Nemám šanci od ní utéct - 4

Stoupla mi lodičkou na břicho. Chytil jsem ji za nohu a pokusil se ji sundat. Zabořila podpatek hlouběji a v očích se jí zalesklo.
„Dovolila jsem ti se mě dotýkat, ty hajzle?“ Zařvala a vzápětí mě nakopla do boku.
Přešla k mé hlavě a než jsem stihl cokoli udělat, tak mi ji přišlápla k matraci. Snažil jsem se vyprostit, ale tlak boty na mém spánku se stupňoval. Konečně přestala a začala se bavit tím, že mi jehlovým podpatkem jezdila vevnitř ucha. Dostal jsem strach, že mi jej snad probodne. Podle smíchu jsem poznal, že se mým strachem dobře baví.
„Teď si tě pěkně vezmu a snaž se, ať tě nemusím moc povzbuzovat. Podpatek zmizel a zároveň mi na hlavu dopadl její obrovský v kůži obtažený zadek. Už je to zase tady. Chvíli jsem to vydržel, ale neměla se k odchodu z mého obličeje. Zoufale jsem začal mrskat nohama a v rámci možností mých pout i rukama. Ty mi ale hned znehybnila pravačkou, zatímco levou použila na kroucení mých bradavek. Už několikrát jsem se pod touto ženou bál udušení, ale tentokrát to bylo nejhorší. Konečně odsedla. Lapal jsem po dechu. Sedla si mi obkročmo na břicho a tím i na mé spoutané ruce. Začala mi pěkně pomalu kroutit bradavkami. Konečně jsem mohl popadnou dech.
„To je krása, zase mít svého malého otrůčka. Ty sis opravdu myslel, že mi utečeš? Nebo dokonce, že budu v pozici vězně já? Mluv, ty chudáku!“ Přikázala mi. „Ano, myslel.“ „Už jsi zapomněl, jak mluvit se svou paní?“ „Ano myslel, má paní,“ odpověděl jsem už předpisově. „No vidíš, jak to umíš. Za odměnu mě můžeš pěkně vylízat, určitě jsem ti už chyběla.“ Odpověděl jsem, co chtěla slyšet.
Nadzvedla si šaty a dosedla mi na obličej. Kalhotky si jaksi zapomněla doma.
„Lízej, otroku! Není nad ranní sexík, co říkáš?“ Odpověď asi nečekala, navíc mne povzbudila brutálním štípnutím do bradavky. Dal jsem se tedy do práce, nemělo smysl ji provokovat. „Hmm, vidím, že se zlepšuješ,“ slastně vzdychala a smála se mi zároveň. „Snaž se a třeba ti dám trošku kyslíku,“ pokračovala se smíchem a opravdu se nadzvedla a umožnila mi se nadechnout. Do toho jen tma, mohutný porost a chuť jejího pohlaví. Asi ji naše opětovné setkání velmi vzrušilo, během chvilky přišel první orgasmus. Po zkušenostech s touto paní jsem věděl, že u jednoho nezůstane a já nesmím přestat. Lízal jsem ji tedy dál a přicházel jeden výbuch za druhým. Dusil jsem se jejími šťávami, ale vydržel jsem. Konečně ze mne vstala, tedy spíš se vyčerpaně sesunula.
„Slušná práce, brouku,“ pochválila mne a poplácala po tváři. Pak vstala a beze slova odešla. Opět jsem se ocitl ve tmě. Po této práci, jak říkala, jsem opět vyčerpaně usnul. Probudily mě nějaké hlasy a po chvilce i otevírání dveří. Tentokrát vešla celá skupina mých věznitelek. A evidentně v dobré náladě. U doktorky, kterou jsem už dnes obveselil, jsem se tomu ani nedivil. Byla opět v koženém oblečku, jako ráno nebo to bylo ještě v noci, to jsem ve svém vězení už přestal rozlišovat. Velitelka měla černé lakované minišaty na ramínka, černé punčochy a oslnivě lesklé kozačky, zatímco její pomocnice byly v sytě rudých bodyčkách, červených samodržících punčochách a otevřených lodičkách. Musel jsem znovu uznat, že jim to sekne.
„Jak se chlapeček vyhajal?“ Švitořila doktorka a svádivě na mě mrkala. „Byl na mě pěkně nadržený, to ti teda řeknu,“ obrátila se na velitelku a obě se rozesmály jako puberťačky. „Na lavici s tím chudákem!“ Přikázala velitelka a její otrokyně v rudém ji hned poslechly.
Byl jsem odpoután od kruhu a tažen někam do rohu místnosti. Blondýna mě držela pevně za řetěz od krku a bruneta kolem ramen. Vzpouzet se nemělo smysl, nohy jsem měl sice volné, ale s pouty na rukou bych nestačil ani na tyto dvě, natož na čtyři ženy. Poslušně a hodně rychle jsem jim asistoval.
***************************************************
Nemám šanci od ní utéct - 4. díl

Příběh knihy "Nemám šanci od ní utéct..." a jejích hrdinů, lovkyně otroků a jejího zajatce, prošel mnoha zajímavými zákrutami a nemilosrdně se blíží do finiše. Hlavní hrdina už začíná chápat, že myšlenky na útěk, které se mu periodicky vrací jako osobní vlaky do stanice, jsou naprosto zbytečným rozptylováním jeho pozornosti. Pomalu ale jistě přijímá svůj osud, jenž je definitivně spjatý se službou sadistickým ženám, které rády ponižují a mučí zajaté muže. A zvyká si na to, že jeho život bude už navždy řízen vůlí někoho jiného a on s tím nemůže naprosto nic dělat.


Autor: Luki D. Napiere
Rozsah knihy: 20 stran
Formáty: PDF, ePub

http://www.bdsmpoint.cz/eknihy/nemam-sanci-4/