Jak jsem byla zachráněna v moři (Erot. sen)

Krásný mořský záliv. Průzračná a azurově modrá voda. Na moře až moc klidná hladina, rovná jak podlaha, na které splývám, obličejem otočená na písčité dno. Hledám, pátrám po nějaké pěkné a zajímavé mušličce. Jednu právě nacházím. Je tak krásná – bílá, posetá drobnými červeno-fialovými flíčky. Radostí bych skákala do stropu. Ale jsem na moři. To mi však nebrání se radovat. Dělám různé kotouly, piruety, připadám si hravá jak delfín nebo rozdováděný ratlík a při jednom takovém psím kousku si pěkně loknu. Omdlívám, lehám si na hladinu jako hadrová panna.
Znenadání ke mně připlave krásný snědý urostlý muž s tmavými vlasy. „Neboj se, já tě zachráním,“ šeptá mi do vlasů.
Čekám, že vyvlekne mé bezvládné tělo na mělčinu a dá mi umělé dýchání. Omyl, Sáro! Muž podplave mé tělo a zakotví mezi mými stehny, za která mě pevně chytne. Tiskne mi rty na pohlaví a dává tam umělé dýchání. Po chvíli se mi dech opravdu vrací.
Líbí se mi to. Křičím: „Pokračuj, prosím, pokračuj!“
On se zase zhluboka nadechne a navazuje na předchozí záchranu.
„Ne, nechci umělé dýchání. Pokračuj rty jinak!“ Poroučím si.
Přisaje znovu svá ústa na mé slané pohlaví a strčí dovnitř jazyk. Líže a míchá v mém pohlaví moji vlhkost se slanou chutí moře a se svými slinami. Ani nevím, jak může při tom dýchat, neboť je částečně pod vodou, jen vím, že je to krásné, že se vznáším na hladině, jako bych byla pták a létala v oblacích. Jeho jazyk je jak motor, který ve mně rozproudí všechen život, rozežene vzrušení do každé části v těle, jako když ventilátor zažene průvan do každého koutu v místnosti svěží vzduch. Cítím horko od pohlaví až po mé rozpálené ucho. Čím víc jsem vzrušená, tím je moře neklidnější. Vlny se bouří, burácí, zdvíhají se, houpou nás a nesou jak dva kusy polena, které chce moře vyplavit na břeh. V tom okamžiku se dělám, vítr skučí a kvílí. Dopadáme spolu na rozpálený písek. Orgasmus utichá a já otvírám oči. Rozhlížím se, ale svého zachránce nikde nevidím. Zdál se mi nebo ne?
Probouzím se.