Včely a Zeus

Byly časy, kdy lidé a včely žili ve vzájemné shodě. Člověk včele
neublížil a včely rády dovolily chudákovi, aby si jejich medem trochu
osladil život.
Včelám se to však jednou znelíbilo. Někdo jim našeptal, aby med
zbůhdarma lidem nedávali, vždyť lidé jim do úlů také žádné dary
nepřinášejí.
A tak se včely rozletěly za pánem Olympu. Zeus jim dal slovo
a promluvila královna včel: „Pane, daruj nám sílu a mocné žihadlo,
ať můžeme bodnout každého, kdo se k našim úlům přiblíží!“
Zeus se zamračil, ale včely trvaly na svém.
„Dobrá,“ řekl Zeus nakonec, „vyhovím vám, ale budete litovat.
Protože z vás nemluví rozum, ale pouhá lakotnost.“
Dal včelám, co si přály, ale zařídil to tak, že bodnutím přijdou
o žihadlo. A v tu chvíli i o svůj život.

Kdo z lakoty nepřeje potřebnému,
sám sobě škodí.
Tak zní varování.