Stargate Future (SGF)

Budoucnost v našich rukou

Je krásný letní den u pobřeží Atlantického oceánu, poblíž státu Západní Virginie, kam se právě přestěhovala Atlantis. Od Wraithského útoku na Zemi před dvěma lety je její osud stále nejasný. IOA je rozdělena na dvě skupiny, které se nedokážou dohodnout. Jedna chce ukončit veškeré vojenské operace v Pegasu, Atlantidu nechat na Zemi a přesunout tam SGC. Ta druhá chce zase Atlantidu vrátit zpět do Pegasu. Realita je zatím taková, že Atlantida zastoupila funkci zničené Antarktické základny. Na Zemi, ale naštěstí nikdo neútočí a SGC se tam zatím také nepřesunulo. Dnes však chce udělat IOA konečné rozhodnutí, takže se schází nejvyšší představenstvo, které bylo zvoleno před rokem po útoku Luciánské aliance na Zemi. Čítá okolo čtyř set vyslanců z celého světa. Na tomto jednání je hostem pan Woolsey, velitel Atlantidy, který ji chce vrátit zpět do Pegasu.

Pentagon, zasedání IOA

„Dobrý den,“ začal pan Woolsey se svým proslovem. Dál pokračoval: „Všichni jsme si vědomi velké hrozby útoku na Zemi. Ale,‘‘ odkašlal si, ,,Atlantida má obrovský potenciál být naší hlavní vojenskou základnou a kolonií v Pegasu. Podle našich informací občanská válka mezi Wraithy do roka skončí. Máme tedy poslední možnost Wraithy zastavit! Tato příležitost se opakovat nebude. Až občanská válka skončí, budou dále hledat bohaté pastviny- Zemi a její spojence. Já žádám jen, aby Země do Pegasu vrátila své dvě lodě- Apollo a Daedalus. Společně s Atlantidou.“ Po celou dobu Woolseyho proslovu všichni přihlížející bedlivě poslouchali a vše si zaznamenávali do svých zápisníků. Woolsey samozřejmě očekával dotazy, které také začaly být kladeny. Jako první se zeptal pan Coolidge: „K čemu by vám byly ty dvě lodě?“ Woolsey tuto otázku očekával a obratem odpověděl: „Mohli bychom tak ničit Wraithské laboratoře. Máme zprávy, že jejich technologie se rychle rozvijí. Je možné, že mají ještě nějaké ZPM.“ Pan Coolidge se však ptal dál: „K čemu nám to ale bude? Wraithi zatím neví, kde je Země. A my tu máme dost vlastních problémů. Zbudou nám tu jen tři lodě, tedy Odyssea, Hammond a Sun Tzu. Na orbitě Země budeme potřebovat, až Atlantida odletí minimálně dvě lodě“ „Doktor McKay s doktorem Zelenkou se snaží snížit energetickou náročnost na pohon červí díry, pokud se jim to povede, tak je Atlantida schopná přiletět do dvou minut a ostatní lodě do dvaceti vteřin,“ reagoval obratně Woolsey. „Jestli jsem to pochopil správně, tak toto vylepšení ještě není hotové!“ připojil se do diskuse jeden z vyslanců. Byla to další otázka, kterou Woolsey očekával. Nechtělo se mu na ní moc odpovídat: „Ne, zatím ne, ale jsem si jist, že se do tří měsíců dokončí.“ Pan Coolidge z toho již vyvodil závěr a odpověděl: „Dobře, ale Atlantida se přestěhuje až se to vylepšení dokončí. Souhlasíte se mnou?“ „S tím nemohu souhlasit, my nemáme čas! Nemůžeme tím ztratit zhruba tři měsíce nebo možná ještě víc. Budoucnost Pegasu je v našich rukou!“ namítal Woolsey. „Pane Woolsey, vy ještě moc nechápete, že nemáme na výběr. Nemůžeme mít v Mléčné dráze jen jednu loď schopnou opustit Zemi bez rizika napadení. To prostě nejde!“ snažil se jeden z vyslanců vysvětlit panu Woolseymu zapeklitou situaci. Woolsey se na chvíli zamyslel. Teď už mu bylo jasné, že je do Pegasu jen tak nepustí. Proto mu nezbývalo nic jiného, než souhlasit: „Tak dobrá, až se vyřeší problém s pohonem červí díry, povolíte nám se vrátit?“ Poté se strhla velká nepřehledná pěti hodinová diskuse, ve které padali nejrůznější návrhy.
Nakonec se tedy dohodli takto: Atlantida, Daedalus a Apollo zůstanou v Mléčné dráze do doby, než se bude moci pohon červí díry spouštět při nižší energetické spotřebě. Pan Woolsey ať už se mu to líbilo nebo ne se s tím musel smířit.

Atlantida, hangár,
druhý den

„Woolsey, vítejte! Jak dopadla ta věc s IOA?“ položil otázku Sheppard. Za ním stál McKay se Zelenkou. Teyla s Rononem z Atlantidy odešli. Teyla šla za svým lidem a Ronon, podle vzoru vyprávění Shepparda z jiné verze budoucnosti, se přidal k Pegasuské koalici, kde cvičil mladé potencionální válečníky. Woolsey se svým smutným hlasem odpověděl: „Mám za sebou i lepší dny. Odletět nám dovolí jen, když vyřešíme ten problém s energií u pohonu červí díry.“ McKay mu svou odpovědí okamžitě zvedl náladu: „To by neměl být zas takový problém, včera jsme udělali velký pokrok.“ „Buďte prosím přesnější, teď nemám náladu na hádanky,“ odpověděl Woolsey. McKay mu svým typicky geniálním způsobem odpověděl: „Šli jsme na to celou dobu ze špatné strany. Původně jsme chtěli dosáhnout snížení energie pomocí lepšího nasměrování energie. Všimli jsme si totiž, že pohon odebíral energii i potom, co už byl vypnutý. Včera jsme ale zjistili, že to bylo díky obrovskému přetížení, které na Atlantidu působí.“ „Jaké přetížení?“ zeptal se ihned Sheppard. Tentokrát mu odpověděl Zelenka: „No, v podstatě tím vytváříme červí díru bez brány. A to je ten problém. Brána totiž přetížení stonásobně snižuje, ale bez brány na nás působí astronomické přetížení. A abychom se nerozpadli, tak město to přetížení anulovalo masivním přesunem energie do inerciálních tlumičů.“ „Říkali jste, že jste udělali velký pokrok, ale jak vidím, tak jsme zase na začátku!“ rozčiloval se Woolsey. „Ne tak docela. Je jasné, že tento pohon byl postaven především pro okamžité mezigalaktické cesty. Pravděpodobně hlavně pro projekt Destiny. Pohon měl údajně být stejně rychlý, jako cestování hvězdnou bránou. K Destiny by se tak mohli dostat do hodiny. My ale tuto rychlost nepotřebujeme,“ řekl McKay. Dál pokračoval Zelenka: „Myslíme si, že by stačilo snížit rychlost. Pracujeme na programu, který by dvacetinásobně snížil rychlost. A předpokládáme, že když dvacetinásobně snížíme rychlost, tak přímo úměrně také snížíme přetížení. Tím bychom snížili potřebu energie na desetinu!“ „Délka cesty by se prodloužila asi o pět vteřin,“ ještě doplnil McKay. Sheppard s Woolseym se na sebe podívali. Sheppard pak prohlásil: „A na to jste nemohli přijít dřív?“ „Pracovali jsme na tom jen měsíc... před tím jsme pracovali na otevření červí díry k Destiny,“ odpověděl naštvaně McKay. „Tak dobrá. Kolik času potřebujete na dokončení programu?“ položil další otázku, celý natěšený, Woolsey. Zelenka mu odpověděl: „Dva až čtyři týdny. Přesně to říci nedokážeme.“
„Skvěle, teď ještě vybrat nové členy expedice.“

O týden později, McKayova laboratoř

„Ahoj Rodney,“ pozdravil Sheppard Rodneyho. „Ahoj, co potřebuješ?“ odvětil nesměle Rodney, který zrovna počítal něco hodně důležitého. „Nic, nic. Jenom mám malý problém s matematikou,“ začal opatrným tónem plukovník Sheppard. „Co počítáš?“ ušklíbl se Rodney. „Já jen, říkal jsi, že cesta pohonem červí díry při současném výkonu trvá z Pegasu do Mléčné dráhy dvacet vteřin. Pokud jsi tedy na orbitu. A teď, jestli se nemýlím, chceš tuto cestu dvacetkrát prodloužit, což by znamenalo, že cesta bude trvat čtyři sta vteřin. Není to trochu moc?“ prohlásil hrdě Sheppard. McKay mu znuděně odpověděl: „Nebude to trvat tak dlouho. Hele nejvíc času zabere nabití, které trvá více než devatenáct vteřin. Nevím přesně, jak dlouho to bude trvat, ale mělo by to být do půl minuty. Tím jsem si celkem jistý.“ Plukovník se chvíli zamyslel a pak odvětil: „Tak díky, teď už to chápu. A mimochodem, jak to jde?“ „Celkem dobře. Do týdne bychom měli být hotovi s programováním. Zatím jsme nenarazili na problém. Žádné Antiky nastavené protokoly, které by nám to ztížili, prostě nic,“ řekl spokojeným hlasem Rodney. „To se nestává moc často. No nic, už musím,“ ušklíbl se Sheppard. „A kam jdeš?“ zeptal se ještě Rodney. „Na velitelství. S Woolseym se tam snažíme sestavit expedici. Nikdy jsem si nemyslel, že to bude tak těžké,“ řekl smutně Sheppard. „Aha, tak zatím,“ rozloučil se McKay. „Jo, zatím!“