Zakázané ovoce

Stojací hodiny v obývacím pokoji prostorného nuselského bytu začaly odbíjet devět hodin ráno. Sylva, která už delší dobu nervózně přecházela z místnosti do místnosti, s sebou jemně trhla a krevní tlak jí vyskočil ještě o stupínek výše, než se nacházel od časného probuzení. Na dnešek by se jí sotva podařilo usnout, kdyby si nevypomohla dvěma sklenkami červeného vína.
Pokolikáté od chvíle, kdy konečně vypravila děti z domu, se zastavila u vysokého zrcadla v předsíni? Pokaždé se dlouze kriticky prohlížela od hlavy k patě. I když dnes neměla žádný ze svých kostýmů, jen blůzku se sukní, a namísto brýlí si nasadila čočky, pořád se jí zdálo, že se nedokáže zbavit vizáže zasloužilé středoškolské profesorky dějepisu a zeměpisu. Musela se pousmát, když si uvědomila, jak dalece by nikdo z jejích známých, nehádal, jaký program má domluven na dnešní dopoledne. Všichni si nejspíš myslí, že vrcholem jejího snění a touhy je poslední díl Velkých dějin zemí koruny české nebo poznávací zájezd po zámcích na Loiře. Kdo by u této fešné, spořádané dámy ve středních letech, čerstvé pětačtyřicátnice hledal touhu po milostném dobrodružství, a ještě k tomu s výrazně mladším protějškem? Sylva, právě proto, že zná sebe, by se neodvažovala dělat soudy v těchto věcech o ostatních.
Jen pár minut jí mělo dělit od plánovaného naplnění snu, který ji pronásledoval vlastně už řadu let po čtyřicítce, snu, který se stával tím neodbytnější, čím více uvadal milostný život s o sedm let starším manželem. Toho už na začátku devadesátých let naplno pohltilo podnikání. Což o to, jeho architektonická kancelář živila rodinu výborně a poslední dobou se dále úspěšně rozvíjela. Spolu s věkem, kily navíc a nárůstem pracovního vytížení však inženýr-architekt přestával plnit ty manželské povinnosti, na kterých náruživé Sylvě zvláště záleželo. Při nedávné oslavě dvacátého výročí svatby přišel domů pozdě, utahaný a moc toužil po tom, aby si po večeři jenom v klidu povídali nad starými fotkami a pustili si nějaký film. „Už nám přece není dvacet,“ poznamenal, když se hekavě svalil na gauč a otevřel si dobře vychlazené pivo. Tehdy si Sylva, která zatím manželovi nikdy nebyla nevěrná, poprvé začala vážně pohrávat s myšlenkou, že svoje dlouhodobé fantazie naplní.
Jednoho dne večer, když byl manžel na pracovní cestě, založila e-mailovou schránku se smyšleným jménem a ponořila se do světa internetových seznamek. Vložila inzerát bez fotky, sama na několik odpověděla. Její cílový objekt byl muž ve věkové skupině cirka 25 až 35 let, který touží zažít nezávazný flirt se ženou v nejlepších letech, v mezích možností slušňák a romantik, klidně zadaný nebo rovnou ženatý, hlavně naladěný na stejnou notu.
V následující dny a týdny byla bez sebe vzrušením, kdykoli se dostala k tomu, aby svou tajnou e-mailovou schránku mohla otevřít a přečíst si nové vzkazy. Hledání nebylo jednoduché. Musela se prokousávat reakcemi řady na první pohled pochybných existencí. I při komunikaci s těmi slibnějšími bylo potřeba dát si zvlášť velký pozor, aby se neprozradila před někým známým, zvlášť mezi studenty a kolegy z gymnázia. S posíláním fotografií byla opatrná. Až když si po necelém měsíci vytipovala svého favorita, poslala mu snímky, které jí naplno a věrně zachycovaly.
Její úlovek si na internetu říkal Petr, tvrdil o sobě, že je mu dvaatřicet a žije v dlouhodobém vcelku spokojeném vztahu, který poslední dobou nicméně trochu skřípe. Při nepříjemných hádkách se svou přítelkyní našel odvahu k realizaci svého snu o milování se zralou ženou. Podle fotek sympatický, černovlasý, s brýlemi, vcelku nenápadný, vzděláním fyzik, práce v oboru.
Vyměnili si dlouhou řadu e-mailů, než si konečně domluvili oťukávací schůzku. Bylo to teprve dva dny zpátky, když měli rande v parku na Jezerce. Setkání u zastávky autobusu bylo z obou stran hodně rozpačité. „Tak to jste vy. Vypadáte docela jako na těch fotkách,“ řekla, když mu celá rudá podávala ruku. On jí na to vystřihl kompliment, že ona je ve skutečnosti ještě krásnější než na fotkách. I pak, když si spolu povídali a procházeli se po parku, se jí potvrdil původní dojem, že jde o kultivovaného a galantního mladíka.
Povídali si o všem možném, jak při korzu v tanečních. Tomu hlavnímu se ovšem v rozhovoru oba vyhýbali. Až nakonec Sylva svého společníka dovedla k jedné odlehlé lavičce, kde se posadili a ona po delší odmlce nesměle nadnesla: „Tak… já… prostě, platí u vás pořád, že máte zájem…?“ To jí bez váhání potvrdil. Došlo na obligátní kde a kdy. Dohodli se, že se sejdou u ní v bytě v pátek dopoledne, když manžel bude na další ze svých častých služebních cest, děti budou ve škole, a ona nemá žádnou výuku; až odpoledne má konzultační hodiny v kabinetu dějepisu. On, že si vezme dovolenou nebo indispoziční volno. V zájmu utajení mu nechtěla svěřit ani pravé jméno ani adresu ani dát číslo na mobil. Vše mělo zůstat jako doteď, tedy nic než e-maily z tajných schránek. Měli se sejít na stanici autobusu Kloboučnická ráno ve čtvrt na deset, s tím, že si ho sama nenápadně přivede k sobě domů.
Do čtvrt zbývalo pět minut. Ještě naposled před zrcadlem pročísla rukou tmavohnědé vlasy, upravila blůzku a fialovou sukni, zkontrolovala nános make-upu a rtěnky. Ještě dokážeš být holka k světu, uklidňovala se. Vyšla ven na ulici. Z nedalekého vršovického nádraží znělo hlášení. S bušícím srdcem se vypravila na zastávku autobusu. Pořád si to ještě můžeš rozmyslet!, říkala si, ale touha po dlouho vysněném zážitku byla i teď silnější. Jen, aby si to nakonec nerozmyslel on. Dorazila na místo s drobným zpožděním. Petr už tady nervózně přešlapoval.
„Doufám, že nečekáte dlouho,“ řekla celá udýchaná a zase rudá v obličeji. On vypadal o dost míň sebejistě než při prvním rande v parku a trochu přepadlý. Snad ho nehryže svědomí, pomyslela si. No, s tím se budeme muset nějak popasovat oba. Vyměnili si pár vět a už vyrazili svižným tempem směrem k zamýšlenému místu činu. Sylva se opatrně rozhlížela kolem, jestli se do cesty nepřipletou nějaké sousedky nebo jiný známý. Nikdo naštěstí nebyl na dohled.

*

Jakmile za nimi zaklaply dveře bytu, Sylva si oddechla. Měla radost z toho, že na cestě se nevyskytl žádný zádrhel. Zdálo se, že nevzbudili žádnou pozornost. Navíc získala na domácí půdě pocit, že má trochu navrch. „Tak si odložte… teda nemyslím zatím všechno…“ zasmála se. „Tady je toaleta, tady koupelna…Dáte si kávu, čaj, vodu, džus…?“
Za pár minut už seděli v obýváku oba jen nad perlivou vodou a vedli další kolo konverzace. Nejdřív si připadala jako, když zkouší svoje studenty. Odpovědi z něj musela páčit a často byly v holých větách. Díky svojí profesi ale měla v tomhle ohledu praxi. Časem začal rozvazovat a atmosféra pomalu nazrávala k tomu, aby přešli do další fáze.
„Možná bychom si mohli konečně začít tykat, ne?,“ řekla nakonec a nabídla mu přes stůl ruku. Usmál se a řekl: „Petr.“ „Jana“ odpověděla mírně nejistě. Zůstala držet jeho ruku, chvíli ho po ní jemně hladila a nakonec ho zvedla z gauče. „Nechceš si zatančit? Připravila jsem tady jednu dobrou desku…Mr. Acker Bilk.“ Přerušil jí netrpělivě: „A nemohli bysme už radši…?“ Tahle přímočarost ji mile překvapila. Řekla tiše: „Tak, že bychom se pomalu přesunuli vedle…?“
Když stáli tváří tvář rozestlané manželské posteli, Sylvu najednou opustila sebedůvěra, o které si už předtím začínala myslet, že jí má dostatek. Její tváře žhnuly, na krku měla červené skvrny, srdce jí bušilo. Připadala si málem jako před čtvrtstoletím, když měla zažít svoje poprvé. Iniciativu naštěstí převzal Petr, který se za posledních pár minut hodně osmělil a který měl hlavně na svou hostitelku čím dál větší chuť. Jemně jí stáhnul na okraj postele, kam se posadili. Natočil k sobě její hlavu. Její oči byly najednou skelné, plné obav a studu a rychle se snažily uhnout. Pochopil, že teď má navrch on, a že je na něm, aby se ujal režie.
Objal ji a začal jí jemně líbat na krk a na ústa. Za malou chvíli se naladila na jeho notu a jejich rty se propojili ve vášnivých polibcích. Při líbání se chtěl dát do rozepínání knoflíků na blůzce. Když zahlédl Sylvin úlek, na chvíli přestal a zvídavě se na ní podíval. „Nemůžeme se nejdřív schovat pod peřinu?“ špitla a v očích měla prosebný výraz. Usmál se a nechal ji, aby oblečená vklouzla pod přikrývku. Sám si sundal kalhoty a košili a schoval se vedle ní. Po krk přikrytí pokračovali ve vášnivých polibcích.
Za malou chvíli pod peřinou jeho ruce začaly znovu pracovat na knoflících blůzky. Tomu už se nebránila, jen hlídala peřinu, aby zůstala na svém místě až pod bradu. Petr si uvědomil, že takové tajuplné svlékání svého protějšku ještě nikdy nezkusil. To už se konečně dostal ke sponě podprsenky. Pod peřinou na ni mohl dosáhnout jen jednou rukou, takže s ní zápasil celou věčnost. Konečně spona povolila a uvolnila cestu ven prsům, která, jak Petr záhy pohmatem poznal, byla větší, než se zdálo předtím, když se tísnila pod oblečením.
Jemně je hladil a ohmatával, kroužil prsty po hrotech bradavek. Po chvilce chtěl konečně odhrnout peřinu a vychutnat si naplno odhalenou ženskou krásu, ale ona ji rychle zachytila a omluvně zašeptala: „Ještě chvilku. Musíš se mnou mít trpělivost.“
Znovu se dali do výměny vášnivých polibků. Zatím pokračovala hra pod peřinou. Sylva zatajila dech, když jeho ruka pomalu vplula pod lem sukně a pod punčošky a našla okraj kalhotek. Petr se na okamžik zarazil vzrušením z blízkosti cílové mety a duševně se připravoval k jejímu dosažení. Nejprve zůstal na povrchu kalhotek a začal přes ně hladit její rozkrok. Dlaní se pohyboval po hebkém saténu nahoru a dolu, postupně mírně zvyšoval tlak. Sylva, když se vzpamatovala, začala tiše oddychovat v rytmu jeho pohybů. Se zavřenýma očima jemně pohupovala pánví vstříc jeho ruce.
Zarazila se a otevřela oči, když najednou přestal a vyndal ruku ven. Napjatě sledovala, když naslinil špičky prstů a nechal ruku opět zmizet pod peřinou. Oba vzrušením nedýchali, když se probojoval pod kalhotky a proplétal se hustým porostem chloupků. Vlhkými prsty začal prohmatávat místo, kde tušil její poštěváček. Její spokojené mručení a vzdechy ho záhy utvrdily v tom, že našel, co hledal. Pokračoval pomalu v laskání a sledoval její roztomilý výraz, ve kterém se snoubily ustupující obavy a stud se vzrůstající rozkoší.
Po chvilce se posunul o kousek níž a prostředníčkem pronikl do její horké, roztoužené štěrbiny. Jemnými pohyby dráždil její horní stěnu. Její stále hlasitější blažené vzdechy pro něj byly uklidňujícím znamením, že dokáže rozehrát struny jejího potěšení. Sevřela stehna kolem jeho ruky a divoce se vlnila proti ní. Její rozkoš rychle narůstala. „Tak, tak!“ křičela. „Ještě,… ještě…, prosím…“. Naplno se oddávala dovednému laskání mladého milence. Nevycházela z údivu, jak to všechno tak moc jiné, mnohem intenzivnější než s manželem. Znovu se jí připomínaly dávno zapomenuté rozměry slasti.
Když cítila, že už se blíží vrcholu, povolila stehna a zastavila jeho ruku. Toužebně hlesla: „Pojď už ke mně…“. Ještě stále pečlivě schovaná pod peřinou si jedním tahem sundala sukni, punčochy a kalhotky. On si sedl na okraj postele a zády k ní si nasazoval ochranu. Pozorovala jeho mladá rovná a vypracovaná záda. Byla lačná pohledu na nejchoulostivější místa jeho těla, který se právě mohl naskytnout, on však pokračoval v její hře. Zády k ní se přetočil na bok a vrátil se pod peřinu.
Rychle se otočil a přelezl nad ní. Oba hořeli nedočkavostí jeden na druhého. Široce roztáhla nohy. Konečně mezi chloupky našel cestu do jejího žhavého klína a jedním pohybem do ní pronikl. Jejich těla do všech zákoutí prozářil požitek z milostného splynutí.
Začal se v ní pohybovat a labužnicky vychutnával slast, kterou mu přinášela. Ona se vzpínala proti němu. Divoce se líbali a jejich jazyky se prolínaly. Potom přešel k laskání bradavek. Ty se hrou jeho úst a jazyka staly katalyzátorem její kulminující rozkoše.
Neuběhla tak ani minuta od jejich propojení, když se Sylva začala nezadržitelně propadat do hlubin rozkoše. Třikrát dlouze vykřikla pod turbulentním návalem intenzivní slasti, zatímco její vagína v milostných křečích obemknula jeho mužství. Byl to pohled na její vyvrcholení a ještě více její sevření, co ho přivedlo k orgasmu jen o pár vteřin později.
Leželi vedle sebe a oddychovali. Nikomu z nich nebylo do řeči. Pozoruhodně se v nich mísily pocity uspokojení a radosti z krásného zážitku s výčitkami svědomí. Z vršovického nádraží zněl lomoz projíždějících vlaků a monotónní hlášení. Sylva po chvilce prolomila mlčení otázkou: „Ale bude ještě druhé kolo, viď?“ Rozjasnil se mu výraz a místo odpovědi ji políbil. „Jenom bych potřeboval menší pauzu,“ poznamenal. „Jasně, nemyslela jsem teď hned,“ zasmála se. Takže v mezidobí ještě přece jenom došlo na tanec na nahrávky Mr. Acker Bilka, na čaj, pamlsky, výhledy z okna na nádraží apod.

*

Uplynula necelá hodina od chvíle, kdy se manželská postel stala dějištěm lahodného zakončení jejich prvního milování, a oba milence už lákala zpět, aby na ni pokračovali ve svých hrátkách. Vrátili se tedy do jejího měkkého zázemí a spočinuli vedle sebe úplně nazí. Sylvin počáteční stud a celé úzkostlivé schovávání pod peřinou mělo tu pozitivní stránku, že jim nahota nezevšedněla a zvyšovala teď notně jejich vzrušení a chuť po vzájemném zkoumání. Leželi na boku proti sobě a mlsně se navzájem prohlíželi. Pozorovala jeho mladý, vztyčený úd plný elánu, který byl připravený jen pro ni, a v ústech i v klíně cítila vlhko. On pozoroval její oblé mateřské tvary, mohutná prsa a husté kadeře v klíně a měl chuť všechnu tu krásu si naráz vzít.
„Jaká je vlastně tvoje oblíbená poloha?“ zeptala se. „Co bys chtěl provádět?“ Sama si nebyla jistá, na který způsob si ho nejlépe vychutnat. Toužila hlavně po něčem jiném než misionářské poloze, která byla v posledních letech v podstatě to jediné, na co se s manželem zmohli. Když vyhýbavě odpovídal, že se jí přizpůsobí, že to rád nechá na ní, nedala se odbít. Jednu představu by měl, ale… „No, já nevím, jestli se nebudeš stydět, když se tak ráda schováváš pod peřinu….“, prohlásil. Usmála se a řekla: „Už jsem se osmělila, myslím.“
Pokrčil rameny a pošeptal jí do ucha větu, ve které zazněla magická číslovka šedesát devět.
Vykulila oči. „To jsem naposled zažila snad na svatební cestě … v Tatrách,“ poznamenala s úsměvem a znovu zčervenala. Poloha pořádně na tělo, pomyslela si. Ale přesně to teď přijde vhod, pokud chce důkladně vychutnat jeho mužné kvality a zažít ještě větší zpestření proti nudnému standardu, v němž se nachází její milostný život už hodně dlouho.
Neřekla už nic, jemně ho uložila na záda a po čtyřech se přesunula nad něj. Sklonila se k němu a začala ho svůdně líbat. Jejich ústa a jazyky se znovu prolínaly. Oba hořeli nedočkavostí na to, až se za okamžik jejich těla prolnou způsobem ještě mnohem více vzrušujícím. Po chvíli se odtáhla, věnovala mu mírně rozpačitý úsměv a začala se nad ním pomalu otáčet. Zastavila se na 180 stupních, celá nesvá, když si uvědomila, že jejímu milenci se nyní naskytuje otevřený blízký pohled na její ladné pozadí a klín, zatímco sama má na dosah jeho svůdné mužství.
Nabírala odvahu k zapadnutí do smyslné kompozice těl. To už ji ale on chytil jemně za zadeček, navedl ji o kousek blíž k sobě, až ji měl přímo nad hlavou, a pak si ji přitáhl k sobě dolů. Zabořil obličej do jejího klína a jazykem ho začal laskat. Potom, co do sebe slastně zapadli na jedné straně, jala se rychle uzavřít jiskrný obvod vášně na druhém konci. Poklesla dolů a spočinula na jeho břiše a chytila do ruky jeho penis. Cítila, jak pulsuje. Dala mu několik jemných polibků a pak ho obemkla svými vlhkými horkými ústy jeho žalud. Láskyplně ho cumlala a sála. Ložnicí se rozléhaly jejich zatím tlumené milostné vzdechy.
Nejdřív se jejich jazyky pohybovaly pomalu a opatrně, prozkoumávaly všechna zákoutí a záhyby toho druhého a vychutnávali si kouzlo okamžiku. Petrův jazyk krouživými pohyby dráždil její poštěváček, od kterého se ovšem co chvíli odchýlil stranou, tu aby potěšil okvětní lístky jejího lůna, tu aby pronikl co nejhlouběji dovnitř. Ona ho tiskla mezi rty a jemně přejížděla jazykem spodní část žaludu.
Jak narůstalo jejich vzrušení, pohyby se stávaly dravějšími a vášnivějšími, a milování stále hlasitější. Tu Sylva uvolnila sladké sevření svých úst a zapojila do dráždění pravou ruku. Petr cítil, že jejímu náporu dlouho neodolá. Zaměřil se proto na její nejcitlivější bod, přitlačil jazykem a zrychlil jeho kmitání. Její slastné sténání a vlnění pánve napovídalo, že cíl už je blízko. Sylva přestávala být schopná věnovat se svému protějšku, až nakonec položila hlavu stranou a soustředila se jen na vlastní slast. Tiskla se klínem k jeho obličeji a vnímala jen pohyby jeho jazyka. Její vzdechy byly už tak hlasité, až se Petr bál, že sousedům jejich setkání nezůstane utajeno. Najednou se nad ním vzepjala a vypravila ze sebe táhlý výkřik, v němž se zračila dokonalá rozkoš. Vzápětí poklesla zpátky na jeho břicho a oddychovala.
Petr hladil její zadeček a oddychoval také. Odpočívala jen krátce. Asi po půl minutě zvedla hlavu a vrátila se k opečovávání jeho napjatého údu. Toužila oplatit svému milenci vrchovatě potěšení, které jí dopřál. Nejprve ho zasypala polibky po celé délce. Pak ho znovu laskala sevřenými rty a jazykem, jenom mnohem vášnivěji než prve. Potom levou rukou stiskla varlata, zatímco pravou ho obemkla a začala dráždit pohyby nahoru a dolu. Slastný účinek hry rukou doplňovala přerušovaně laskáním žaludu horkými ústy. Věděl, že její intenzivní dráždění ho přivede za malou chvíli k vrcholu. Užíval si toho, že si mohl nyní vychutnávat vlastní potěšení a nedělat nic jiného, než se svojí milence oddat a čekat na slastné finále. Rukama svíral její stehna a hlasitě vzdychal v rytmu jejích pohybů. Pohled na její oblé hýždě, z nichž dole uprostřed vystupovaly chloupky klína, urychloval jeho vzrušení. To už se přehoupl přes okraj a padal do propasti rozkoše. Když Sylva poznala, že jeho orgasmus přichází, ucukla hlavou, sevřela ho do obou rukou, se kterými rychle pohybovala, a pozorovala gejzír jeho vyvrcholení.
Lehli si vedle sebe a málem by usnuli, nebýt obavy, že – jak praví lidová moudrost – „vždycky může někdo přijít“.

*

Zakázané ovoce chutná tak sladce, přemítala Sylva, když se za jejím hostem zavřely dveře a ona opět stála sama před zrcadlem. Ale může z něj taky hodně bolet hlava… Teď budou nějakou dobu hlodat výčitky, to je jasné. Uvidí se, co z toho všechno bude. Neprozradí se nic? Dojde někdy na opakování? Nebo snad bude už vždycky jen vzorná manželka a matka? Kdo ví…
No, nic. Pro teď musí odstranit všechny stopy a za chvíli je čas jít do práce na odpolední do kabinetu dějepisu.