Růže

Ach ne. Kdo nastavil budík na sobotu ráno? Mě se nechce stávat. V té měkké a pohodlné postýlce je nádherně. A zvednout se dá tolik práce. Ne. Budu ležet dál. Ať si to zvoní, jak chce, já budu spinkat. Ta pokrývka je tak heboučká a polštář mě hřeje jako,… Sakra! Marek! Jak jsem mohla zapomenout? Tak pro to ten budík. Vyskočím do sedu. Světlo za oknem mě uhodí do očí. Je krásný den. Do zpěvu ptáků se motá troubení klaksonů a hučení motorů aut venku. Promnu si oči. Jsem velmi ospalá. Musím se však zvednout. Nohy mi v pantoflíčkách s králíčky kloužou po podlaze v chodbě. Dojít až sem byl velký boj pro mé ztuhlé tělo. Ale neměla jsem moc času. Marek má přijít ani ne za půl hodiny a já tu běhám po bytě ve vytahaném tričku a s rozmazaným líčením.
Mé kroky vedou prvně do koupelny. Musím se zkulturnit. Dám si rychlou sprchu. Už se těším, až přijde Marek. Posnídáme a pak si užijeme báječný sex v kuchyni, který bude pokračovat u mě v posteli. Pustím sprchu, abych zkontrolovala teplotu vody, než do ní vlezu. Zavřu jen na chvilku oči. Představa nahého Marka u kuchyňské linky, na které sedím já s roztáhlýma nohama. Z mého snění mě vytrhne horká voda. Z ruky se mi smekla rukojeť sprchy. Proud vody se rozletěl po celé koupelně. Srazil mě k zemi. Horší ráno jsem snad nezažila.
Chvilku ležím na studených kachličkách. Na mém těle se usazují kapky odstříkané vody. Prosakují mi skrz tričko, až nakonec celé splyne s mým nahým tělem. Ležím tak asi pět minut. Nakonec se vyškrábu na nohy, i když mi na mokré podlaze kloužou nohy. Opřu se o umyvadlo. Koukám do odtoku. Pevně semknu víčka, když si uvědomím bolest v hlavě způsobenou těžkým pádem. V odtoku nic zajímavého nezjistím. Pohlédnu na sebe do zrcadla. Já vypadám. Splihlé vlasy nasáklé vodou mě tíži na hlavě. Na obličeji ani kousek make-upu. Olíznu si rty. Dotknu se jich prsty. Předevčírem mi je ještě líbal Marek. Vybavila jsem si ty vlhké rty toužebně tisknoucí ty mé. A dnes to bude stejné. Zase se těším.
Pohlédnu na sebe po druhé. Teď už nevidím neučesanou mokrou slepici, ale sexy holku bez zábran. Mokré tričko se mi lepí na tělo. Je vytahané. Jedno rameno mi sklouzne a v zrcadle se objeví mé ňadro. Prohlížím si mokrou pleť, která se teď třpytí ve slunečním světle. Takhle by mě měl vidět Marek. Neudržel by se. Ale dneska to dopadne stejně tak jako tak. Doufám jen, že nezapomene na růži. Pokaždé když ke mně přijde, daruje mi růži. Je tak sladký. Známe se krátce, ale milujeme se. Na tváři se mi objeví úsměv. A pak si něčeho všimnu.
Zrcadlo je sice zamlžené, ale tohle nejde přehlédnout. Tmavá postava za mnou. Vytřeštím oči. Vyjeknu a otočím se. Ale je to jen Marek. Nechám srdce uklidnit, aby tak rychle nebušilo. Ani jsem neslyšela klapnout dveře. Je to teprve týden, co jsem dala Markovi klíče, ještě jsem si nezvykla na jeho vpády do mého bytu. Obejmu ho a zamokřím mu rudé tričko. Je rudé jako květina co drží v ruce. Nezapomněl na ni.
„Sluší ti to. Jsi pěkně vlhká.“ Zašeptá mi do ouška.
Ty jeho dvojsmysly.
„Ne zlatíčko. Já jsem z tebe úplně mokrá.“
„Až tak jo?“ společně se zasmějeme a vyrazíme směr obývací pokoj.
Před dveřmi mě sváže polibkem a za stálého líbání mě vtáhne do obýváku. Mám oči zavřené, abych si to vychutnala. My snad nestihneme ani tu snídani. Povalí mě na gauč. Sklání se nade mnou a líbá mě. Pak ucítím ruku na mém nahém stehně. Ale něco mi tu nesedí. Marek mě drží oběma rukama za hlavu, tak jak mi může hladit nohu? Odtrhnu se od něho. S překvapením koukám na cizího kluka vedle mě. Nejsem schopna slova. Co tu chce? Odhodím jeho šmátravou ruku a tázavě pohlédnu na Marka.
„Víš, kočičko. Tohle je můj kamarád Tomáš. Vyprávěl jsem mu o tobě a o tom jaká umíš být v posteli.“
„Co? A co po mě chce?“ vyjeknu. Hlas se mi třese.
„On nic, ale já ano.“ A zase mě líbá…
V ruce tiskne má prsa. Přes mokrou látku není těžké vnímat mé tvary. Ale zase mám Tomášovu ruku na stehnu. Opět se odtáhnu. Marek však uchopí mou hlavu a přitáhne si ji zpátky. „Prosím, kočičko. Kvůli mně.“ nemůžu odmítnout. Nechám Tomášovu ruku na mém stehně. Nechám ji i pod spodním prádlem. Pevně semknu víčka a zatnu zuby. Společně mi stáhnou tričko. Snažím se vnímat pouze Markovi doteky. Moc mi to nejde. Tomášovi ruce mě pálí na těle. Marek si rozepne kalhoty a svleče si je. Přitáhne si mou hlavu ke klínu. Na druhé straně se už Tomáš připravuje sebeuspokojováním. Začne mi v puse tvrdnout. Marek to už dlouho nevydrží a jak koukám na Tomáše, ten asi taky ne. Svou slast na mě nastříkají společně. Dělá se mi z toho zle, ale couvnout už nejde. Kalhotky mám dole rychlostí blesku. Nejdřív se nade mnou skloní Marek. V tuhle chvíli nevnímám Tomáše. Tohle jsem si představovala v koupelně. Líbá mě na krk. A já se mu vydávám pohyby pánví. Pak mě ale opustí. Na řadě je druhý. Zvedne se mi žaludek, když mi silou roztáhne nohy. A takhle to pokračuje dál. Chvilky s Markem k nezapomenutí, odporné chvíle s Tomášem k vyzvracení. Pořád se mi honí hlavou, co to Marka napadlo. Nakonec mi postříkají nahé tělo a oba se zhroutí na pohovku. Jsem mezi nimi uvězněná. Neschopna slova. Nechápu přítelovo chování. Oba se zajdou vysprchovat. Čekám v obýváku. Stále upřeně zírám před sebe a snažím se pochopit proběhlou hodinu.
„Kočičko, my jdeme tak ahoj.“ ozve se od dveří.
„Zase někdy krásko.“ poznám Tomášův hlas.
To určitě. Už ho nikdy nechci vidět. Vzpomenu si na něj. Na jeho ruce, rty, na jeho… Teď už vážně na záchod musím. V koupelně vyhodím obsah mého žaludku a ještě zaslechnu Marka z chodby.
„Tak co? Jdeme za tou tvou Ivetou?“ v očích mám slzy.
Pohlédnu na rudou růži ležící v kaluži vody. Ne všechno je však krásné, jako její okvětní lístky.