Princezna a žába. - erotická pohádka.

Byl horký, parný den. Procházela se podél jezírka v zámeckém parku, občas sebrala kamínek z cestičky a hodila na hladinu. Sledovala jak se dělají na hladině kola a ze všech stran se sjíždí zlaté rybičky zlákané vidinou potravy. Cesta ji zavedla k okraji jezírka, kde pod starým dubem se krčil růžový altánek obrostlý růžemi rodu Rosa canina. Usedla na lavičku, příhodně umístěnou v blízkosti velkého kamene, vyčnívajícího z vody, zavřela oči a v představě viděla před sebou stát statného, krásného prince, představovala si jak se skloní a políbí ji. Dál už si raději nic nepředstavovala, protože se jí nechtělo do zámku měnit spodní prádlo. Ještě chvíli seděla, oči zavřené a snažila se vrátit do reálu. Jakmile oči otevřela, málem leknutím vyskočila. Na kameni, přímo před ní seděla velká žába rodu Lithobates catesbeianus a upírala na ni své velké oči. Měla v očích takový stesk, takovou skrytou touhu, že neodolala, sklonila se k žábě a políbila ji mezi ty krásné žabí kukadla.
I když obloha byla bez mráčků, pojednou zahřmělo a oblohu proťal klikatý blesk. Leknutím zavřela oči. Když je otevřela stál před ní její vysněný hoch, díval se na ni žabíma očima a sladce se usmíval. Nezůstalo jen u blesku s hromem, spustil se takový liják, že stačila říci hochovi „pojď“ a oba to vzali poklusem do altánku.
Přivinul ji mokrou od deště k sobě a chvějícím hlasem řekl „jsi víla, nebo přelud mé fantazie?“, sklonil se nad její hlavou a na čelo ji dal něžný, nesmělý polibek. „Zachránila jsi mě a já ti za to mohu splnit tři přání“ poznamenal tiše a jeho ruka začala šmátrat po mokrých oblinách ňader, které přes látku prosvítaly a nabízely svoje něžné, růžové pupeny. „Kdo jsi?“ vydechla, zčásti zvědavostí a zčásti zvedajícím vzrušením z hlazení. „Princ z daleké země, kterého zlá macecha zaklela v žábu“ řekl smutně. Že jsem tě tady ještě neviděla?“ zvědavě se vyptávala a snažila se sundat tu dotěrnou ruku, která dráždila poupata na vrcholcích ňader. „Ty tři přání“, připomenul a stiskl jí jemně ňadro. Nepoznaný pocit rozkoše vybuchl v nitru těla, zaúpěla, přitiskla se k princi a zápasila s přerývaným dechem. Hlavou jí prolétla myšlenka, „na výměnu spodního prádla je pozdě“. Přisála se princovi na ústa a když mu dovolila nadechnout, tiše hlesla „princi, já mám jenom jedno přání“, podívala se na něj tázavě a pokračovala „ale třikrát?“
Pochopil, vzdychl si, uchopil princeznu do náruče a přenesl na velkou lenošku pokrytou medvědí kůží. Přisál se na její rty, pokračoval dolů, přes tenkou nalepenou látku mokrých letních šatů líbal obliny ňader a jeho ruka se snažila stáhnout kalhotky, mokré zčásti deštěm a zčásti touhou po vyplnění přání. Líbání ňader bylo jednoduší, kalhotky byly přilepené k tělu, proto přestal s líbáním, zvedl okraje šatů a přehodil přes vzdouvající se ňadra. Opatrně uchopil lem kalhotek a jemně je stáhl dolů. Hebké pohyby na jejím těle vzbudily v její mysli hluboko schované vzpomínky na erotické sny. Se sladkým vzdechem široce roztáhla své nožky a napjatě čekala na další laskání. Nebylo to hned, protože princ nad tou nádherou panenské lasturky zůstal ztvrdlý, pak povolil, ovšem jen ne zcela, palci rozevřel krásnou lasturku a přisál se rty na malinkatý hrášek v jejím vrcholu. Líbal, lízal ten krásný bod dívčího těla a cítil jak jeho veličenstvo se snaží utrhnou všechny knoflíky jeho kalhot. Přestal na okamžik s líbáním a uvolnil veličenstvu cestu ven. Znovu se obličejem přisál do zvlhlé, voňavé lasturky a prstem jemně vnikal na okraj mokré dírky. Z jeho vášnivé práce ho vyrušilo prudké vzepnutí dívčího těla, sténání, přecházející do chroptění a on si uvědomil, že musí plnit první přání.
Zvedl roztoužené dívčí nožky, nasadil veličenstvo na okraj jeho pracovní cesty, nahnul se nad princeznu a vtlačil celé veličenstvo do jejího lůna. Zaječela nečekanou bolestí, cítila ten strašný předmět, který bolest způsobil někde v hloubi břicha a slzičky se jí valily z očí jako dva vodopády.
Líbal ty vodopády slziček, střídal to s polibky na ústa, utěšoval ji, že to na poprvé musí být vždycky, až se uklidnila a připomenula „ale toto se nebude do tří přání počítat, že?“
„Uvidíme“, zašeptal a začal projíždět těsnou, vlhkou dírku. Ještě to bolelo, viděl jak se tvář svírá bolestí, pomalu však dostávala blažený výraz a po chvíli když zrychlil, šla mu už se sténáním naproti a prožívala si krásu těchto okamžiků. Vyrušilo ji princovo zasténání a cítila prudký náraz výstřiku hluboko ve svém břiše. Bylo to nečekané, ale krásné a tak se v rozkoši vzpínala klínem proti veličenstvu a stále se nemohla nabažit toho pocitu, když klouzal v dírce. Jak víme, vše končí, tak po chvíli s nelibostí pozorovala jak veličenstvo splaskává a opouští útroby klína. „Proč?“ vykřikla vášnivě, „slíbils třikrát, tak proč utíkáš?“ Udýchán svalil se vedle ní, položil hlavu na ňadra ztvrdlé prožívanou rozkoší a zašeptal „dočkáš se, neboj, ale nech mě vydechnout, prosím.“ Hladila kučeravou hlavu prince, oči slastně přivřené a netrpělivě čekala na další pokračování. Pak si vzpomněla na bolest při prvním milování a zaútočila „ toto nebylo první přání, nemohlo, protože to bolelo, to do toho nesmíš počítat!“
Hladil kučeravé chloupky na pahorku nad klínem, chvílemi sklouzl dlaní na lasturku a hlazením ji pomalu připravoval na další kolo slíbených přání. Ucítil ztvrdlé veličenstvo, které dotykem dlaně na lasturce ucítilo svoji příležitost, tak jemně uchopil princeznu, převrátil ji na kolena a vsunul veličenstvo do dírky přes vyšpulený zadeček. Vyjekla milým překvapením a jakmile ucítila prudké přírazy v dírce, začala veličenstvu pomáhat s takovým elánem, že to nemohlo jinak dopadnout, než že s výkřiky a sténáním svírala v dírce veličenstvo v křeči velkého orgasmu. Veličenstvo se napodruhé nenechalo zlákat na svoje vyvrcholení a tak k velké radosti princezny skotačili ještě dlouho, princezna nevydržela a vypěnila ještě jednou a veličenstvo přece jenom nakonec ukončilo skotačení ohňostrojem své vláhy. Na pokraji sil se princ převrátil vedle ní na záda, oddychoval a když se na něj vrhla a mezi polibky protestovala, že se přání nepočítají, zděšen vidinou dalšího milování zoufale zvolal „proboha, proč jsem nezůstal žábou.“ V tu ránu se opět zablesklo, zahřmělo a z kamene u lavičky něco velkého žbluňklo do vody.
Ležela na medvědí kožešině, nohy ještě rozevírala v naději na pokračování, když jí pomalu došlo že je v altánku sama. Zapřemýšlela, „zdálo se mi to, nebyl to opět nějaký můj erotický sen?“ Posadila se, podívala na zašpiněnou medvědí kožešinu se skvrnami krve a zalkala „princi, proč, proč jsi mě utekl.“


Julius Robbertos 2013
www.robbertos.estranky.cz