Anděl

Byl jednou jeden anděl. Moc zvědavý, a tak se jednou naklonil přes okraj mraku, aby viděl lidi pod sebou a spadl. Byl to tvrdý pád, avšak andělovi neublížil, vlastně si uvědomil, jak může mít k lidem blíže a pomoci jim. Rád pomáhal a rád byl hodný. Kráčel světem, a přestože se mu lidé posmívali a zesměšňovali, chodil s tím svým úsměvem a pomáhal dál, i když víru v lidstvo pomalu takhle ztrácel. Jednou se zastavil a rozhodl se přespat u nějakého dobrodiného muže. Muž nejspíše posedlý závistí, andělovi křídla přes noc uřízl, a dokud to bylo možné, pohodil ho daleko od svého příbytku, a tak se jednou anděl vzbudil bez křídel. Mohl jen sledovat ptáky, jak volně poletují, ale on sám už nemohl. Trápilo ho, že už bude navždy sám, bez svých dalších andělů – už se nemohl za nimi vrátit a povědět jim o tom, jak pomáhal. Musel zůstat mezi lidmi. A tak kráčel a jeho úsměv zdobil smutek a bolest. Ztratil přeci jen svůj domov a ty, které znával. Pomáhal i nadále, přes bolest, kterou skrýval za tím úsměvem. Byl dobrý a to byl ten důvod, proč stále pomáhal, i přes to že jemu se radosti nedostávalo. Stávalo se mu, že si lidé s ním hráli a ničili jeho duši a naděje. Ničili jeho světlo uvnitř něho, které ho mělo držet dál od zešílení. Cítil se, jako by ho rozebírali kousek po kousku, jako by ta tupá bolest nemohla ustat, přesto si držel ten podivný úsměv. Snažil se neplakat, snažil se nebýt smutný, ale čím déle se tak to k němu lidé chovali, tím více ho to ničilo, tím více ho sledoval ten temný stín. Někdy si sám přál svou vlastní smrt.
Možná ale neztratil vše, a tak došel k jednu malému příbytku. Možná, kdyby se poučil, tak by ho to nestihlo, možná kdyby to nedaroval srdce. Dal srdce člověku, kterému se rozhodl věřit – neměl co ztratit, tedy to si aspoň myslel, než ho člověk naučil žít a užívat si života za to srdce. Když se člověk jednoho dne s jeho srdcem sebral, tak vzal všechno, ne jen srdce. Kdyby všemu živému bylo umožněno mít radost i bez srdce, s dírou uprostřed hrudi, možná by tohle neskončila, jak skončilo. Možná by tu ještě ten anděl chodil, a s lidskými emocemi přežíval.