Sen

Blížila se půlnoc a já zrovna vypínala televizi.
Musím se umýt a jít spát, zítra mě čeká náročný den.
Šla jsem si tedy do skříně pro čistý ručník a v tom jsem zahlédla Bradavický hábit ?
To se mi snad jen zdá.
Nezdálo.
Vyndala jsem ho ze skříně a oblékla jej.
Padl mi úplně krásně.

Svlékla jsem Bradavický hábit a chtěla ho vrátit zpět do skříně, ale žádná skříň tu již nebyla !
Ani moje ložnice tu nebyla !
Stála jsem v nějaké chodbě, která mi byla povědomá.

Šla jsem dále chodbou doufajíc, že najdu něco, co mě ujistí, že tohle celé nemůže být pravda.
Za ohybem chodby stál školník Filch a to byl přesný opak toho co jsem hledala.
"Co tady děláte? Vás neznám !" pravil a pozorně si mě prohlížel.
Než jsem stačila cokoliv odpovědět, uslyšela jsem za sebou hlas.
" To je v pořádku, pane Filchi, to je profesorka Greenová. Zrovna dorazila." pravil poklidným hlasem člověk stojící za mnou.
Byl to Albus Brumbál.
Odkud zná mé jméno ? Vlastně mě to ani nepřekvapuje, vždyť on ví vždycky všechno.
Ale co to říkal ? Profesorka ?
" Zřejmě hledáte cestu do své ložnice, že paní profesorko ? " usmál se na mne Brumbál.
Přikývla jsem.
Já nemohu dělat profesorku ! Vždyť neumím ani jedno základní kouzlo. Navíc nemám kouzelnickou hůlku.
" Pane řediteli, smím se zeptat, jaký předmět tu mám vlastně učit ? "
" Jasnovidectví, milá Ness, " pravil Brumbál.
Neumím předpovídat budoucnost, to jsem nikdy nezkoušela. Vlastně...jednou, když můj kocour schodil květináč ze stolu, okřikla jsem ho: " Jen počkej, to schytáš ! " A schytal to..
"Tak jsme na místě. " vytrhl mě z myšlenek Brumbálův hlas. " Uvidíme se ve Velké síni." Dodal, a byl pryč.
Přede mnou byli dveře s cedulkou: Prof. Ness Greenová.
A za chvíli jsem měla jít na večeři do Velké síně, kde jsem se měla setkat s ostatními profesory, a co hůř, i se Severusem Snapem !
Vcházela jsem do Velké síně a zastavila se v půli kroku.
Nádhera !
Řady stolů obklopené spousty studentů, strop plný zářicích hvězd a profesoři, mezi nimiž na mě čekala prázdná židle.
Usedla jsem na své místo profesorky jasnovidectví a nemohla si nevšimnout, že mě nejedno oko pozoruje.
O pár míst vedle mě seděla madam Hoochová, profesor Kratiknot, profesorka McGonagallová, Albus Brumbál a Severus Snape.
Albus Brumbál povstal, utišil studenty a představil novou profesorku jasnovidectví.
Od stolů se ozval potlesk.
" Hostina je připravena. " pronesl.
Všichni nerušeně jedli, ale můj žaludek byl sevřený.
Po večeři jsem se vydala do své ložnice.
Na nebi svítil úplněk a z dáli se ozývalo vytí....že by Remus Lupin ?
Ráno mě čekala první hodina jasnovidectví.
Studenti již čekali.
" Vítejte, moji milí, vítejte. " pravila jsem.
" Dnes budeme věštit budoucnost z křišťálové koule." sípala jsem dál.
" Nalistujte si stranu 392 ve vašich učebnicích a podle návodu se pokuste zjistit, co ve svých koulích vidíte." sípala jsem ještě.
S úlevou jsem pak sledovala, jak studenti odcházejí z hodiny znechuceně.
Něco podobného jsem praktikovala i ve svých dalších hodinách.
Když jsem se ráno probudila, převlékla vydala se na snídani do Velké síně, všichni seděli až na Severuse.
Ale i ten nakonec dorazil, šel rovnou ke mě a řekl mi: " O půlnoci vás očekávám, potřebuji s vámi mluvit."
Přikývla jsem.

Nastala půlnoc a já scházela schody dolů k Severusovi do sklepení.
Než jsem stihla zaklepat, dveře se přede mnou otevřeli a v nich stál Severus.
" Pojď dál, Ness. " pronesl.
" Co jsi potřeboval probrat, Severusi ? " zeptala jsem se.
" Vlastně nic důležitého, posaď se. " řekl.
" Postojím, děkuji. " odpověděla jsem.
Severus ke mě došel, chytl kolem pasu a opatrně k sobě přitáhl.
" Jsi krásná, Ness. " pronesl do ticha.
Pohladil mě ve vlasech, začal něžně líbat.
Do ucha mi zašeptal : " Dnes zůstáváš u mě, Ness. " a skousl mi ušní lalůček.
Vzal mě do náruče a odnášel ke své posteli.
Milovali jsme se.

Probudilo mě pípání mého mobilu.
"Panebože, to není možné ! " vykřikla jsem a posadila se na posteli.

Byl to jen sen !
Do pokoje dopadaly sluneční paprsky a já se rozvlykala do svého polštáře.