Kouzelná láska - úvod

Seděla jsem tam a ledabyle jsem si mávala nohama ve vzduchu. Byla jsem bosá. K tomu, co jsem chtěla udělat, boty nebyly potřeba. Byl to krásný pocit. Sledovala jsem tu úžasnou krajinu, poslouchala jsem zvuk ptactva poletujícího v korunách stromů, přerušovaný hlasitým šuměním vody hrnoucí se obrovskou silou a rychlostí dolů z kamenitého srázu. Zvedla jsem se z betonové zídky. Chvíli jsem stála v té výšce nad vodopádem a sledovala kapky vody, které se při dopadu na ostrý kus kamene tříštily jako sklo hozené ze vzteku o zem. Po špičkách jsem přešla po betonové zídce blíž ke splavu. Nohy jsem musela klást jednu před druhou, jinak bych spadla přímo dolů pod splav. A to jsem nechtěla, tak brzo ne. Sestoupila jsem ze zídky níž, tak abych byla přímo nad vodopádem. Na tváři jsem ucítila stékat kapku. Možná to byla slza, možná to byl pouze střep vody, jež se odrazil od kamene. Neutřela jsem si ji. Nechala jsem ji, aby stekla po mé tváři, krku a poté zajela pod výstřih mých bílých letních šatů. Pak už jsem se o ni nestarala. Udělala jsem krok blíže k okraji betonové lávky, na které jsem nyní stála. Stačilo by se jen nahnout a už bych byla jako pták. Ale to jsem neudělala, ještě pořád nebyl ten správný čas. Místo toho, jsem opatrně posunula špičky prstů u nohou tak, aby byly ve vzduchu. Zavřela jsem oči a ještě chvilku poslouchala ten šumějící, uklidňující zvuk. Bylo to tady. Teď je ten správný čas. Mírně jsem přikrčila kolena a prudce se odrazila z lávky. Letěla jsem! Opravdu jsem letěla. Cítila jsem se jako ptáček. Volná, bez starostí... A potom... NIC. Ani tma, ani světlo. Pouho pouhé nic!
---
Toto byl úvod do nové povídky :) Pokračování přidám, až tu bude 5 komentářů, abych věděla, jestli to někoho zajímá :))
Můžete napsat, jestli chcete, aby části byly delší nebo kratší a jak si myslíte, že to bude pokračovat :)

AUTOREM POVÍDKY JSEM JÁ, ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!!