Jak přišli tučňáci k fraku

Žili byli na severním pólu babička a dědeček. Chovali obrovské hejno kachen a hus. Jednou natírali plot kolem pozemku na černo. Kachny a husy se rády čvachtali v roztálém sněhu a jedna přitom uklouzla a spadla do barvy na záda. Když se zvedala, všechny kachny a husy okolo se jí smáli.
Ta černá, ale byla se svou barvou spokojená. Chodila z té pýchy zpříma, šla se pochlubit babičce a dědovi a říkala: "Já mám hezký fráček." Babička s dědou začali této kachně říkat "tučnák" a alespon ji na sněhu lépe viděli.
Jenže kachna z té pýchy přestala snášet babičce vejce. A tak babička poznala, že ta výjimečnost vlezla kachně do hlavy. Koupila tedy nesmivatelnou barvu a natřeli všechny kachny a husy na zádech na černo.
Zanedlouho tudy jeli na sněžných skútrech král s králouvnou a nápad se jim moc líbil. Proto dali babačce a dědečkovi certifikát na chovnou stanici tučňáků.
A od té doby jsou tučňáků na severním pólu taková hejna. A jestli babička a dědeček ještě nezemřeli, natírají husy a kachny na černo dodnes.