V TEMNU A SVITU LUNY

Temnota byla vždy srdci blíž, postrádá lež ale i aroganci. Na nic si nehraje. Podrží a skryje. Svit se dá porovnat se svící. Světlo svíce je jako bolest, hoří uvnitř. Dodá kouzlo okamžiku, barvy. Ukáže však i pravou tvář. V temnotě je skryta upřímnost. Upřímnost, která se jako vše, v temnu, bojí svitu. Svit raní, prohlubuje rány. Od pradávna svádí boj. Od pradávna je světlo životem a temno smrtí. Od mala jsme krmení lží. Temnota jen vyčkává, nechá vás otevřít oči. Vyčká, než si zvyknete na život v upřímnosti. Než přestanete být slepý, svitem zmámeni. Celí boj už dávno temnota prohrálo. Jako pravý hrdina ustoupila, nechala světlo vyhrát. Paradox však nastává v momentě, kdy srdce ale i život k životu to světlo potřebuje. Růže jako jiné rostliny, beze světla nevyrostou. Člověk je bez slunce vláčen bolestmi a to nejen duše. Světlo je životem, tou nejvyšší cenou. Dodá teplo ale i kouzlo. Temnota nabídne alternativy. Teplo nahradí objetím, život upřímností. Jen básníci, jako Sarah, najdou smír těchto dvou světů. Žijí na jejím okraji, nechají se jimi hýčkat.
PRO VÍCE VYHLEDEJ ANGELDERRING,WATTPAD