný a jeho tělo, bože! Odstoupil od mé židle a pomalinku se začal přede mnou kroutit čelem ke kamarádkám a já viděla ten jeho pevný zadek, na který jsem pořád sahala. Vinul se přede mnou, odkládal své věci, spíše je házel po salónku ve kterém jsme byly a měnil polohy svého těla. Ukazoval co na něm je opravdu krásného a k nakousnutí. Vlnil se před mýma očima skoro nahý, měl na sobě jen ty svoje maličkaté tanga, které nedokázali zahalit to co měl v rozkroku. Hladila jsem ho rukama na svalnaté vypracované hrudi, které si je tam dal sám. Poté si vzal do rukou ručník. Hodil ho kolem svých boků a zakryl, co bylo tak hezoučké a co se mi tak líbilo. Položil mi ruce na hlavu, přistoupil ke mně rozkročmo a jemným zatlačením mi hlavu nasměroval do jeho rozkroku. Chvilku mě oplacával svým velkým ptákem po mých prsou. Potom vložil mou ruku pod ručník a pohyby zprava do leva s ní přejížděl po rozkroku. Cítila jsem jeho kládu na konečkách prstů a v dlani. Pak mi ukázal šňůrku, za kterou mám zatáhnout, rychle jsem uposlechla a jedním lehkým tahem jsem mu rozvázala ten maličkatý kus látky, co zakrýval to velké co bylo jeho chloubou. Najednou přede mnou roztáhl ručník a ukázal mi, co bylo předtím zakryto. Nádhera ... nakrucoval se do rytmu hudby a holky vřískaly a stály kousek od nás, aby jim také náhodou něco neuniklo. Během toho svého tance nechal lehce spadnout ten svůj ručník, mě a holkám se ukázal v celé své kráse. Zadečkem pohyboval velmi obratně a se svým klackem to taky uměl dobře… netrvalo dlouho a jeho show skončila. Já jsem se snažila zvednout ze židle a pobrat znovu dech. Holky se stále kroutily do rytmu a já si šla zase sednout do boxu ve kterém jsem seděla dříve. Karel byl najednou pryč. Pár holek co už měly trochu vytancováno sedly ke mně a začaly jsme kecat. Najednou přišel Karel s panákem stříbrné tequily. Zvedla jsem hlavu a zeptala se ho, co blázní, vždyť mě to zabije. Neodpověděl, jen si sedl naproti mně, olízl si ruku, osolil ji a kopnul panáka do sebe a zakousl se do velkého kusu citronu. Neřekla jsem nic a udělal přesně to samé jako on. Pak se naklonil a políbil mě, zvedl se a šel k ostatním holkám.
Zábava byla v plném proudu a já si užívala s kamarádkami a mým svědkem. Ani nevím, co všechno jsme do sebe naházeli a co všechno vypili, ale nebylo toho opravdu málo. S každým několikrát na baru s panákem v ruce nebo v boxu, to bylo úplně jedno. Prostě panákovalo se pořád i s obsluhou, která byla naprosto fajn. Byla jsem teď příjemně unavená, ale měla jsem toho už dost. Nevím, zda to bylo těmi panáky či pokročilou ranní hodinou, ale chtěla jsem už být v posteli a spát.
Ráno jsem se probudila v čisťounké, voňavé posteli, ale nebyla moje... rozhlédla jsem se zděšením po pokoji kolem sebe. Byla to ložnice Karla, tím jsem si byla naprosto jistá. Vždyť jsem s ním chodila a nebyla jsem tu prvně, ani v jeho posteli. Hodně času jsme spolu bývali v posteli a kolikrát pod našimi bláznivými hrátkami nevydržela, že jsme museli kupovat nové. Chtěla jsem se zvednout z postele, ale zjistila jsem, že na sobě nemám vůbec nic, když jsem nadzvedla deku pod kterou jsem spala a byla jí přikrytá. V tom se pomalu otevírali dveře a ve dveřích se objevil Karel a usmíval se. Byl oděn jen do tmavých boxerek, které vyrýsovali jeho chloubu a odhalené tělo, které měl pořád dokonalé i po mnoha letech co jsem ho vídávala takhle každé ráno než jsme se rozešli. Bylo to asi neslušné, ale já se nemohla nepodívat.. „krásné ráno dračice“, dáš si snídani s horkým ovocným čajem?.. bez cukru, že! řekl. Kývla jsem na souhlas a dodala jsem, že bych si před snídaní dala ráda i studenou sprchu, ale nemohu z postele, protože na sobě nemám nic, a jak jsem se sem dostala, kdo mě svlékl, a .. v tom mě přerušil. Já tě přivezl ke mně domů, já tě svlékl, já tě uložil ráno po návratu z baru do mé postele, nejsi v ní poprvé a nic jsme spolu neměli, spal jsem vedle v obýváku na gauči. Sice to pro mě nebylo moc pohodlné, ale jsem přeci gentleman. Měl bych si koupit větší gauč, abych se na něm pohodlně vyspal a né tohle. Všechno mě nějak bolí. V tom mi podával svou košili, co měl včera na sobě, abych se mohla zahalit, když mi to tolik vadí, když jsem tě tolikrát už stejnak viděl nahou, takovou jakou tě pán bůh stvořil... rozesmál se a zamířil zpátky do kuchyně. Šla jsem po špičkách rychle do koupelny se osprchovat a trochu vzpamatovat z tohoto milého i nemilého probuzení.
Konečně po spršce jsem stála čistá před zrcadlem v kalhotkách a jeho rozepnuté košili. Prsa zakrytá jen hrudník a bříško bylo vidět. Chvíli jsem se pozorovala a hleděla na své malé prsa. Z mokrých vlasů mi kapaly kapky na odhalené tělo a košili, která byla vodou průhlednější. V tom přišel do koupelny Karel, opřel se o futra dveří, držel v ruce hrníček s kávou, která strašně hezky voněla a řekl, máš již hotovou snídani, ať nevystydne. Asi nemohl jinak než si mě prohlédl a řekl, hmmm pěkné, sluší ti to. Poté pomalu odešel. Šla jsem za ním do kuchyně. Sedla si na barovou židli a položila si nohu přes nohu. Hezky to tu voní a tvá černá káva také, je to moc příjemné aroma. Chceš? Zeptal se, i když vím že ty kafe nemáš ráda. Ne děkuji, stále jsem tomu nepřišla na chuť. Pak jsem začala jíst pokrm, co mi připravil. Byli to smažená vejce se slaninkou, křupavým toustíčkem v anglickém stylu, to mám hodně ráda. On to moc dobře věděl. Známe se opravdu dlouho. Sám byl opřený o kuchyňskou linku, v ruce držel jen ten svůj hrnek s božskou vůní a upíjel černou kávu s občasným douškem vody. Stále se na mě smál. „co je?“ zeptala jsem se, na to nic odpověděl. A pořád se smál. Nechal mě takhle asi půl hodiny v nevědomosti a pak mi řekl, zda si pamatuji na včerejší akcičku v baru?? Ani nevím, určitě něco jsem zapomněla, ale jinak jsem byla slušná a hodná holka, to vím. Co si pamatuji, nějaké ty panáky, striptýz s mladým hasičem, zase panáky s holkama, pak tam byla nějaká dívka na baru a jak jsme se spolu zakously.. jj to máš pravdu. To asi myslíš tu mladou půvabnou barmanku, kterou jsi tam celou dobu sváděla a koketovala jsi s ní. No, ale nebyla to jen jedna holka, se kterou jsi si hrála. Hrozně se rozesmál, až se trochu zakuckal. To není pravda! Vyhrkla jsem. „Ale je“ vzal telefon ze svého konferenčního stolku, který měl kousek od nás v útulném obýváčku a ukázal mi video, které pořídil večer, hodně pozdě večer. Sakra, zasyčela jsem mezi zuby. Měl pravdu. Nebyla to jen jedna, ale tři mladičké holky, z toho dvě mé kamarádky. Jedna na baru, jak říkal o té barmance, ke které jsem se měla docela dost na barové židli, kde jsme spolu seděli. Hladila jsem jí zlehka po vlasech, poté na prsou přes její černou pracovní košili. To mi nestačilo, tak jsem jí rozepnula pomalu knoflíčky, abych je viděla v celé své kráse. Jemně jí olizovala dvorce a ztuhlé bradavky. Něžně polibkama zasypávala její krk a ouška, hezky se mi kroutila pod rukama a ještě více se nakrucovala směrem ke mně pro další polibky a hlazení. V tom pokračovalo další video. To jsem měla své kamarádky, Petru a Michalu, má druhá se třetí, se kterými jsem byla v tmavém boxu, tak už nebylo jen líbání. Hrály jsme si spolu dost nemravně. S Petrou jsme seděly a Michala s vykasanou minisukní a tričkem zvednutým nad prsy roztaženými nohami od sebe, ležící na stole. To že jsme se líbali, asi bylo jen na zahřátí, dle toho co jsem viděla dál na videu. Roztažené nohy Michaly, moje hlava s vystrčeným jazykem v jejím klínu, tedy spíše zabořená v lasturce, pohybující se prsty na poštěváčku a uvnitř, v tom krásném vlhkém rozkroku. Petra hrající se s jejími prsy a jazykem. Jak slastí se Míša prohýbá v zádech a špulí na mě tu svou lasturku ještě více do obličeje, abych mohla hlouběji zasouvat své ohebné šikovné prstíky a sát její pahorek …. Opravdu to nebylo takové co si pamatuji a dle videa nebylo asi všechno zachyceno. Naštěstí pro mě, že ne. A pak další bláznoviny co jsem tam postřehla, že jsme dělaly s kamarádkami. To už jsem raději vypnula video. Já jsem asi trošku vyváděla co? Ani ne, bylo to fajn. Díval jsem se zálibou, jak si to s nimi užíváš, vím že máš raději holky než chlapy a taky jsi to tam pořádně ukázala. Ale mohu tě uklidnit, že si nebyla v tom sama. Ostatní se trochu opičily, tak jen pro představu. Jinak pro informaci „Ten striptér“ byl holek nápad, nevyvracel jsem jim to, chtěly ti udělat radost, i když moc dobře vím, že máš o mnoho raději holky. Vzrušovalo mě to, dívat se na tebe jak si hraješ s ležící polonahou holkou na stole nočního baru a dáváš ji to co chce. Nemohl jsem se přestat na vás dívat. Po pravdě, jsem i kvůli tomu natočil to video, nejen kvůli tvé náhlé ztrátě paměti, ale také kvůli tomu, abych se po večerech mohl kochat tou nádherou a chutí, se kterou jsi si vychutnávala a pohrávala. Chtěl jsem tě přefiknout zezadu, jak jsi špulila ten zadeček a byla jsi zaneprázdněná jejím poštěváčkem. Vzpomněl jsem si na to prádlo co jsi měla nedávno na sobě v té kabince v obchoďáku, jak jsme vybírali a kupovali spolu. Hrozně mě to v té kabince vzrušovalo. To nestydaté zakázané ovoce ochutnat, byl jsem tak hrozně blízko tebe mít, dotýkat se tvého hebkého těla. Cítit tvůj vyšpulený zadeček na svém rozkroku, sahat na krajku a cítit přes ní jak se mi chvěješ pod rukama, jak vlhneš. Sakra!! Jen ho pořádně pevně zasunout a nechat kládu vycukat tvými stlačujícími stěnami, jako kdybys mi ho chtěla celého pohltit a vytlačit všechno semeno co v něm mám a já bych ti ho tak rád dal. Ale musel jsem se jít uklidnit na bar, kde to tedy nebylo o nic lepší. Snad jen o něco, protože se to začalo párovat i s obsluhou. Sbalil jsem tam chudinku samotínkou Karolínu stojící před záchodky, kterou moc nemusíš zpracovávat a nechal jsem si ho od ní vykouřit, ani nebyla proti a přemlouvání to taky netrvalo dlouho. Ona nedá každému, jen kdo si řekne a já si řekl…. Takže si nebyla jediná, co dělal prasárničky v nočním podniku. Naštěstí jsme tam k ránu zbyli už jen mi a taky potom obsluha zamkla hlavní dveře a udělala nám menší nečekanou soukromou párty. Dával jsem tam na tebe pozor, bavila jsi se hezky a potřebovala jsi to. Potom jsi byla unavená a já tě odvezl raději ke mě domů, bylo to blíž a taky jsem tě chtěl mít chvilku pro sebe... položil hrníček a přistoupil ke stolu, kde jsem seděla. Otočil mě na židli směrem k sobě. Sundal mi nohu přes nohu, jemně mi hladil kolena, stehna až k bokům a zadečku. Víš, jak jsme spolu vybíraly to spodní prádlo? Ano! Bylo to hrozně sexy, slušelo ti to. Moc jsem tě tam chtěl ošukat, ale věděl jsem, že to nejde a proto jsem taky tak rychle odjel domů, jinak bych udělal něco špatného. Pravou rukou mi něžně položil na tvář a krk. Přitáhl si mě tlakem ke svým rtům, cukla jsem, v tom mě pevněji přitáhl, tak jak chtěl on. Jeho rty byli teplé a velmi příjemné. Velmi něžně mě líbal a hrál si s mým jazykem. Tělem se přisunul mezi mé nohy, až jsem cítila jeho hrudník. Líbilo se mi to, nemohla jsem si pomoci a přitáhla jsem si ho za zadeček k sobě, blíže k rozkroku. Cítila jsem jeho nadržený klacek přes ten kousíček látky co měl na sobě. Chytl mě za zadek a zvedl mě do náruče. Nohama jsem se ho zachytla kolem jeho boků a pevně semknula k sobě víc. Posadil mě na nedaleké křeslo. Podseknul mi zadeček, takže jsem byla položená a nohy jsem měla na koberci. Klekl si ke mě, pomalu mi svlékl černé krajkové kalhotky, roztáhl mi více nohy a zabořil hlavu do mého rozkroku. Prsty mi roztáhl pysky, jazykem olíznul poštěvák a zasunul ukazováček a prsteníček do vlhké lasturky, palcem a jazykem mi dráždil pahorek. Druhou rukou si vyndal svůj klacek a začal si ho honit. Já se oddávala té kráse, co mi dělá pod jeho vedením velmi dobře a příjemně. Pomalinku jsem si knoflíček po knoflíčku rozepínala jeho půjčenou promáčenou košili, po rozepnutí posledního knoflíčku, jsem košili rozevřela úplně, až jsem odhalila své pevné maličkaté prsa. Chytla jsem ty dvě malé jablíčka a hladila jsem si je. Byly pevné a bradavky ztuhlé, prokrvené. Jeho příjemným drážděním jsem cítila, jak se blíží můj orgasmus. Rukama jsem mu zatlačila na týl hlavy a zarvala jsem si ho víc do rozkroku, který byl blízko výbuchu. Po chvilce dráždění se dostavil horký příval orgasmu, v tom stahování stěn jsem najednou lehce vytekla do jeho dlaně. Na to čekal. Ruku potřísněnou mojí bílou šťávou si začal honit svého ptáka, aby byl hezky mokrý a pořádně klouzal v jeho dlani.
Chvilku mě nechal odpočinout, poté mě vzal za boky a sesunul mě na zem, kde mě otočil zadečkem k jeho rozkroku. Položila jsem si lokty o koberec a prohnula se v zádech, zadeček jsem tím ještě více na Karla vystrčila, až byla vidět moje mokrá lasturka, ze které teče má bělavá šťáva. Čekala jsem, že si klekne za mě a vrazí mi ho tam, ale najednou jsem ho měla pod sebou, byl nakloněný k mé mokré kundičce a laskal mi ji a jazykem šmejdil v ní i s jeho dlouhými prsty. Přitom si stále hrál se svým ptákem. Chtěla jsem se otočit do strany, abych dosáhla na jeho hezky pevný ocas, ale nedovolil mi to. Volnou rukou mě stáhnul přes záda níž k jeho obličeji. Musela jsem si více roztáhnout, abych byla pořádně na jeho ústech. Jeho dráždění mě dostávalo blíž k dalšímu silnějšímu orgasmu. Celá jsem se rozklepala, předla jsem jak kočka a pociťovala jen bušení a tlak v mé kundičce. Jeho tempo a tlak dráždění v mé lasturce více umocnil, až to přišlo. Znovu jsem ho postříkala, ale teď jeho ústa až na hrudník a břicho. Tímto přívalem horka z orgasmu, jsem křičela na celý byt, byla jsem hodně hlasitá a také jsem pociťovala zesláblé nohy, jak se mi třesou.
Zvednul se a usadil do křesla. Klekla jsem si před něho, k jeho ztopořenému ptákovi, který byl pevně v pozoru vzhlížející ke svému majiteli. Pomalinku jsem ho vzala do ruky, přetahujíc předkožku nahoru a dolu, pevně držím jeho prokrvený, pevný úd u kořenu, v druhé ruce svírám jeho plné koule a dráždím prsty mezi hrází a konečníkem, pomalu jazykem olizuji po jeho celé délce pulzujícího ptáka pevně držícího ve své ruce a pak hezky ho schovám do své pusy až ke kořeni bez dávivého efektu. Jemně zoubkama stiskávám prokrvený klacek, až se dostanu k žaludu, který začnu pořádně sát. Dívám se přitom na něj, jak si užívá kuřbu, hladím ho po břiše a stále mu dělám dobře. Stále víc a víc mi v rukou pulzuje. Vím, že se mu to blíží, jak v něm roste napětí a jak mu v žaludu úžasně mravenčí, najednou projela elektrizující křeč, která v něm napjala všechny svaly a škubala jím a já měla plnou pusu jeho teplého semene, které jsem hezky spolykala a sála dál. Nohy měl protažené, prsty křečovitě sevřené. Jeho ruce zaryté do opěradla křesla. Tlak v jeho zaťatých údech najednou polevil.
Netrvalo dlouho, měla jsem v sobě jeho dlouhý topořící se úd. Vůbec mě nešetřil a vrážel ho do mě se vší razancí, přičemž jsem kroutila boky a hlasitě s každým přírazem zakřičela. Držela jsem jak přišitá a prsa volně visící pod tělem se mi hýbala dle přírazů. Bože, byla to taková slast, takový oslepující vzrušující požitek... Když někde ve slabinách a kdesi u prostaty ucítil zase ten narůstající neklid, zvýšil tempo a začal přirážet jak úderníkova sbíječka, mlčíc a konajíc. Chytl mě za vlasy a prudce přitáhnul si mé tělo víc k sobě. Měl mě pevně u sebe. Bušil snaše žaludem do dělohy jako buchar do kovadliny a soustřeďoval se na každý náraz těchto našich dvou pohlavních orgánů. Byla jsem z něho úplně mimo a měla jsem co dělat, aby to udýchala. Když se mu orgasmus začal blížit, přidal na razanci. Vytáhl kládu a celou mi postříkal teplým semenem obličej a prsa.. bylo to nádherné jako za našeho chození, možná více procítěné ... chybělo mi tohle nestydaté klácení a chtíč s jakým se dokážeme spolu pořád tak hezky milovat, i po těch letech odloučení.
Můj den je tu. Nemohla jsem dospat, zdáli se mi různé hlouposti. Opakovaně jsem se v noci budila. Byla to hrůza. Chci to mít proboha již za sebou. Sedím na posteli své ložnice, v hlavě se mi honí myšlenky, jak to všechno asi dneska dopadne, co jsem měla udělat, co jsem měla přichystat lépe. Byla jsem úplně mimo realitu. Do pokoje vstoupila moje starší sestra s kamarádkou Romanou. Začaly mě přivádět zpět k životu. Po probuzení jsem rychle vlítla do sprchy, provedla hygienu a poté vylítla s ručníkem omotaného kolem sebe zpět do pokoje, kde byly již na posteli připravené moje šaty se spodním prádlem, botami na koberci a opodál stála již moje kamarádka Jitka, která mě bude líčit a česat svatební účet. Posaď se, nemáme moc času. Hupsla jsem do židle k velkému zrcadlu a už to bylo. Hodila na mě svůj ochranný přehoz jako se používá v kadeřnictví, zapnula ho za krkem, vytáhla vlasy a požádala mě o pomoc. Položila mi do ruky sponečky, které použije do vlasů, aby drželi požadovaný tvar. V tom za mnou stála moje maminka, sestra a Romča, ta mi podávala sklenici šampaňského pro uklidnění. Nestačila jsem ani poděkovat a hned mi bylo sděleno, že hosté jsou již tu a čekají na mě. Maminka mě uklidnila, že o hosty je samozřejmě postaráno, že nemusím hned šílet a lítat okolo nich. To je naše práce, holčičko. Pak se za maminkou zavřely dveře. Já zůstala v pokoji sama s Jitkou, která se ze mě snažila udělat tu nejhezčí modelku a Romčou, která mě svou přítomností uklidňovala. Povídali jsme si o všem možném, holky se snažily mě rozptylovat, abych nebyla nervózní. Ale já stále nevěděla co dělat, srdce jsem měla v žaludku, které bušilo o sto šest, chtělo se mi hrozně zvracet a potřebovala jsem se pořád napít, měla jsem v puse písečnou poušť. Nevím, zda to bylo poté párty či kvůli dnešnímu dni, ale nebyla jsem vůbec v klidu a ve své kůži. Nikdy jsem se tak divně necítila. Úprava vlasů byla již hotová. Lokla jsem se vychlazených bublinek a najednou to tu bylo. Rychle jsem vlítla do koupelny a začala zvracet. Jitka za mnou vběhla a držela mi hotový účes, abych si ho neponičila. Nebyl to krásný pohled, ale jinak to prostě nešlo. Mé tělo protestovalo a já nevěděla, co mám dělat. Bublinky jsem už nechtěla ani vidět. Vyšla jsem vyřízená znovu z koupelny, kde jsem opět provedla zubní hygienu. Romča mi mezitím mít odskočením přinesla do pokoje malý suchý toust a ovocný vychladlý čaj. Za ní se objevil Karel. Jak je kočky, vidím, že jste každým dnem krásnější. Podívala jsem se na něj s vybledlou tváří a né asi moc hezkými grimasy. Ale nemohla jsem si nevšimnout, jak je hezky oděn do tmavého obleku. Přistoupil ke mně a dal mi na čelo pusu. Bude to v pohodě, jen se přestaň nervovat. Všechno je zařízené jak jsi chtěla, všechno jde podle plánu a hosté se na tebe moc těší. Tak se začni usmívat a nech Jitku, aby ti na tvých líčkách udělala to nejlepší co jen dokáže. A ona je vážně dobrá! Řekl a usedl na postel vedle Romči a začali si spolu povídat. Poslušně jsem ho poslechla, znovu se vrátila na židli, zvedla hlavu a nechala dělat Jitku svou práci, kterou opravdu uměla dobře. Poslouchala jsem je a také se přidávala do rozhovoru. Ulevilo se mi, byla jsem klidnější.
Mezi tím přišel po zaklepání do pokoje můj fotograf. A dal se do práce. Fotografoval úplně všechno. Po nalíčení mě holky chtěly začít strojit do šatů. V tom se Karel zvednul a rozloučil se, že tohle vidět nesmí, že počká dole u ostatních. Že si mě vyzvedne, až budu úplně hotová a připravená do toho vkročit. Zavřeli se za ním dveře a já slyšela jen klapot jeho bot o parkety, jak sestupuje dolů k ostatním. Dle hluku jich tam bylo již hodně. Ale ničeho jsem nedbala a pustila se do šacení. Holkám to trochu dalo zabrat než jsme dokázali dát vše tam kam patří. Udělala jsem pár póz pro fotografa a již jsem byla na odchodu. V tom mě zastavila maminka, která mi přinesla jednu maličkatou stříbrnou brož po její mamince. Vždycky se mi líbila a ráda jsem jí jako malá holčička brávala z krabičky ve které byla vždy uložená do svých rukou a prohlížela si ji. A dnes! Dnes mi ji moje maminka vložila do dlaní a popřála mi hodně štěstí a lásky, obě jsme měly na krajíčku, ale když tohle dořekla, vrhla jsem se jí do náruče a začali jsme popotahovat. Pro boha, to né! Zakřičela Jitka a mě to došlo, tvůj make up. Holka co to vyvádíš, přiskočila ke mně a začala hledat místečka, které musí opravit. Ale naštěstí nemusela nic opravovat. Vložila jsem jí do ruky získanou brož od maminky a požádala ji, aby brož vložila do mého účesu. Učinila tak, nahlédla jsem do zrcadla a vypadalo to úžasně. Holky ničeho nehleděly a vykasali mi šaty do výše boků a nasazovali mi na pravou nohu přes punčošky modrý a fialový podvazek. Modrý máš nový a darovaný, také na pozdější dražení a fialový máš od nás na památku tohoto dne. Ten si uschovej.
Provedli se poslední úpravy a dolaďování mého odění, poté se Jitka s maminkou a fotografem již odebrali po schodech k ostatním a já stála v pokoji jen s Romčou. Jsem hrozně nervózní, nemohu ani mluvit, řekla jsem ji. To bude v pohodě, odpověděla mi. Počkej tady a nechala mě stát uprostřed místnosti a odešla ke dveřím u který se zastavila a podívala se na mě a řekla, jen zavolám tvůj doprovod, usmála se a ztratila se za dveřmi mého pokoje.
Stála jsem na místě a polohlasem jsem si začala broukat nějakou melodii, ani nevím, co mě to napadlo. Přešlapovala jsem a stále jsem si nadzvedávala šaty a dívala se na špičky bot. Zvedla jsem zase hlavu a bez přestání jsem si broukala dál. Koukal na mě a pomalinku ke mně přistupoval. Broukání ustalo. Chytl mě za ruce a jemným pohybem mi ruce rozevřel a já pustila z rukou stále držící šaty. Pustil mě jednou rukou a druhou mě otočil kolem osy, abych se mu ukázala, jak vypadám. Protočila jsem se mu pod rukou, ani jsem se nemusela ohýbat, abych bez újmy prošla pod nataženou rukou. Byl hodně vysoký a v tom tmavém obleku, které mu rozhodně moc seklo, byl ještě vyšší a hubenější. Upravil mi vepředu šaty, které jsem si nervozitou stále nadzvedávala, abych je měla tak jak mají být. Poté mě políbil jemně na rty, stoupnul si po mé pravici a nabídl mi rámě.
Vyšli jsme s pokoje a mířili to po schodech dolů. Jednou rukou jsem se musela přidržovat Karla, který mě přidržoval i kolem pasu, abych nespadla a druhou jsem měla lehce vykasanou spodničku s obručí šatů, abych nezakopla. Zastavila jsem se v přízemí a čekala na ostatní, až usednou do svých aut připravené ve stylu svatební kolony. Kolem mě se pohyboval fotograf. Byla jsem úplně mimo, vnímala jsem jen záblesky blesku při focení a hlasy ostatních jsem neslyšela vůbec. Stála jsem před zavřenými vchodovými dveřmi a čekala na signál, že mohu vyjít ven, abych nebyla viděna. V baráku se mnou zůstal jen můj svědek Karel, ostatní již byli pryč. Třásli se mi nohy a nechtěli mě poslouchat. Moje nervozita se zase vrátila. Kdyby jen to, opět jsem měla žaludek na pochodu, bylo mi nevolno a hrozně se mi chtělo brečet. Nevěděla jsem, proč moje tělo takto reaguje. Přece bych měla být šťastná a plakat štěstím a nedočkavostí, pomyslela jsem si. Ale necítila jsem to tak. Podíval se na mě a chytl mě za ruce. Co je! Je ti zle? Jsi hrozně bílá … zeptal se. Neuměla jsem odpovědět. Můj hlas byl velmi tichý. Koukala jsem neznámo kam a vůbec jsem nevěděla o sobě co se vlastně kolem mě děje. Musíme jít, řekl. Podával mi mou kytici do rukou, otevřel dveře a já měla vyjít ven a nasednout do krásně nazdobeného auta a odjet na obřad. Ale já nemohla, stála jsem jak přikovaná.
Já nemůžu, vypustila jsem z úst. „Cože! Jak to myslíš“ řekl zvýšeným hlasem. Já, prostě nemůžu. Nemohu si ho vzít. „Neblázni, jsi jen nervózní, všechno bude v pohodě a dopadne to dobře“. Já, já nevím, cítím, že dělám chybu, že to nedopadne dobře. Vždyť jsme každý jiný. Požádal mě o ruku, jen kvůli tomu, že mu to ostatní říkali, aby to udělal. Nebylo to z jeho srdce, že by prostě chtěl být se mnou v dobrém či zlém po celý zbytek našich životů. A já souhlasila, asi jen proto, že se to ode mě očekávalo. Nedokáži teď říci před všemi Ano! Když to tak necítím.
Proč jsi mi o tomto neřekla dřív? ..zeptal se mě s vyděšeným výrazem. Myslela jsem, že je to tak v pořádku. Že to prostě bude fajn a já budu s ním šťastná. Já prostě nevím, cítila jsem, jak se mi oči zalévají slzami. Stáli jsme naproti sobě a oba jsme mlčeli a nevěděli co na tohle říct. V tom promluvil. Znám tě už hodně dlouho, vždycky když tě něco moc trápilo či štvalo, tak jsi se s každým problémem dokázala hravě poradit. Všechno co bylo jakýmkoliv problémem, jsi zvládla a hlavně si eliminovala všechny podněty k tomu, abys zamezila jeho výskytu či prohloubení. Nikdy tě v tomto ohledu nic nezaskočilo. Když mluvíš o tom, že si nemůžeš vzít Pavla, tak to vidím jen jako strach z neznámého. Jdeš do nového, budeš mít obrovskou změnu ve svém životě. Bojíš se, což je normální a úplně přirozené. Ale nikdy neříkej, že to není to, co chceš. Kdybys měla pochyby, mluvila bys o tom či udělala krok k nápravě nebo k ukončení vztahu, ale nikdy jsi nic neudělala. Věř mi, je to jen obava. Nebo si tě mám snad vzít já a mít tě na krku celý život … začali jsme se oba smát.
V tom hlasitě zatroubil klakson u auta. Tak vidíš, víš, že mám pravdu. Zadívala jsem se na něho a začala jsem se trochu usmívat. Měl vážně pravdu, jsem jen vyděšená a bojím se.
Takhle se mi líbíš, poslušná holka. Tak šup a jdeme na to. Jen pozor! Vykroč pravou nohou… usmál se.

Nadzvedla jsem si šaty a vyběhla směrem k autu, co už bylo nedočkavé, až konečně vyjedeme jako ostatní v průvodu. Usedla jsem s pomocí kamarádek do auta, upravila se a Karel si zatím sedl za volant, připásal se, pustil hudbu jako kulisu a vyrazili jsme směrem k místu mého sňatku s hlasitým zvukem klaksonů.