Přirození dámské a pánské

Jde přirození dámské na procházku a potká přirození pánské.
"Ahoj co ty tady?" ptá se dámské přirození.
"Já si tady stojím a čekám na Tebe. Jak přijdeš blíž uvidíš." odpoví pánské přirození.
Přirození dámské neváhá a jde vstříc nebezpečí. Jsou zrovna v průjezdu, kde meluzína volá zasuň, zasuň.
"A co mám zasunout, vždyť tady nic není, jen to přirození pánské, co tady stojí jak strom v aleji. "
To se přidá přirození pánské a zkouší rozvinout započatou debatu, a ptá se: "Jak se Ti líbím? Co mi řikáš?"
A přirození dámské mu odpoví: "No viděla jsem větší krasavce, než jsi Ty. Máš všechny žíly naběhlé, asi máš křečové žíly nebo co z toho stání tady."
Na to pánské přirození odpoví: "No a že ty jsi krasavice, skoro nic z Tebe nevidím."
"Máš pravdu, mrkni blíž a uvidíš."
Přirození pánské dlouho neváhá a jde se podívat blíž. Vidí, no vidí to, co vidí. Je hodně blízko a klepe tedy na vrátka. Vrátka se prokrvují, zvětšují a umožňují mu pohled do zákulisí. Vstoupí tedy, jde dál. Vítá ho teplo. Přirození dámské vidí, že přirození pánské dost omrzlo tam dole v průjezdu, tak se k němu vine. To je přirození pánské v sedmém nebi. Ani už neví, kdy naposledy takto spočinulo. Aby viděl rozdíl, jaké je to uvnitř a venku, jde ven. A to je hned oheň na střeše. Přirození dámské zvolá: "Hola hola, co ta holá."
A meluzína to svoje zasuň, zasuň. Tak neváhá a jde zpátky. Po chvíli zase ven a tak pořád dokola. Najednou nejednou v něm zacuká, něco jím projíždí ven, pak vyjíždí. A to se přirození dámskému nelíbí, že ji takto opouští. K činnosti ho vybízí, Přirození pánské je zas jak strom v aleji. To se k němu přirození dámské vine a pak s ním splyne. Po chvíli děj se opakuje, vlastně ne. Přirození dámské si tu hoví, že ji takto loví.