Low battery

Nikde nikdo.Heksnulo mi auto.Ocitl jsem se na docela osamělém místě.Napadlo mě,že zkusím zavolat mobilem rodině."Low battery",informoval mě můj mobil.Auto bylo bohužel zničené.Slunce ted´docela žhnulo.Není divu,když byla půlka srpna a půlka léta a čas prázdnin a dovolených.Mimochodem moje jméno bylo Peter Melon a byl jsem štíhlý blondýn a povoláním pojištovací agent,což mi hrálo hodně do karet.
Předek automobilu Range Roveru(stříbrné barvy),které pocházelo z Anglie a bylo rodinným vozem.Vyplašil jsem ptáky.
"Halo?""Halo?",řekl jsem do telefonu.Bez odpovědi.Poté se mobil díky vybité baterii deaktivoval.
Kolem mě nebylo skoro nic.Naštěstí byl asi 0,5 kilometru ukazatel.Dověděl jsem se,že město je jen asi 2 kilometry odsud.
Město,kde jsem později pobýval mě překvapilo svou moderností.Bylo velké a impozantní.Tady byl snad každý "snob"-došlo mi hned.
Měl jsem štěstí.Asi po půl hodině jsem potkal kamaráda z dětství Thomase.Potkal jsem ho na velkém náměstí náhodou.
Znali jsme se trochu z dětství...Thomas mi pomohl.Měl u sebe mobil.Thomas byl o hlavu vyšší než-li já.Já byl malý blondák.Thomas byl brunet.Oba jsme byli štíhlí.
Toho dne bylo hezké počasí.Naštěstí.Brzy jsem měl zásluhou kamaráda a jeho mobilu spravené auto a vrátil jsem se brzy domů.Thomas měl příjmení Green a byl trochu větší sympaták než-li já.Povoláním byl montér(montoval dveře do aut).

Shodou náhod se asi o týden později stalo něco podobného stalo Thomasovi.Naštěstí jsem byl také docela pohotový.Pomohl jsem mu,tak jako jsem před časem pomohl já jemu.Ono se říká Jak se do lesa volá,tak se z lesa ozývá.Je to úplná pravda.Ke konci dne jsem už byl celkem unavený a proto jsem usnul brzy.KONEC.