Poslední hřích

Podíval se na mě a já v tu chvíli věděla, že všechna ta slova a ta odtaživost, kterou ke mně choval nejenom za dnešní večer byla falešná. Nezmohla jsem se na nic jiného než civět s otevřenými ústy do země a být uzavřená ve svých vlastních myšlenkách a vzpomínkách, které mě vnitřně drásaly. Cítila jsem, jak se prodírají nejen mou myslí, ale i celým tělem, přestávala jsme cítit nohy, poté ruce a nakonec i obličej. Pršelo. Ale já to nevnímala. Bylo mi to všechno jedno. Bylo mi jedno, co se stalo, bylo mi jedno, že jsem zmoklá a že mám nejspíš rozmazanou řasenku, se kterou jsem se dělala snad čtvrt hodiny, což je pro mě celkem dlouhá doba, jen kvůli dnešnímu večeru. Na rty se mi vkrádal úsměv a já nevěděla proč. Štípla jsem se. Ozvěna mého činu byla však slabá a já si začala uvědomovat, že látka začíná působit. Bylo mi zkrátka fajn. Jakoby realita a s ní i všechny mé problémy odpadla a já teď seděla vedle něho a nic nikde kromě nás nebylo. ,,Je to zvláštní pocit,viď?" vytrhl mě z rozjímaní nad situací. ,,Jo celkem jo... Zvláštní je dost vystihující slovo. Odkdy ho ty vlastně používáš?"... Chvíli byl ticho a zdálo se, že až překvapivě usilovně si rozmýšlí odpověď. ,,Záleží snad na tom? Někdy máš dost hloupý otázky. Ale to byl ten důvod, proč jsem do tebe byl vždycky blázen." Zasmál se, ale mně to vtipný nepřišlo. Vlastně mě to spíš naštvalo. Podívala jsem se na něj s neutrálním výrazem nebo jsem se o něj aspoň snažila a odsekla ho pouhým ,,Hmmm". Vrhl ten svůj známý úšklebek, pro který jsem ho vždy tak milovala. Nikdy jsem se na něj po tomhle zlobit nedokázala a ani teď to nebylo jinak. Ta podivná energie, co dělila naše těla začala podivně pulzovat a já věděla, co přijde. Vždycky jsem to věděla. Věděla jsem věci a nedokázala to vysvětlit. Tentokrát mě z mých myšlenek vytrhly jeho teplé rty a já věděla, že nic nebude jako dřív, že všechny ty plané sliby, které jsem slíbila nejenom sobě v tomto okamžiku upadly do zapomnění. Zavřela jsem oči a nechala se hýčkat snad samotnou temnotou. Ach, jak já ráda hřešila. Obzvlášť s ním. Přesto, že to byl polibek velice důvěrný a známý, něco bylo jinak. Kousl mě, začal sjíždět ke krku. Najednou jsem cítila jak se mi rozšířily panenky a pak jsem necítila snad vůbec nic kromě temné slasti, která se navyšovala s každým jeho polknutím. Něco bylo jinak, něco bylo špatně. Těchto myšlenek jsem se ale nemohla nějak zbavit. Přesto mi to bylo jedno. Najednou jsem si uvědomila, že moje víra je pravá. A že dokonce mé dva sny splynuly v jeden a ten byl skutečný. Odehrával se právě teď a tady. Ač nechtíc, začala jsem zavírat oči, on se jen sladce smál a poslední věc, kterou jsem v mém smrtelném životě viděla byly jeho oči, které už nebyly důvěrně hnědé, ale černé.