Kamarádství s výhodami I. (další část 20+ hvězdiček)

Byla právě měsíc po rozchodu s Thomasem ale scházeli se dál. Naposled když ho viděla a byla v jeho náruči netušila, že ani né za týden si na něj jen stěží vzpomene, že najde někoho, s kým si bude natolik rozumět a do koho bude natolik zamilovaná, že jí už žádný jiný kluk zajímat nebude. Ani Tom, o němž si myslela, že je ten pravý a že ho opravdu miluje.
Byla teplá červnová neděle a ona nedočkavě přešlapovala, upravovala si vlasy a neustále se dívala na hodiny. Stála se svou kamarádkou Lili, kterou znala už od mala, na zastávce a čekaly na něj. Byla nervózní a měla trochu i strach, ani nebylo divu, neznala ho a on znal přesto její jméno. Bylo to divné. I když podle toho, co o něm říkala Lili, je milý, hodný i když trošku namyšlený, pěkný kluk. Teda, spíš muž.
Vystoupil z tramvaje, v krásném černém obleku, se slunečními brýlemi a úsměvem na rtech. Pomalou chůzí přistupoval blíž k holkám.
„Ahoj Lili.“ Kývl na kamarádku.
„Čáu zlatíčko, tohle je Mishel. Mishel, tohle je Dylan.“ Seznámila je.
„Však já vím.“ Řekl a podal jí ruku.
Mishel se rozpačitě usmála a podala mu jí též.
„Tak co? Kde to zaparkujeme?“ Prohodila Lili, i když jí bylo jasné, že je to oběma jedno.
Najednou vyrušil Mishel telefon.
„Mish, jsi v pohodě? Už od rána se Ti pokouším dovolat a marně.“
Byl to Thomas, i když se rozešli už před měsícem pořád doufala, že se dají zpátky dohromady, když se pořád scházejí.
„Jo, jasně že jsem. Proč bych neměla být? Sorry ale nemám čas se s někým vybavovat po telefonu. Jsem venku s kámoškou.“ řekla protivně a než stihla zavěsit, zavěsil Tom. Byl pravděpodobně naštvaný ale Mishel to bylo jedno. Chvíli přemýšlela, zda mu má zavolat zpátky, ale nakonec jí vyrušila z přemýšlení Lili.
„Všechno v pořádku? Kdo to byl?“ starostlivě se zeptala.
„Panebože! Co s tím všichni dnes máte? Ano, všechno v pohodě. Jenom bývalý. Chtěl si povídat.“ Řekla otráveně a podívala se na Dylena.
Pousmál se: „Kolik Ti vlastně je?“
Mish chvíli přemýšlela, zda má říct svůj pravý věk nebo má lhát. Přece jen, vypadala starší tak proč by nemohla říct, že jí je víc než ve skutečnosti. Ale na druhou stranu, co když jí teď jen zkouší, přece jen, když zná její jméno, tak může znát i její věk.
„To není podstatné.“ Zasmála se a prohodila vlasy: „Kolik je Tobě?“
„Rozhodně víc než Tobě.“ Řekl a rozesmál se.
Bylo hrobové ticho. Mishel se na něj jen podívala, jako by mu chtěla říct, že ho zabije.
„Copak malá? Došla slova?“
„Hahaha, to je fakt vtipný.“ Řekla ironicky. „Lili? Kam jdeme?“
„Já ani nevím, mohli bychom jít k památníku, co Vy na to?“
Snažila se být milá.
Dylan ani Mishel nic neříkali a jen šli. Když tu najednou Mish napadlo, zeptat se ho, odkud jí vlastně zná.
„Nepamatuješ si? Seděli jsme nahoře u toho památníku ještě s nějakými lidmi. Asi třičtvrtě roku zpátky.“
„To je kravina!Třičtvrtě roku zpátky byl podzim a na podzim jsem chodila jen na rampy!“
„Hm, ani se nedivím, že jsi zapomněla, když jsi byla opilá.“ Zasmál se.
Tohle Mish nesedělo, v té době nepila, poprvé co pila bylo před dvěma měsícema a to nebyla tak opilá aby si něco nepamatovala.
Dorazili na místo, sedli si a všichni tři si zapálili cigaretu.
„Lili? Máš u sebe drobný? Já mám jen papírovky a potřebuju na záchod“ pošeptala jí Mishel.
Lili jí je ochotně dala a Mishel odešla na WC. Jakmile se vrátila, odešel Dylan. Obě dostaly záchvat smíchu, ani nevěděli proč. Najednou Mishel zvážněla: „Pomož mi! Já si fakt nepamatuju, že bych s ním někdy byla venku, a pokud jo, co když jsme spolu něco měli?“
„Prosímtě, beztak si z Tebe dělá jen srandu.“ Uklidnila jí a z ničeho nic políbila Mishel: „Promiň, nevím co se to stalo. Nějak…“ ale než to stihla doříct, Mishel jí ten polibek oplatila.
„Celý den jsem to chtěla udělat!“ pošeptala jí Mish: „Ale Dylovi tohle neříkej, nemusí vědět, že jsem i na holky.“
Lili souhlasila, přece jen se jí Dyl líbil a i když měla přítele, chtěla chodit s ním. Když Dylan přišel, holky změnili téma.
„Už vím kdo jsi!“ Řekla se smíchem Mishel.
„Nejfejk!“ dodala Lili.
Zatvářil se nechápavě: „Nej…Co?“
„Nejfejk, nedělej že nevíš.“ Rozesmály se: „Manipuluješ s lidmi, měníš jejich názory a ovlivňuješ jejich myšlení.“
„Aháá, jasně.“ Řekl s ironií.
Lili i Mishel už musely dom. Dyl jim nabídl, že je půjde doprovodit alespoň na zastávku.
Když tam došli zeptala se Lili: „Pusinko? Čím jedeš?“
Mish odpověděla, že pětkou.
„Okéj, pojedu s Tebou.“ Usmála se: „Dyle? Obejmeš mě?“
Neodpověděl, ale nastavil svou náruč.
„Já chci taky obejmout!“ Řekla smutně Mishel.
„Velké skupinové obejmutí.“ Prohodil vtipně: „No nic holky, už Vám to přijelo. Mějte se. Pááá“
„Ahooj!“ Řekly holky jednohlasně a odjely.
Když dojela Mish domů, hned mu napsala SMSku s textem, že mu děkuje za pěkný den a že doufá, že si to někdy zopakují. V tu chvíli netušila, že to „někdy“ bude již zítra.
Chvíli si psali SMSky ale potom jí napsal, ať si ho přidá na FB a že si budou psát tam. Psali si až do noci, během toho se domluvili, že na ní zítra počká po škole a půjdou se projít. Už byla unavená tak se rozloučili a ona šla spát. Těsně před usnutím jí přišla SMSka od něj, s přáním na dobrou noc. Potěšilo jí to a o to víc, když napsal na konci zprávy smajlíka který znamená pusu.
Pořád nad ním přemýšlela, nad jeho úžasným úsměvem a nádhernýma očima. Měl ty nejkrásnější oči, které kdy viděla. Zelené a k tomu černé dlouhé řasy po mamince.
Konečně usnula.
Hned když se ráno vzbudila, popřála mu dobré ráno, i když věděla, že on ještě spí. Šla se obléct. Ten den měli ve škole focení, takže si oblíkla černozelené šaty, které jí půjčila mamka a černé boty na klínku. Doufala, že se mu v tom bude líbit.
Ve škole bylo všechno v poho, protože si celé dopoledne propsala s ním na FB. Když jí skočilo vyučování, zeptal se jí, jestli si můžou dát sraz na zastávce kousek od jejího domu. Měla to totiž potom blíž.
Strašně se těšila.