Žena dvou mužú.

Vstupovala jsem na radnici a do manžeství asi jako každá žena. S pocitem, že tohle je láska, kterou ještě svět nezažil a že tenhle muž je ten múj jediný až do konce života. Jenže tenhle scénář, jak žili šťastně až do smrti, co si budem namlovat, ten málokdy funguje. Život nekončí, nežijem v bublině, potkáváme nové lidi a nikdy nevíme, co si pro nás osud ještě schovává v rukávu. Já dostala od života tu moji herdu do zad ve chvíli,kdy mi manžel představil svého nejlepšího přítele od dětských let. Vzájemné sympatie se rychle přeměnili v pár letmých dotekú a já brzy poznala, že se na mně nedívá, jako na manželku svého přítele .. ale na ženu. Když jsme v jeden večer zústali spolu sami a on mně ... zlíbanou a zpola svlečenou vedl do ložnice, bylo to asi naposled, kdy jsem si uvedomovala, že děláme asi něco ... špatného ??? Jeho doteky a vyznání, jak dlouho po mně toužil, jak záviděl svému příteli, že mně múže mít celou, mně posmělovali a já se poprvé sklonila k jeho tělu, abych ochutnala chuť jeho kúže ... vúni jeho těla. Od toho večera uplynulo mnoho let, už neznám, co jsou to výčitky. Nehledala jsem dobrodružství, nepřála jsem si to, prostě se to stalo! Jsem žena dvou mužú. Někdy je těžké zústat nad věcí. Oddělit akt lásky, od lásky - emoce. Ale pokaždé, když uvidím jeho jméno na displeji telefonu ... je tu naše chvíle a věřte, že každou takovou chvíli si náležitě vychutnám.
Vytrhne mně, ještě spící, ráno z postele. Sotva jsem se stihla připravit. Sprcha a něco provést s tím hnízdem vlasú na hlavě a je tady. Horečnaté polibky nás zaměstnali na pár minut ale pak, jako závislák, který už potřebuje svoji dávku ... rozepla jsem mu košili a zabořila nos do chloupkú na prsou a nasávala tu nádhernou vúni, která patří jen jemu. Putovala jsem po jeho těle směrem dolú a občas očkem mrkla nahoru a kontrolovala, jestli dělám dobrou práci a zdálo se, že ano. Hlavu měl zakloněnou dozadu, oči zavřené, šeptal, jak moc mu tohle chybělo, vyzvídal, jestli jsem na něho myslela a potěšila se, když dnes zavolal. Přiznala jsem mu, jak se moje srdce ruzbušilo a jestlipak ví, že infarkt se múže přijít i od radosti?! Zvedl mi hlavu od mojí práce a to jsem se právě propracovávala do jeho kalhot! Usmál se. "To snad ne, tak brzy a infarkt, ještě jsme ani nezačali, nestraš" Ve chvilce nás vmanévroval na gauč, překulil mně na záda a já byla za chvíli posvlíkaná a zulíbaná všude ... všude! Miluju jeho doteky, to není múj manžel, síla a moc! To je rozmazlování, hýčkání každého kousku mého těla. Vždyť už mně musí znát naspamět a taky, na mém těle není nic k obdivu. Přesto se s ním cítím krásná, žádoucí. Byla jsem za chvíli udýchaná, červená jak přezrálé rajče a totálně připravená na věc. Kroutila jsem se a řekla mu, ať už mně miluje!! Jen se usmíval. "A co jsem asi dělal doposud ... chci tě mokrou, krásne připravenou, mušíš mi kapať na ruku, musím vidět, jak moc mně chceš". Co má chudák holka na tohle říct ... nedá se říct nic, jen zvlhnout ještě víc!! Pak už se naštěstí smiloval a přidal na síle. Jeho prsty se pustili postupně do tempa, šukal mně prsty v takové rychlosti ... vychutnávala jsem si to blaho a nejspíš i trochu moc zvýšila hlas. Rychle se přesunul na mně, líbal mně a jen jsem slyšela: "Pššššt"!! Nedokážu to zadržet, proč je to proboha tak krásný?? Chytila jsem se ho jako klíště a někam do jeho ramene mu vyječela ten múj první orgazmus!! Jen mně pevně chytil. "Fajn, tiše, jen se mně drž". Miluju jeho čarující prsty, ale tohle není dost, chtěla jsem ho do sebe, do pusy,všude! Prosila jsem ho. "Ještě, chci tě tak moc a všude"! Moje prosby byly vyslyšeny a já ho konečně cítila v sobě. Nejdřív mi jen roztáhl nohy a pokochal se výhledem. Přejížděl špičkou sem a tam, natahoval to, trápil mně a dráždil do nepříčetnosti, že už jsem jen žebrala a prosila. "Dej to do mně ... prosím". Jeho penis se stal zdrojem naprosté blaženosti, rozkoše. Našel si úhel, kterým mně dokáže přivést až do nebe! Vibrátor přitlačil na klitoris, jako by ten chlap měl načtený nějaký manuál ... "Jak udělat ženskou, rychle a kvalitně"!! Plakala jsem od radosti, bylo mi s ním tak krásně. Jakákoliv poloha, tempo a jeho slova, všechno směrovalo jen k mému uspokojení. "Chci tě vidět udělat se tolikrát, dokud budeš mít sílu a pak, ještě jednou, aby jsi na mně nezapoměla, když nebudeme spolu". Natahovala jsem k němu ruku a slibovala mu, že to se nikdy ... nikdy nestane!! Dokud mně moje paměť neopustí, nikdy na něho nezapomenu! Posadil si mně na kolena a bušil to do mně, okusoval mi ucho a šeptal ... abych mu to řekla znova!! Tak jsem se snažila při tom lapání po dechu, mu říct, jak ho nikdy, nikdo nemúže nahradit, že právě v téhle chvíli, jsem jen jeho a nechci aby to skončilo ... aby musel odejít ... že miluju ten pocit ... mít ho v sobě a pro sebe, i když jen na chvíli !!!! Byla jsem uspokojená tolikrát, že už jsem byla jen vrak, stále mně tak nádherně hladil, tak něžné dotyky, pohlazení přes ramena, lokty, po zádech dolú a pak dopředu. Nabral moje prsa do dlaní a já jsem se doslova chvěla. Chtělo se mi brečet, tohle je pro mně tak nenahraditelné!! Takhle se mně dotýká jen on! Doslova jsem toužila vzít si ho do pusy, vychutnávala jsem si jeho chuť, rozmazlovala ho. Upřeně sledoval to moje snažení, držel mi hlavu v dlaních, ale nijak netlačil. Jen opakoval, abych mu neutíkala a jak to dělám krásne. Já ale už nic v té chvíli vlastně nedělala, jen jsem držela a on si určoval svoje tempo. Nedokážu ani popsat, jak krásný je, když prožívá svou rozkoš! Měla jsem na mále, abych se na konci nerozbrečela. Prožívám každou tuhle společnou, ukradenou chvíli a snažím se nemyslet na to, že za chvíli zas bude muset jít. Nechtělo se mi smývat ze mně vúni jeho těla a potu. Stála jsem ve sprše a naposled přivoňela. Moje ramena a paže, tam všude, kde jsem dosáhla a tam kde jsem ho ještě cítila. Není snadné, rozloučit se tím "druhým" ... ale ještě těžší by bylo, opustit toho "prvního". Není snadné být ... žena dvou mužú.