Osudová dívka 3. díl

V hlavě mi dunělo a mé nohy mne přestávaly poslouchat. Unavené tělo se hlásilo o odpočinek, který bohužel nemůže dostat. Překrásná dívka v atraktivní sukénce a s vysokými šněrovacími boty byla hlavním důvodem, proč mé mdlé tělo pokračovalo dále. Cestou jsme se začali blíže seznamovat. Čím více jsme si povídali, tím více mne přesvědčovala o své bezchybnosti. Přilehlý park s rozkvetlými stromy nás lákal k odpočinku.

Lehli jsme si k sobě na zem a nechali všechny kolemjdoucí v zákrytu duše. Má ruka ji hladila po tváři. Zkoumal jsem každičký kousek jejího svůdného obličeje. Přivinula se k mé hrudi. Navíc nám už síly nezbyli. V objetí jsme usnuli pod širým nebem. Mohli jsme se probudit, tak za dvě tři hodinky. Rychle zkontrolovala telefon a s údivem ve tváři vyhrkla.

“Musím rychle na vlak”. Pomohl jsem ji na nohy a zamířili k nejbližšímu metru. Dal jsem ji na rychlo své číslo a vášnivě políbil. Má kráska nastoupila do metra. Mávala mi a posílala na dálku polibek. Rukama mi znázorňovala, že mi zavolá. Náhle jsem se ocitl sám, plný slastných myšlenek na ni. Nohy mne vedly na mé nástupiště, aniž bych si to uvědomoval. Můj duch nebyl přítomen.

Očarovala mne. Na to nejdůležitější, což bylo její telefonní číslo, jsem zapomněl. Teď mi nezbývá nic jiného, než se stáhnout do role čekatele a doufat, že mi co nejdříve zavolá, nebo alespoň napíše. Je zdaleka. Naše města jsou vzdálená přes 200 km. Vztah na dálku není nic pro mne, jenže ve vzduchu se vznášelo erotické jiskření. Kdyby se naše těla nacházela na opuštěném místě nebo v hotelovém pokoji, tak ze sebe strháme oblečení.

Tento impulsivní náboj nás svede dohromady, i kdyby bydlela o dalších 300 km dál. Její blond vlasy po ramena a skvělá postava musela uhranout nejednoho muže. Už teď se mi stýskalo, ale nezbývalo mi nic jiného, než se vypravit domů.