„Teď pojď, uklidíme ty tvoje nové věci. Ukážu ti, kde budeš ode dneška spát, a vysvětlím ti všechno, co budeš chtít vědět. Koukám totiž, že jsi nějaký nejistý. Opravdu nemusíš mít strach, bude to nakonec fajn." Dala mu něžnou pusu, zvedla se a odcházela do haly pro věci. Petr ji následoval. Společně vzali všechny balíky a tašky a Lucka ho vedla do patra, kde otevřela jedny dveře.
„Tohle je moje ložnice, moje království. A když jsi můj otrůček, tak budeš spát přece se mnou, ne?" Vysvětlila mu a ukázala na jedny dveře s tím, že tam je šatna a volné police si může zabrat pro své věci. Petr si postupně skládal a věšel své nové oblečení do šatny a Lucka mu vysvětlovala nějaká pravidla:
„Většinou jsem sama doma, tak chci, abys doma chodil jen nahý. Když budeme sami, můžeš mi říkat jak chceš, ale když budeme ve společnosti mých obchodních partnerů nebo klientů, tak mi budeš říkat Paní majitelko. Oni si budou myslet, že máš na mysli majitelku firmy, a jen my dva budeme vědět, že mi tak říkáš, protože jsem tvoje majitelka. A když budeme ve společnosti mých přátel a kamarádů, tak mi budeš říkat jen zlato, zlatíčko, aby všichni věděli, že jsem pro tebe ta nejdražší. Rozumíš?" „Ano rozumím, zlatíčko." Petr se snažil celou situaci nějak odlehčit, už jen proto, že přestával mít takové obavy z té smlouvy a z toho oslovení otrok.
„Postupně ti všechno vysvětlím, ale pak už nebudu trpět žádné nepřesnosti, omyly nebo nedokonalosti," upozornila ho Lucka a tím ho opět znejistěla. Moc se jí líbilo pozorovat tu jeho nejistotu. Když měli všechny věci uklizené, tak mu ukázala další dveře na druhé straně ložnice:
„Pojď, ukážu ti zbytek," řekla a vedla ho ke dveřím. Za nimi na Petra čekala velká místnost vymalovaná velmi tmavou rudou barvou, kterou podtrhovaly tmavěhnědé zatažené těžké závěsy a skromné osvětlení. Místnost byla zařízená jako mučírna. Na stěnách pověšené různé bičíky, důtky, rákosky. Na jedné stěně byl dřevěný kříž, uprostřed místnosti stála trestná lavice, od stropu visely různé háky a kovová oka. Ve dřevěných policích zahlédl dilda různých rozměrů, řemeny, pouta, provazy. Ani si nestihl všechno prohlédnout a už ho Lucka vedla k další dveřím, za kterými byla místnost obložená až ke stropu bílými dlaždicemi. Byla to perfektně zařízená ordinace, dost bizarní, ale byla to ordinace s gynekologickým křeslem uprostřed a v kovových bílých vitrínách s různými hadičkami a nástroji. „Tady si budeme spolu užívat, líbí?"
Petr nevěděl, co říct. Ano, to vybavení se mu líbilo, jen nikdy v životě neviděl takovou mučírnu na vlastní oči a tady bylo snad všechno, co si myslel, že by mělo být. Ale nedokázal říct, že se mu to líbí, protože věděl, že on bude ten, kdo si to všechno vychutná. A toho se bál. Lucka věděla, že se odpovědi nedočká. Přitiskla se k němu, pohladila ho po tváři a řekla: „Teď možná ne, ale uvidíš, že se ti to bude líbit. Budeš se sem vždycky těšit. A teď pojď, uděláme si kafe a sedneme si na terasu."
Šli společně do kuchyně a společně uvařili kafe. Petra zaráželo, že se Lucka vůbec nechová jako domina, vždyť sama mu osladila kafe a zamíchala, sama od sebe ho s milým úsměvem políbila na tvář. Seděli spolu na terase, upíjeli kávu a Lucka Petrovi vysvětlovala další pravidla a jiné věci, které měl znát. Chvílemi mu její vyprávění nahánělo hrůzu, pak byl zase naprosto klidný a spokojený, že je se ženou, kterou tak dlouho miluje. Hlavně si začínal uvědomovat, že ji miluje jinak. Už to není ta školní láska, která od včera jen náhodou pokračuje, už to není ani ten náhlý chtíč, který zažil v pracovně. Díval se na ni a uvědomoval si, že ji miluje, až se mu svírá srdce. Nechtěl ji zklamat, chtěl pro ni udělat všechno, jen aby ji mohl mít a mohl s ní být už napořád. Bál se některých věcí, které viděl nebo o kterých Lucka mluvila, ale zároveň se těšil, že jí tím udělá radost. Lucka pozorovala u svého vyprávění Petrovo rozpoložení a v nitru se chvěla blahem. Má před sebou muže, kterého vždycky milovala a i když nebyli spolu, na kterého stále myslela. Muže, který je jejím subíkem, ze kterého si bude moct vychovat poslušného otroka. Ta představa, až ho poprvé dá do klády nebo přiváže ke kříži a dá mu první výprask, ji velmi vzrušovala. Byla rozhodnutá z něj udělat oddaného otroka za každou cenu. Už o něj nikdy nechtěla přijít, už chtěla být navždy s ním, cítit vůni jeho potu, když má strach, vidět jeho milou a oddanou tvář.
**************************************
Patříte k té části mužské populace, která cítí k ženám obdiv a úctu a považuje je za ztělesnění bájných Bohyní? Pak právě pro vás je naše nová ekniha naprostým požehnáním. Řešili jste někdy otázku, jak své přítelkyni nebo manželce sdělit, po čem vaše submisivní srdce touží, ale nebyli jste schopni se vyjádřit? Pak už nemusíte složitě hledat slova. Náš nový autor Paul Ferrero Ticsson to totiž všechno naprosto dokonale vyjádřil v knize Řidič slečny Lucie. Knihu najdete na http://eknihy.freebdsm.cz/
S hlavními hrdiny této nádherně napsané eknihy prožijete příběh plný submisivity a dominance, bolesti a ponížení, ale hlavně čisté lásky.
Autor: Paul Ferrero Ticsson
Rozsah knihy: 37 stran
Formáty: PDF, ePub
„Tohle je moje ložnice, moje království. A když jsi můj otrůček, tak budeš spát přece se mnou, ne?" Vysvětlila mu a ukázala na jedny dveře s tím, že tam je šatna a volné police si může zabrat pro své věci. Petr si postupně skládal a věšel své nové oblečení do šatny a Lucka mu vysvětlovala nějaká pravidla:
„Většinou jsem sama doma, tak chci, abys doma chodil jen nahý. Když budeme sami, můžeš mi říkat jak chceš, ale když budeme ve společnosti mých obchodních partnerů nebo klientů, tak mi budeš říkat Paní majitelko. Oni si budou myslet, že máš na mysli majitelku firmy, a jen my dva budeme vědět, že mi tak říkáš, protože jsem tvoje majitelka. A když budeme ve společnosti mých přátel a kamarádů, tak mi budeš říkat jen zlato, zlatíčko, aby všichni věděli, že jsem pro tebe ta nejdražší. Rozumíš?" „Ano rozumím, zlatíčko." Petr se snažil celou situaci nějak odlehčit, už jen proto, že přestával mít takové obavy z té smlouvy a z toho oslovení otrok.
„Postupně ti všechno vysvětlím, ale pak už nebudu trpět žádné nepřesnosti, omyly nebo nedokonalosti," upozornila ho Lucka a tím ho opět znejistěla. Moc se jí líbilo pozorovat tu jeho nejistotu. Když měli všechny věci uklizené, tak mu ukázala další dveře na druhé straně ložnice:
„Pojď, ukážu ti zbytek," řekla a vedla ho ke dveřím. Za nimi na Petra čekala velká místnost vymalovaná velmi tmavou rudou barvou, kterou podtrhovaly tmavěhnědé zatažené těžké závěsy a skromné osvětlení. Místnost byla zařízená jako mučírna. Na stěnách pověšené různé bičíky, důtky, rákosky. Na jedné stěně byl dřevěný kříž, uprostřed místnosti stála trestná lavice, od stropu visely různé háky a kovová oka. Ve dřevěných policích zahlédl dilda různých rozměrů, řemeny, pouta, provazy. Ani si nestihl všechno prohlédnout a už ho Lucka vedla k další dveřím, za kterými byla místnost obložená až ke stropu bílými dlaždicemi. Byla to perfektně zařízená ordinace, dost bizarní, ale byla to ordinace s gynekologickým křeslem uprostřed a v kovových bílých vitrínách s různými hadičkami a nástroji. „Tady si budeme spolu užívat, líbí?"
Petr nevěděl, co říct. Ano, to vybavení se mu líbilo, jen nikdy v životě neviděl takovou mučírnu na vlastní oči a tady bylo snad všechno, co si myslel, že by mělo být. Ale nedokázal říct, že se mu to líbí, protože věděl, že on bude ten, kdo si to všechno vychutná. A toho se bál. Lucka věděla, že se odpovědi nedočká. Přitiskla se k němu, pohladila ho po tváři a řekla: „Teď možná ne, ale uvidíš, že se ti to bude líbit. Budeš se sem vždycky těšit. A teď pojď, uděláme si kafe a sedneme si na terasu."
Šli společně do kuchyně a společně uvařili kafe. Petra zaráželo, že se Lucka vůbec nechová jako domina, vždyť sama mu osladila kafe a zamíchala, sama od sebe ho s milým úsměvem políbila na tvář. Seděli spolu na terase, upíjeli kávu a Lucka Petrovi vysvětlovala další pravidla a jiné věci, které měl znát. Chvílemi mu její vyprávění nahánělo hrůzu, pak byl zase naprosto klidný a spokojený, že je se ženou, kterou tak dlouho miluje. Hlavně si začínal uvědomovat, že ji miluje jinak. Už to není ta školní láska, která od včera jen náhodou pokračuje, už to není ani ten náhlý chtíč, který zažil v pracovně. Díval se na ni a uvědomoval si, že ji miluje, až se mu svírá srdce. Nechtěl ji zklamat, chtěl pro ni udělat všechno, jen aby ji mohl mít a mohl s ní být už napořád. Bál se některých věcí, které viděl nebo o kterých Lucka mluvila, ale zároveň se těšil, že jí tím udělá radost. Lucka pozorovala u svého vyprávění Petrovo rozpoložení a v nitru se chvěla blahem. Má před sebou muže, kterého vždycky milovala a i když nebyli spolu, na kterého stále myslela. Muže, který je jejím subíkem, ze kterého si bude moct vychovat poslušného otroka. Ta představa, až ho poprvé dá do klády nebo přiváže ke kříži a dá mu první výprask, ji velmi vzrušovala. Byla rozhodnutá z něj udělat oddaného otroka za každou cenu. Už o něj nikdy nechtěla přijít, už chtěla být navždy s ním, cítit vůni jeho potu, když má strach, vidět jeho milou a oddanou tvář.
**************************************
Patříte k té části mužské populace, která cítí k ženám obdiv a úctu a považuje je za ztělesnění bájných Bohyní? Pak právě pro vás je naše nová ekniha naprostým požehnáním. Řešili jste někdy otázku, jak své přítelkyni nebo manželce sdělit, po čem vaše submisivní srdce touží, ale nebyli jste schopni se vyjádřit? Pak už nemusíte složitě hledat slova. Náš nový autor Paul Ferrero Ticsson to totiž všechno naprosto dokonale vyjádřil v knize Řidič slečny Lucie. Knihu najdete na http://eknihy.freebdsm.cz/
S hlavními hrdiny této nádherně napsané eknihy prožijete příběh plný submisivity a dominance, bolesti a ponížení, ale hlavně čisté lásky.
Autor: Paul Ferrero Ticsson
Rozsah knihy: 37 stran
Formáty: PDF, ePub
PeopleSTAR (2 hodnocení)
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva