Leonardo a ztracené pírko

Leonardo byl malý chlapec, který si den co den hrával venku. Byl krásný letní den a Leonardo si hrál na zahrádce. Maminka již odešla do práce a dnes měla hlídat Leonarda babička.

Babička byla stará žena s delšími hedvábnými vlasy, plná energie a radosti. Každý den přišla na návštěvu a vždycky si s Leonardem hrála. Potom co maminka odešla do práce byl malý kluk sám, protože babička měla ještě nějaké běhaní po městě. Leonardo měl svoje tajemství a to spočívalo v krásném bílém pírku, který měl schovaný v dutině stromu na zahradě. Nikomu o pírku neřekl, všem tajil svoje tajemství.

Pírko pocházelo z nedalekého lesa. Pírko našel Leo u velkého stromu posetém plody, které Leo naznal. Pírko nosil ve své kapse a potom když přišel domů, tak si ho schoval do dutiny stromu.

Tohoto dne přišel kes stromu jako obvykle, ale pírko nenašel. Leo byl velmi smutný a nevěděl co má dělat. Pírko měl moc rád a rád si sním hrál. Vždycky ho pouštěl k zemi a sledoval jak se krásně vznáší ve vzduchu padajíce k zemi.

Teď si vzpomenul že když vycházel z domu tak slyšel hlas nějakého ptáčka ze stromu. Nyní odešel dále od stromu a natahujíce své oči vzhůru uviděl hnízdo s nějakým ptáčkem.

Leo to nevěděl, ale ptáček byla straka, která jeho pírko našla ve stromu a vzala si ho do svého hnízda, aby ho použila jako polštář pro svoje mláďata. V tom jak Petr koukal vzhůru, tak se straka lekla a odletěla pryč. V tom momentě jak vzléttla tak se vzneslo i Leovo pírko a začalo se vznášet k zemi. Leovi se rozsvítila očíčka jako dvě lampičky a běžel ke stromu aby pírko chytl. Jak se pírko sneslo k zemi tak si Leo pírko schoval na jiné místo, aby se k němu nikdo nedostal.