Ze studené kry do tropů

Ležím na ledové kře, nemám toho moc na sobě – jen plátěné kalhoty a tričko. Je mi zima a já vím, že jestli se nestane zázrak…
Aspoň bych si před tím mohla představovat něco příjemného, když už mi nic jiného nezbývá, řekla jsem si a začala myslet na kamarádku Elis – na její krásné tělo s pevnými trojkami, úzkou pánví a oblým zadečkem, její krásné blond vlasy, její ruce, které umí tak krásně hladit, její rty, které umí tak krásně líbat.
Začíná mi být čím dál tepleji, dokonce jako bych hořela vášní, touhou…Kra pode mnou však v důsledku toho roztává. Už je pode mnou jen ploška jako sedadlo u židle a pak se ozve jen „žluňk“ a jsem ve vodě. Nořím se čím dál hlouběji do tmavé hlubiny. Je mi znovu zima. Náhle mě však spolkne kosatka, poskytne mi úkryt a po několika hodinách, možná i dvou dnech, mě vyvrhne na jakýsi písečný břeh neznámého ostrova. Cítím se unavená a hladová. Ležím na břiše s hlavou zabořenou do písku. Únavou usínám. Když se probouzím, slyším hlas: „Sáro, co tady děláš a jak to vypadáš?“
„Já, já ani neví,“ odpovídám rozespale. „A co tady děláš ty?“
„Učím domorodé děti. Pojď se mnou do vesnice.“

Po pár minutách jsme se octly na kruhovém plácku obklopeného bambusovými chýšemi. Elis mě do jedné z nich vzala, položila na lůžko, vystlané ručně tkanou barevnou látkou a řekla: „Zavři oči. Omyju z tebe tu sál a pak se najíš.“
Elis vzala houbičku a od krku dolů mě omývala kousek po kousku až k patám. Nakonec přetřela mé čelo a tváře chladivou voňavou vodou. Cítila jsem z ní jemnou květinovou vůni.
Otevřela jsem oči a viděla, že nějaká domorodá žena přinesla hliněnou misku s nějakou řídkou kaší.
„Co to je? Nevypadá to moc dobře.“
„To je kaše ze zdejšího tropického ovoce s nějakým kořením. Je to šamanův recept na očištění těla. Věř mi a sněz to.“
Se sebezapřením jsem vzala misku do rukou a pila, abych to měla dřív za sebou. Chutnalo to hořce, až se mi z toho hrdlo svíralo.
Po pár minutách jsem cítila, jak mi hoří celé tělo. Vstávám a utíkám k moři. Voda v zátoce je příjemně chladivá a já se do ní vrhnu jako bych právě vyběhla z hořícího domu. Stojím po pás ve vodě. Nechávám do sebe narážet vlny a hledím do dáli. Horkost začíná ustupovat a já se cítím klidněji. cítím se součástí prostoru – moře, vzduchu i vody. Cítím sílu vody, slunce i větru, nasávám energii a pak se pokládám na balvan na mělčině. Nohy mi chladí vlny a tělo se vyhřívá na kameni. zavírám oči a absorbuji všechnu tu sílu. Najednou však ucítím lehký závan, otvírám oči a přímo před sebou mám Elisino nádherné pohlaví. Houpe nade mnou bokama v bederní sukýnce a dělá tak trochu vánek. Kolem krku jí zdobí květinový věnec sahající na její odhalená snědá prsa. Barevné květy se na nich pěkně vyjímají a já nevím, kam se dívat dřív.
Elis nemá žádné spodní prádlo, je tu – přímo nade mnou – úplně odhalená. Natáhnu se k jejímu sametovému pohlaví a něžně ji tam políbím. Polaskám, pokryju drobnými jemnými polibky jako by na ní spadala ranní rosa. Líbám ji od klitorisu přes její stydké pysky až k zadečku. Pak se vrátím k její štěrbince a jazyk vsunu dovnitř. nos mám nalepený na jejím naběhnutém klitorisu a občas se musím trochu odtáhnout, abych se zhluboka nadechla.
Elis však nezůstává pozadu, skloní se ke mně a vtiskne mi krásný vášnivý polibek na mé roztoužené pohlaví. Podívá se na mě, usměje a znovu zaboří hlavu do mých stehen.
Navzájem si je líbáme a připadáme si jak na kolotoči. Cítím krásné vzrušení pocházející z kmitání jazyka v mé lasturce a zároveň mě rajcuje, že jí tam lízám. Ona musí cítit totéž. Pánev mi totiž s velkou intenzitou tiskne na ústa a lehce jí pohupuje. Snad jí můj jazyk nestačí, a tak do ní strčím prostředníček s ukazováčkem a rytmicky do ní jimi přirážím. Poslouchám, jak vzdychá, jak se její vzlykající hlas mísí se šuměním moře, jak se svíjí v křeči. Najednou však pocítím chlad na nohou, jako by moře mrzlo. A opravdu moje i její nohy zatuhnou v ledu jako párátka v sádře. Jsme zmetené a rozhlížíme se kolem. Na břehu stojí šaman. Zprvu si myslíme, že to je nějaké jeho kouzlo, ale on jen odpoví – tohle není moje práce, to se na vás zlobí náš velký otec, u nás to totiž nikdy nedělá žena s ženou.
Probouzím se, srdce mi prudce buší a v první chvíli nevím, kde vlastně jsem.
Tento příběh je vymyšlený. Pokud se zajímáte o milostné příběhy ze života, můžete mrknout na http://sara-crazy.blogspot.cz
Mnoho příjemných erotických chvil vám všem přeje Sára.