OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 6 11. část

Jednoho krásného rána krátce po snídani jsem se procházela po palubě.
»Dobré jitro, my lady,« pozdravil mě zpovzdálí mladý Simpson, pozdvihuje
čapku s rozpačitě toužebným pohledem.
»Pojďte sem, vy drzý hochu,« zasmála jsem se. Když se přiblížil, řekla jsem
mu tiše: »Dovedete zachovat tajemství?«
»Mé nitro je jak nedobytná pokladna, chcete-li mi něco svěřit, my lady,«
odpověděl vážně.
»Brzy se už rozloučíme, jak víte, pravila jsem, »a chtěla bych dnes večer
pozvat vás a Williamse k sobě do kajuty, pokud byste měli po službě čas.«
»Ano, díky,« odpověděl hned, »od deseti večer do šesti ráno jsme vám k
službám a můžete se na nás zcela spolehnout.«
Položila jsem si prst na ústa, abych mu naznačila, že věc je tajná, a většinu
dne jsem prolenošila na zádi, pozorujíc moře a oddávajíc se snění o zábavě,
jež mne očekává v noci.
Samozřejmě bylo nutno učinit nějaké přípravy a podplatit stewardy, aby si
nevšímali případného hluku v mé kajutě, protože bych, jak jsem jim řekla,
chtěla před zakotvením ve Funchalu uspořádat intimní večírek pro několik
mladých dam.
Po večeři jsem se všichni odebrali do kajuty a tiše jsme ulehli na lůžka ve
večerních šatech. Lampy jsme ponechali zažehnuté a rozmanité občerstvení
bylo už připraveno. Po kratší době, když veškeren ruch ztichl, otevřely se
dveře naší kajuty a vplížili se dva hezcí mladíci ve svých parádních
uniformách. Vzorně zasalutovali a zlíbali mne dřív, než jsem stihla vstát z
lůžka. Patty zastrčila závoru na dveřích a zlomyslně jim sdělila, aby si dobře
uvědomili, co dělají a čeho se dopouštějí a že by je to mohlo stát službu. Tu ji
oba chytili a přes její upejpání a předstíraný odpor, ostatně velmi slabý, ji
zmuckali také. Bylo zahájeno.
Kadeti byli při chuti a brzy a hravě se vypořádali s paštikou z divočiny a
spláchli ji několika poháry šampaňského. Všichni jsme si připili na zdar
našeho večírku, kadeti, já i moji věrní. Píli jsme pohár za pohárem v družném
rozhovoru a já jsem cítila, jak už mi počíná vřít krev. Simpson seděl vedle
mne. Přitáhla jsem si ho na klín a pravila jsem: »To je ale hezký hošík. Tak
jen šel a neupejpal se dát pusinku své starší sestřičce!«
Hošík se neupejpal a naše rty se spojily v dlouhém polibku a já jsem cítila,
jak se celý chvěje, neboť mi spočíval přímo na ňadrech.
»Měl jsi už nějakou milou?« zeptala jsem se zvídavě. »Ano, my lady, byla to
jedna hezká holka v Kapském městě. Užil jsem si s ní hodně zábavy, když
jsem se ovšem dostal na pevninu.«
»Cože? Tys byl tak nestydatý, že sis na ní něco dovoloval?« zvolala jsem
pohoršeně.
»Jakpak ne, vždyť si mne brávala do postele.«