Tajemná postava

Každý z nás již zaručeně slyšel o tajemné houslistce.
Vy ne?
Tak se pohodlně človíčku posaď a poslouchej co ti tu povídám.

Již jako malá holčička jsem si nechala od maminky předčítat příběh o tajemné houslistce.
Říkalo se že hraje jako mistryně. Pravda ,ale jak jsem již zjistila byla taková, že její hraní znělo jako zpěv ptáků na jaře, jako smích batolete a jako smutek mrtvého.
Na své hraní vábila ty nejkrásnější muže s nejkrásnější povahou.
Jednou se jí to ovšem nepovedlo. A to vám chci říci.



Na kamenitý povrch dopadla ladná noha obutá v černých lodičkách.
Prázdný pohled se rozhlédl kolem.
Jemné ruce pozvedli nástroj.
Chladné rty se usmáli.
Oči se zavřeli a představily si muže ,kterého navábí.
Bledá dívka oděná v černých šatech začala hrát svou serenádu.
Měsíc jí ozařoval a dával ji nádech tajemna.
Byla to ona.
Tajemná houslistka.
Naženily se mraky okolo měsíce.
Vzácní černí motýly se utrhovali z jejích šatů a létali všude kolem.
Dostávala se do nejlepšího ,když zjistila že na muže její hra nefunguje.
Dívala se jak muž objal svou milou.
Rozzuřeně otevřela oči ze kterých se řinuly slzy.
Změnila melodii a vzduch začal vířit, černé vlasy vlát a chladné rty smát.
Déšť propadal skrz její tváře a její slzy zabíjeli květiny.
Přestala hrát a pohlédla na měsíc.
Motýli z jejích šatů se trhali dál…
Jeden motýl jeden šat, jedna kůže.
Než zbyli jen housle na nichž hrála.

A viděl jí někdo?
Ano.

Malá holčička to vše pozorovala a bosými nožkami našlapovala na kameny.
Vzala housle do ruk a odešla domů.
A tak se vždy stala nová Tajemná houslistka…