Tento příběh není tak úplně příběh, jako spíš vyznání. Jsem si jistá, že se k němu ten, komu to vyznání patří, nikdy nedostane. Ale to vůbec nevadí. Spíš se potřebuji vypsat, sepsat si co všechno na něm miluji a co naopak nemám ráda. Ale o tom to je ne? Mít rád člověka i s jeho chybami :)
Začalo to všechno ve chvíli, kdy jsem to opravdu nejméně čekala. A trvá to do teď. Všechno s ním je skvělé. Doslova jsem se zamilovala do zvuku smsky, hltavě čtu každou z nich, já zkrátka miluju když píše. Každá je tak krásná, tak milá, zanechává ve mně slastné pocity, čtu si je třeba 10x za sebou :) Nejhezčí jsou ty pozdní, dávno po popřání dobré noci, kdy se prostě ozve třeba ve 2 ráno, že nemůže spát, že na mě nemůže přestat myslet..:) Když si tohle přečtu v 6 ráno, hned se do té školy vstává lépe :)
Nejvíc ale stejně miluju, když jsme spolu. Jeho hluboký hlas, jeho vlasy, jeho oči, řasy, každá drobnost :) Jeho nosík, rty, úsměv. Jeho vůně. To, když můžu ležet vedle něj, tulit se k němu, cítit jeho vůni, jeho dech. Když vím že mám před sebou třeba 4 hodiny lenošení s ním :) Když mě nečekaně políbí do vlasů, na tvář. Když mě hladí po vlasech, po tváři. Když můžu hladit já jeho, vjíždět mu rukou do vlasů dokud neusne :) Je pak tak neskutečně roztomilý...
Když můžu usínat vedle něj a probouzet se v jeho pevném objetí. Když se ke mně zezadu přivine a jen tak zlehka se mě dotýká na bříšku, na bocích...Nebo když zajede ještě výš, až k ňadrům a já jen vyčkávám...:) Když sám řekne že se chce mazlit. Když to necháme dojít nejdál co to jde :) Když si mou hlavu přitáhne blíž, aby mně mohl políbit. Když mě líbá tak, jak to umí jen on :) Líbání s ním je nejlepší, co jsem zažila. Rozehřívá mně od samého začátku, cítím známé lechtání v podbřišku...a on to pozná :). Nevyměnila bych okamžiky s ním za nic na světě.
Naopak nesnáším, když se neozývá. Pak si vždycky myslím, že už o mně nemá zájem a brečím a brečím :D. Jo, nemůžu si pomoct, chovám se jako blázen...ale to jen kvůli tomu, že o něj nechci přijít :) To se naštěstí stává opravdu málokdy, protože on je prostě nejlepší. Snad tuší co pro mně znamená...A jak moc ho mám ráda. A jak moc je mi líto, když odmítnu ho vidět, protože nemám třeba čas :(
Nechci ho nikdy, nikdy ztratit. Pár dní bez něj a skoro nežiju.
Mám ho tak moc ráda :)
Začalo to všechno ve chvíli, kdy jsem to opravdu nejméně čekala. A trvá to do teď. Všechno s ním je skvělé. Doslova jsem se zamilovala do zvuku smsky, hltavě čtu každou z nich, já zkrátka miluju když píše. Každá je tak krásná, tak milá, zanechává ve mně slastné pocity, čtu si je třeba 10x za sebou :) Nejhezčí jsou ty pozdní, dávno po popřání dobré noci, kdy se prostě ozve třeba ve 2 ráno, že nemůže spát, že na mě nemůže přestat myslet..:) Když si tohle přečtu v 6 ráno, hned se do té školy vstává lépe :)
Nejvíc ale stejně miluju, když jsme spolu. Jeho hluboký hlas, jeho vlasy, jeho oči, řasy, každá drobnost :) Jeho nosík, rty, úsměv. Jeho vůně. To, když můžu ležet vedle něj, tulit se k němu, cítit jeho vůni, jeho dech. Když vím že mám před sebou třeba 4 hodiny lenošení s ním :) Když mě nečekaně políbí do vlasů, na tvář. Když mě hladí po vlasech, po tváři. Když můžu hladit já jeho, vjíždět mu rukou do vlasů dokud neusne :) Je pak tak neskutečně roztomilý...
Když můžu usínat vedle něj a probouzet se v jeho pevném objetí. Když se ke mně zezadu přivine a jen tak zlehka se mě dotýká na bříšku, na bocích...Nebo když zajede ještě výš, až k ňadrům a já jen vyčkávám...:) Když sám řekne že se chce mazlit. Když to necháme dojít nejdál co to jde :) Když si mou hlavu přitáhne blíž, aby mně mohl políbit. Když mě líbá tak, jak to umí jen on :) Líbání s ním je nejlepší, co jsem zažila. Rozehřívá mně od samého začátku, cítím známé lechtání v podbřišku...a on to pozná :). Nevyměnila bych okamžiky s ním za nic na světě.
Naopak nesnáším, když se neozývá. Pak si vždycky myslím, že už o mně nemá zájem a brečím a brečím :D. Jo, nemůžu si pomoct, chovám se jako blázen...ale to jen kvůli tomu, že o něj nechci přijít :) To se naštěstí stává opravdu málokdy, protože on je prostě nejlepší. Snad tuší co pro mně znamená...A jak moc ho mám ráda. A jak moc je mi líto, když odmítnu ho vidět, protože nemám třeba čas :(
Nechci ho nikdy, nikdy ztratit. Pár dní bez něj a skoro nežiju.
Mám ho tak moc ráda :)
PeopleSTAR (9 hodnocení)
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva