Golden Opportunity

Příběh o dívce, která využila svou šanci. Protože některé šance se v životě neopakují. A ona využila tu správnou….


Stojím před halou a čekám. Ještě 15 minut. Pomalu přicházejí i nějaké jiné holky. Asi taky vyhrály meetko. Bože já se tak těším !!! Jsem nervózní, v žaludku mi lítá tisíce motýlků. Uvidím je po třech letech, budou stát vedle mě…neuvěřitelné.
S holkama jsme se daly do řeči, když přišla nějaká paní v kostýmku a pobídla nás, abychom vstoupily. Sevřelo se mi srdce. Zkontrolovali nám naše výherní poukázky a pustili nás dlouhou bílou chodbou. Když jsme došly až nakonec, po pravé straně byla prázdná místnost s otevřenými dveřmi. Vešly jsme dovnitř a čekaly. Holky vytahovaly foťáky a nervózně čekaly. Nevím, jestli bylo špatně jenom mě, ale přišlo mi, že jsme tak všechny pobledly…Já si foťák nevytáhla. Přišlo mi to blbé mávat jim před očima foťákem a říkat jim třeba :řekni ahoj NikiJ .Ale zase na druhou stranu, mít zdokumentovaný pozdrav jenom pro sebe by bylo moc hezké. Zašmatrala jsem v tašce a vytáhla CD Humanoid. Jo, to si nechám hezky podepsat. \"Evi, já mám takový strach..\"pomyslela jsem na kamarádku, kterou semnou nepustili a ona mě statečně čekala venku a držela palečky.
Otevřely se dveře. Vešel vysoký obtloustlý bodyguard a za nimi… oni
Ten vysoký černovlasý přišel ke mně. Přátelsky se na mě usmál a na chvíli se zarazil. Proboha mám špinavou pusu nebo co? Pomyslela jsem si. Když se na mě díval, vypadal tak krásně. Jinak, než jsem ho vídala 3 roky na fotkách. Zmužněl, tak moc. Stejně jako jeho bratr, který se ke mně přiřítil vzápětí. Něco na Billa německy žbleptnul, ale neměla jsem šanci porozumět. Přišel ke mně a podíval se mi do očí. Pozdravila jsem. Jo xD na nic jiného jsem se totiž nezmohla..Jak ubohé. Podstrčila jsem mu pod nos moje už lehce poškozené CD a poprosila o podpis. Usmál se na mě a prohodil něco ve smyslu, že cokoliv J To mě trochu sice překvapilo, obvykle takto neodpovídá, ale v mozku mi to moc nepracovalo. Obešli těch pár šťastných a popošli k bílé zdi a následovalo focení. Šlo to jak na běžícím páse…jedna,danke, druhá, danke… Celou dobu jsem je pozorovala. Jsou už tak dospělí !! Stárnou… a já si toho celou dobu nevšimla. Díval se na mě a zamyšleně se usmíval. To mám snad fakt někde něco skypané? Rozmazanou řasenku nebo co? Lehce jsem znervózněla a zčervenala. Usmál se o to víc. Bože já tady fakt sebou asi švihnu.
Otočila jsem se na holčinu, co byla za mnou, a na něco jsem se jí ptala. Po chvíli jsem už byla na řadě, podala jsem chlapíkovi můj foťák a statečně jsem vykročila směrem k nim. Trochu se mi roztřásly kolena, ale ustála jsem to a s křečovitým úsměvem jsem se zařadila mezi Twins. Vím jak jim musí být, když se na ně každá baba tak lepí a ošmátává je,proto jsem se normálně postavila mezi ně a snažila se potlačit touhu chytit je oba do náručí a už nikdy nepustit (jo jsem idiot, vím :D ). Co mě ale překvapilo, byla Tomova reakce. Přisunul se blíž a chytil mě kolem boků. To se ale rychle změnilo a sjel mi svou rukou až do zadní kapsy kalhot! Myslela jsem, že mě odvezou, ale snažila jsem se tvářit na fotce aspoň trochu normálně. Nevěděla jsem co to jako dělá, ale když jsem se rozhlédla po holkách, bylo vidět, že také něco zachytily a házely po mě, ne zrovna moc příjemné pohledy. Cvak, foťák vyfotil a já jsem klukům jen hezky poděkovala a musela se jít postavit na druhý konec místnosti. Kluci dofotili, popřáli nám hezký koncert a zmizely za dveřmi, kterými snad v minulé minutě přišli. A bylo po všem.

Seděly jsme s holkama v restauraci a čekaly na jídlo. Využívaly jsme chvíle, kdy nemusíme stát venku v té zimě a kdy si můžeme dát si něco teplého k jídlu. Konverzace nevázla. Protože jsme se znaly jen z blogu, měly jsme si toho co říct. \" A viděly jste ty fotky z dovolené? Ten Tom jako… nemohla jsem z něj!\" \"Jo.. je z něj pěkný kus chlapa\". \"Je to fakt\", řekla jsem, \"Je z něj úplná kunda, že už to tak musím říct. A taky musím přiznat, že kdyby se mi naskytla příležitost, i já bych si asi dala říct J\" Holky se tomu zasmějí, ale jen já vím, jaká to je pravda pravdoucí. Zas tak dobře se s nimi ale neznám, abych jim vyprávěla své psychické a jiné problémy. To bychom tu musely být dosti dlouho. Povzdechnu nad sebou samou a napiju se kofoly. Proč jsem taková? Proč si prostě nemůžu říct, jo jsi hezká holka, proč se nemůžu mít aspoň trochu ráda? Proč vždycky všechno hezké s klukama pokazím, jen proto, že si nevěřím…..skončím s rozmluvou k mému nitru a vrátím se duchem k holkám a dál se smějeme.
_____
Už se pomalu stmívalo. Ještě chvíli a pustí nás dovnitř. Sice jsem ještě po meetku nebyla schopna vnímat, ale i tak jsem se strašně těšila. \"Evi, já si skočím ještě na záchod, než začne frmol, jo? Počkej tady.\" Mrkla jsem na kamarádku a zmizela směr WC. Po vykonání potřeby jsem si umyla ruce v umyvadle, mrkla do zrcadla a lehce si prohrábla vlasy. Nic jiného jsem už udělat nemohla, protože po 10 hodinách venku to fakt nešlo. Utřela jsem si mokré ruce do kalhot, když jsem si uvědomila jednu věc. Tam ležela Tomova ruka. Zavřela jsem oči a lehce si rukou přejela přes onu kapsu. Otevřela jsem oči právě ve chvíli, kdy se otevřely dveře druhého záchodu a
z něj vyšla postarší paní. Otočila jsem se tedy a chystala jsem se vyrazit ven, když mě ona paní oslovila. \" Slečno, něco Vám vypadlo\". Otočila jsem se a zvedla jsem ze země malý poskládaný papírek. Poděkovala jsem a odešla. Nevěděla jsem, odkud mi lístek vypadl, ale hned za dveřmi jsem se otočila a lístek odbalila. To co na něm stálo mě málem položilo. Stálo tam : Wait for the Hall after the concert. T.
Nějaký blbý vtip ne? Ale pak mi to došlo. Tam na tom meetku..jak mi dal ruku na tu kapsu, něco udělal. Jen jsem to nebyla schopna vnímat! Ty v…
Vrátila jsem se k holkám do davu. Začali pouštět dovnitř a na chvíli se Tesla aréna stala místem nejšťastnějších lidí na světě….
Po koncertě jsem se rozloučila s holkama a celá nerozní vysvětlovala Evě, proč nemůžu jet ještě domů.
Naštěstí se moc nevyptávala, rozloučila se semnou a jela na hotel. Byla moc unavená na to, aby chtěla jít semnou, naštěstí. Moc mě to mrzelo, že jí nic nemůžu říct, ale sama jsem tomu nevěřila a byla bych za fanatického debila. Vydala jsem se za halu, kde čekalo asi dalších 30 holek. Byla jsem po koncertě tak zničená, že jsem se nešla mačkat, ale jen si unaveně sedla na patník opodál. Holky začaly ječet a tak jsem se postavila, abych viděla, co se děje. Kluci právě vycházeli z haly. Bylo asi půl jedné v noci. V duchu jsem si říkala, jak jsem naivní, že jsem si myslela, že někdo jako Tom by obyčejné holce napsal něco jako jsem měla na vzkaze… Po holkách se skoro ani neotočili a mířili si to přímo do busu. Předtím ale ještě Tom sdělil něco svému security, která se na mě podíval pohledem přísného otce. Zarazila jsem se, ale stála dál na místě. Tourbus odjel a holky se rozběhly za ním. Zůstala jsem tam stát ve tmě sama ještě s pár holkama a čekala. Na co vlastně? Až zahřmí, bus se otočí, vyběhne Tom a řekne, jsem tady? Prober se už konečně…\"Mrs?\" s leknutím jsem se otočila a podívala jsem se do očí onoho bodyguarda se kterým Tom mluvit. \"Y-yes?\" Snažila jsem se převést svoji mluvu na angličtinu a přimět mozek, aby si vzpomněl na nějaká slovíčka za poslední léta angličtiny. \"Jestli jste tady na někoho čekala, pojďte prosím semnou. Jestli mohu poprosit, pojďte potichu.\" Beze slova jsem ho následovala do černého auta s tmavými skly. Nikdy nesedej s nikým cizím do auta říkala vždycky maminka…. Nemyslela jsem. Věděla jsem, že jestli je tohle skutečnost, mám jedinou šanci. Golden opportunity…
….
Když jsme přijeli do hotelu, galantně mi otevřel dveře a společně jsme vstoupili na recepci.\"Čekala jste na Toma, že? Mám Vás dovést k němu do pokoje, jsou ještě s producentem dole na večeři. Přijde za Vámi zachvíli\". Ukázal mi, kterým směrem mám jít a dal mi klíče od jeho pokoje. Poděkovala jsem mu, ale stejně jsem se neubránila pocitu, že si o mně myslí, jaká jsem laciná děv..
Pokoj 23. Vsunula jsem klíč do zámku a otevřela. Naskytl se mi nezaměnitelný pohled do pokoje Toma Kaulitze. Toho Kaulitze, který měl už ve 14 každou noc v pokoji jinou dívku. Ten, jehož tělo je tak nepopsatelné! Sedla jsem si na postel a čekala. Na co? Nevím…opravdu to chci? Bylo mi jasné, že mě nepozval k sobě, abychom si povídali, jak jsou české holky krásné a jak zase brzy přijedou na koncert.
Otevřely se dveře a v nich stál ON. Sám, bez bodyguardů, jen se svými copánky a tím jeho úsměvem. \"Hallo girl, What´s your name?\" řekl jen a postavil se přede mě. \"Hallo, I am Nikol\" řekla jsem jen a podívala se na něho. Natáhl ke mně ruce a já je přijala. Postavil mě z postele a postavil se těsně naproti mně. Jeho obličej byl tak blízko. Cítila jsem jeho vůni parfému. Díval se na mě a čekal. Čekal co udělám. Míchaly se ve mně pocity strachu a blaha…

_______ TOM ___
Šikovná holka to je… fakt se mi líbí. Ne jak ty jiné bárbíny všude okolo…Šel jsem k ní a postavil jsem si ji z postele těšně přede mě. Podívala se na mě a já dál nečekal a hladově ji políbil. Trochu se vylekala, ale posléze se připojila. Začal jsem si pohrávat s lemem jejího trička. Hladil jsem ji po zádech a dál vášnivě líbal na rtech. Nestačilo mi to. Po náročném večeru, kdy následovalo ještě pár skleniček piv, se to ve mně všechno nahromadilo. Začal jsem ji hladit po břichu a jel s rukama ještě výš. Ucítil jsem její zaváhání. Zarazila se, ale pak se vrátila k jejím dotekům. Hladila mě po zádech, břichu, líbala ještě silněji než předtím. Snad aby se zbavila strachu ?

____Já____
Oplácela jsem mu jeho polibky a pomalu jsem se přestávala ovládat. Zajela jsem mu rukou pod tričko a mapovala jeho dokonalé tělo. Udělal to samé, což mě trochu rozhodilo. Uklidni se… Pomalu jsme se přesunuli na postel. Tom si mě přitáhl ještě blíž a začal mě líbat na krku. Jeho ruka se přesunula na mou hlavu a začal mě hladit a pohrávat si s vlasy. Miluju to ♥♥ Stále mě líbal a trhnutím mi sundal tričko. Cítila jsem v puse chuť nějakého alkoholu. To asi chlapci oslavovali, pomyslela jsem si.
Všechno bylo v pohodě. Tulili jsme se k sobě, využívali každé minuty. Bože, jak byl úžasný!! Hladili jsme se po celém těle, proplétali nohy mezi svýma….. všechno bylo tak strašně příjemné. Až do teď. Lehce mě nadzvedl a chtěl mi rozepnout podprsenku. V tu chvíli se to všechno zlomilo.
Nemůžu dál. Nejsem taková ! Nedokážu to prostě. Nikdy jsem to nedokázala. Máš jedinou šanci!!! Golden opportunity … využij toho! Je to Tom Kaulitz, ten s tím úžasným tělem, ten, po kterém touží miliony dívek…
Přestal. Vycítil moji ztuhlost a s překvapeným výrazem mě sledoval. \"Co se děje?\" řekl jen a nespouštěl ze mě oči. Rukama jsem si zakryla mé polonahé tělo. Nechtěla jsem, aby mě tak viděl. Tak… tlustou, obyčejnou, nehezkou.\"Já…\"hledala jsem slova, ale nemohla je nalézt. \" Nic se neděje\", řekla jsem jen a podívala se do jeho čokoládových očí. Naklonila jsem se k němu a chtěla ho políbit. Vřelo to ve mně. Proč jsem taková, proč mám ten pocit. Pocit, kterého se nemůžu zbavit. Pocit, který mě nepustí dál. Chtělo se mi brečet. Polkla jsem a soustředila se zase jen na něj. Byla jsem křečovitá, nedokázala jsem se uvolnit. Cítil to, věděla jsem to.
V hlavě se mi honilo miliony myšlenek. Opravdu to chceš udělat? Co si o tobě budou ostatní myslet… co tím docílíš? Vůbec ho neznáš….
Jeho doteky se prohlubovaly, jeho vzrušení se zvětšovalo. Semnou to nedělalo nic, jen jsem tam tak ležela. Přestal a s otázkou v očích se na mě podíval. \"Niki, co se děje? Něco není v pořádku?\" v jeho hlase zněla starost. Starost o dívku, kterou nikdy předtím neviděl. O dívku, s kterou se chtěl jenom vyspat. Co na to říct? Že jsem zbabělec? Že se stydím sama za sebe? Že mám strach co si o mě pak budou myslet ostatní? Jako by do toho někomu něco bylo…. Asi těžko.

\"Nic se neděje\". Lhala jsem. Uvnitř sebe jsem měla válku. Souboj svých citů, rozumu a nevím čeho všeho ještě. Nechci to zkazit. Je tak milý, něžný…Nezvládnu to, nedokážu se tomu poddat… Napřímila jsem se, pevně zavřela oči a řekla jen:\"Kiss me\". Zpoza křečovitě sevřeného víčka mi ukápla slza. Chystal se mě políbit, dokončit to, co začal. Užít si. Seděla jsem na posteli a čekala. Čekala na to, až se na mě vrhne, pomilujeme se a bude to za mnou. Tak jsem to přece chtěla. Neudělal to, když spatřil mou slzu.
Tom byl holkař. Měl holky rád a rád s nimi provozoval všechny různé věci. Nebyl ale nelidský. Spatřil její slzu a zarazil se. Věděl přesně, jak se cítí. Seděl před dívkou, která byla tak krásná, ale přece jenom tam něco chybělo. Láska.. tu ta holka hledala. A oba věděli, že si ji vzájemně nemohou dát. Znal to, poslouchal to téměř každý den. Bill byl úplně stejný. Holek mohl mít kolik chtěl. Miliony ho čekaly dennodenně před hotelem, před studiem, na koncertech. Nedokázal si ale užít. Jeho vnitřní hlas mu to nedovolil. Dál než s líbáním nezašel bez citu. Stejně tak jako ona. Rozhodl se, co udělá. Potlačil všechnu chuť na to křehké stvoření, které stále sedělo a z očí jí kapala slza za slzou. Naklonil se nad ní a konečně prolomil to nesnesitelné ticho. Pohladil ji po vlasech a šeptnul ji do ucha \" Niki, zůstaň tady, hned se vrátím\". Naposledy ji pohladil, zvedl se a odešel pryč.
Niki stále seděla na posteli a nechápala, co se stalo. Natáhla ruku po svém tričku a potmě si ho oblékla. Nemohla tam dál sedět jenom v podprsence. Chtělo se jí brečet. Nemohla tam dál čekat, připadala si jako troska. Najednou vstala, popadla své věci a chystala se pryč. Slzy ji začaly pálit a ona už neměla sílu je zadržet. Už už se natahovala po klice a chtěla otevřít, když se dveře otevřely samy a před ní stálo vysoké černovlasé stvoření. Zvedla hlavu, aby mu viděla do obličeje a chtěla zmizet. Jedno jak, ale rychle. Chtěla se proplést a utéct pryč, ale zadržel ji. Pevně ji chytl do náruče a zašeptal \"Neplač, bude to dobré, nic se nestalo. Chápu tě víc, než si myslíš\" Zhroutila se mu do náruče a propukla v pláč. Neměla sílu se přetvařovat, neměla sílu utéct.
Seděli tam dlouho. Jemně ji hladil po vlasech a kolébal. \" In mir wird es langsam kalt, Wie lang könn´ wir beide hier noch sein? Bleibt hier, Die Schatten woll´n mich hol´n, Doch wenn wir gehen, Dann gehen wir nur zu zweit.\" Zpíval ji a zároveň uspával. Když tam usnuli společně vedle sebe, ani jednomu se v tu chvíli nesnilo, jak to jednou všechno skončí. Probudili se oba uprostřed noci a povídali si až do brzkých ranních hodin. Měli toho tolik společného. Strach z neznámého, strach ze zklamání. On ji to ale pomohl překonat. Konečně poznala někoho, komu na ní záleželo. Kdo ji měl opravdu rád. Usnuli znova ve společném obětí a oba měli na rtech lehký úsměv.