KARTY OSUDU

Poslední paprsky slunce barví den do ruda a temná oblaka zakrývají obzor. Tichá horská chata, schovaná v úbočí skal působí trochu posmutněle. To je jenom klamné zdání, protože uvnitř pulzuje a horečně dýchá. Dívám se na tvá široká ramena , jak nenuceně postáváš u krbu a zamyšleně hledíš do plamenů. Pomalu se otáčíš a pohled tvých studánek náhle potemní…….když pokročíš blíž ke mně, jenom polknu a vím, že utéct není kam. Trochu zoufale a s malou nadějí se rozhlížím kolem a tvůj samolibý úsměv mi napovídá, že také zbytečně. Kam má žena utíkat, před mužem, po kterém tolik touží ?! Kam má utéct sama před sebou ?! Udělám krok zpátky a už mě držíš ve své náruči ! Narážím na hrudník, pevný, jako ta skála venku a přidušený hrdelní smích mi nahání husí kůži po celém těle. Zatančíme si ? Šeptáš a zvedáš si mě k sobě nahoru, špičkami prstů se zlehounka dotýkám země a tóny waltzu něžně kolébají mé roztřesené tělo. Pokládám si hlavu do důlku na tvém rameni a zhluboka vdechuji tvou vůni. Točí se mi hlava, točí se pokoj, chata, točí se celý svět. Tlukot tvého srdce a hučení v mých uších vytváří zvuk příboje vln. Jsem ztracená v celém vesmíru. Napospas tobě. Vydaná v nemilost tvé vášni a touze. Tvému hladovému, nenasytnému tělu a dychtivé duši. Něžně mě objímáš a jednou rukou hladíš záda, pas, boky….na zadečku se ruka zastaví a tiskne blíž k sobě. Hlavu mi noříš do vlasů a zhluboka se nadechuješ. Cítím tvou mužnou chloubu na svém klíně a naše těla se zachvěla.
Napijeme se? Ptáš se tichým mírně chraptivým hlasem. Nerada zvedám hlavu a pohlédnu ti do tváře. Uvědomuji si, že na tobě visím, přitisknutá celým tělem. Hudba dohrála a zase ten tvůj pobavený, sebevědomý úsměv s tak vědoucím pohledem, který mě dohání k šílenství ! Už jsem, myslím, opilá dost, říkám si v duchu a cítím, jak se červenám. Proklínám svou touhu a nadávám si, trošku zdrženlivosti by ti neškodilo, dámo ! Čteš moje myšlenky ?! Zase ten smích. Jak tě nenávidím !!! Jemně mě odstrčíš od svého těla a posuneš ke stolu, sleduji, jak sebejistě naléváš víno a snažím se nedívat se ti do očí. Zuby mi drkotají o sklenici, jako v zimnici a tam někde vzadu v hlavě můj střízlivý mozek našeptává neposlušnému tělu – uteč ! Ještě můžeš. Rozhlížím se kolem a nakročím kupředu…..tu závrať jsem nečekala ! Tvé pevné a dlouhé ruce uchvátily moje křehké tělo, jako vichřice. A oči, tak průzračně modré potemněly vášní. Neboj se mě, moje malá, šeptáš mi do rtů. Celé moje tělo křičí ANO a přesto slyším svůj zadrhlý hlas, jak říká NE. Jak pošetilé ! Líbáš mě lehounce, jako jarní vánek a trochu nesměle na obě tváře, oči, spánky , jemně ochutnáváš lalůčky uší a pomalounku sklouzáváš na šíji……ne ne.. slyším zase ten divný hlas a divím se tomu, odkud se bere . Mírné zhoupnutí a uvědomuji si, že ležím na kožešině u krbu, v zajetí tvého nádherného obrovského těla. Odstrkuji ti ramena a zavírám oči, tvoje rty ochutnávají moje a najednou tlak rtů sílí a cítím tvůj horký jazyk, jak proniká do mých úst, horký a mrazivý, sladký, jako nejsladší med. Po zádech mi běhají vlnky rozkoše a srdce zběsile tluče. Najednou se zvedáš do sedu a mě také. Tvůj pohled je vážný, dýcháš zhluboka, bereš mou dlaň a líbáš, pokládáš na svou širokou hruď, cítím tvoje srdce… je tvoje, šeptáš a zase mě líbáš do dlaně. Pomoz mi, zaprosíš něžně……..pomaloučku ti rozepínám košili a jako uhranutá přejíždím oběma rukama po tom hustém a voňavém kožíšku. Tiskneš mě k sobě ……dotýkej se mě, líbej mě……šeptáš chraptivě….už mě nemuč ! Líbám tě na bradu, na krk, přejíždím oběmi dlaněmi po hrudi a dělám si cestičku, nemůžu se nabažit té omamné vůně, ochutnávám tě jazykem, všude, kam dosáhnu. Chvěješ se a zvon ve tvé hrudi burácí. Děvčátko moje, hučíš mi do vlasů…….jediným trhnutím mě zbavuješ šatů a tvoje ruce bloudí po mém těle. Moje prsa se nemohla dočkat tvých velkých, horkých dlaní. Zakláním se dozadu a vychutnávám tvoje polibky, laskání jazykem, tvůj hluboký sten mě pokládá na kožešinu. Každý kousíček mého těla křičí…. dělej si se mnou, co chceš a nepřestávej!.......a nějaký roztřesený hlas říká….ne, prosím, ne…! Otevírám oči. To je můj hlas, divím se. Je pozdě, drahá, šeptáš něžně a umlčíš mě svým polibkem. A dalším, majetnickým, tvrdým, nesmlouvavým, hladovým.
A najednou tvoje ruce nejsou něžné, jsou to ruce dravce, bažícího po kořisti ! Nezbraňuj mi, zachraptíš. Jednou rukou mi lehce svíráš obě zápěstí a pokládáš moje ruce za hlavu, zatím co ta druhá tvrdě přejíždí a hněte moje tělo, prsa , stehna . Posunuješ se níž, zkušeným pohybem mi rozevíráš stehna a pevně přidržuješ za zadeček. Líbáš mě na břicho, laskáš vnitřní stranu stehen a prsty si mě otevíráš . Vzpínám se proti tobě, v zoufalé snaze tě obejmout a přitisknout k sobě. Tvoje spokojené hrdelní zasmání mi opět rozechvívá celé tělo a už svým jazykem útočíš na mou studánku rozkoše. Ach, Bože, ne…..prosím o slitování a moje steny a vzlyky se mísí s tvým tlumeným zamručením. Šelma se potřebuje nasytit. Celé tělo mi pulzuje v divokém rytmu slasti a rozkoše. Objímám tvá ramena svým třesoucíma se nohama a odmítám tě pustit. Ať shořím ! Poddávám se ti, z mysli mi vyvanuly poslední myšlenky o tom, kdo koho miluje a kdo si s kým hraje. Bouře pocitů roztáčí strop nade mnou a šumění moře přináší příboj. Náhle se zvedáš a pokládáš na mě to své strašné a nádherné tělo. Pomalu, pomaloučku a nesmírně něžně do mě pronikáš a přibíjíš na tvrdou zem. Zaplnil jsi mě celou, ani kousíček místa nezbylo. Jsi tak těžký ! Vychutnávám si tě, stejně, jako ty mě. Ležíš úplně klidně, celé to obrovské tělo se chvěje a tepe ve mně. Vnímám tlukot našich srdcí, tep krve, vůni, dech…….jedině tak to přežiju, blikne mi spásná myšlenka, když se ti zcela oddám. Uvolňuji svou mysl i tělo a dávám se ti, přijímám tě. Tvé pomalé, vláčné pohyby mě unáší na vlnách slasti a před očima tančí tisíce hvězd. Naše sténání se mísí s praskotem ohně a šuměním větru ve větvích. Náhle se prudkým trhnutím obracíš na záda a posadíš si mě na klín. Otevřeným oknem vchází do pokoje noc a necudný měsíc stříbří moje tělo. Zalapám po dechu a zakláním se, rozpouštíš mi vlasy, laskáš a hladíš mi bříško a prsa, svýma obrovskýma rukama svíráš moje boky a udáváš rytmus, stále rychlejší, mocnější, zběsilejší. ……křičíme rozkoší a vzduch rezonuje, jediným mocným výbuchem mě převracíš zpět na záda a já někam padám a letím zároveň…….nemůžu dýchat…….jsi všude ! Svírám tě z posledních sil svýma nohama, zaklesnutýma do tvých boků, chci tě vysát beze zbytku ! Hladím ti záda a koušu do ramene. Po tvářích mi stékají slzy uvolnění. Takhle chutná láska ? Nebo je to jenom sex ? Zamotaná do sebe, chvějící se těla, se odmítají pustit. Hladíš mě po tvářích a slíbáváš slzy. Tvoje oči září, jako dvě hvězdy. Nejkrásnější v celém vesmíru. Leháš si opatrně na bok, stále ve mně, hladíš mě konečky prstů a tvoje paže těžkne. Cítím tvůj pravidelný dech……svíčky na stole dohořívají , záclona v okně se třepe v mírném vánku a vůně lesa mě odnáší do spánku. Zavrtávám se těsněji do tvé náruče, vnímám tvé teplo a tikot hodin na zdi. Zhluboka si povzdechneš a přitiskneš mě k sobě, usínám…….

4. Zvoní . Necitelný budík mi trhá sen ! Rozhlížím se ospale a vidím povědomý strop nade mnou. Ležím ve své posteli. Zvedám hlavu a dívám se ti do tváře, v rámečku na nočním stolku. Stejný, samolibý, potutelný úsměv a ten vědoucí pohled pomněnkových očí. Jenom vrásek kolem nich přibylo a rýha kolem rtů je hlubší. Pevnou bradu schovávají vousy a vlasy odnesl čas. Stále pevná ramena halí oblíbená černá košile…..
Měsíc se špehýrkou díval
když vcházel jsi tiše
do mých snů
vzpomínky ....

kudy chodíš má lásko
a čí pel ze rtů slíbáváš
snili jsme svůj sen
odplul po vodě
život není náš

drobky z něho sbíráme
mozaiku štěstí skládáme
za ten kousek jediný
šla bych světa kraj
kdybys o to ještě stál