Audience

Joe toho dne již od časných ranních hodin hledá cestu do Oválné pracovny. Jeho nejbližší štáb, v této chvíli složený ze tří lidí, tam netrpělivě čeká. Joe vstupuje do dveří.
„Sláva, už je tady,“ utírá si pot z čela první poradce
„Konečně to našel,“ brble si pod nos kdesi vzadu poslední poradce, který si myslí, že je tady stejně pátý kolo u vozu. Mluvčí, zvaná poradci, ochrankou a dalšími příslušníky administrativy, včetně úklidové čety, Trdlo Heda, přiskakuje k prvnímu muži planety a pomáhá mu usadit se v křesle.
První poradce se naklání k – ano, teď už to můžeme prozradit – k prezidentu Spojených států amerických.
„Pane prezidente, zítra přijede…“
„Kdo přijede?“ zavětří prezident Spojených států amerických. „Sadám?“
„Ne pane, Sadám, jak bych to řekl… zesnul.“
„Poslali jsme květiny?“ ptá se starostlivě první muž planety.
Poslední poradce se ušklíbne a zamumlá: „Něco jsme poslali, ale květiny to nebyly.“
Trdlo Heda přináší kávu. „Pane prezidente, zítra přijede na státní návštěvu nejlepší premiér všech dob z Evropy.“
„Kdo to je, odkud je? Největší jsem přece já.“
Do hry vstupuje první poradce: „Jistě, pane prezidente. Vrátíme se k tomu později.“

Tady uděláme malou zkratku. Panu prezidentovi vše vysvětlili. Podrobné líčení tohoto procesu by byla dlouhá nuda, a my přece čekáme na nejlepšího premiéra všech dob.

Ten přilétá, poté přijíždí a nakonec v lehkém předklonu vchází do Oválné pracovny,
„Pane prezidente, je mi velkou ctí.“
„A vy jste kdo?“ zamračí se nejmocnější muž planety.
Přiskakuje Trdlo Heda, která se nakonec vedle pana prezidenta projevuje jako Chytrá Heda:
„To je ta státní návštěva z Evropy, premiér Petr.“
„Vítejte příteli,“ Joe rozevře náruč.
Premiér Petr – ano i teď už to můžeme prozradit – premiér České republiky se cítí polichocen, přiskakuje ke svému protějšku, objímá ho a volá: „Děkuji příteli…!“
Joe se zamračí: „Ovládejte se!“ Obrací se k Chytré Hedě: „Kdo je ten člověk?“

A zase ta malá přestávka, neboť složitost identifikace státní návštěvy se trochu protáhla. Ale opět zásluhou Chytré Hedy (už zůstaneme u tohoto označení, nejsme jako ti zlí poradci a další čeládka) se vše v dobré obrátilo a oba velcí státníci zasedli ke kulatému, možná poněkud šišatému, stolu.

Premiér Petr ukázněně sedí a čeká až se klimbající prezident Joe probudí. Ten najednou otevře oči a zvolá: „Bůh ochraňuj vaši královnu!“
Premiér Petr trochu rozpačitě namítá: „Ale pane prezidente, my královnu nemáme, my máme prezidenta, generála P...“ Nejlepší premiér všech dob nestačí jmenovat a je přerušen.
„G e n e r á l a ?“ Nejmocnější muž pečlivě vyslovuje každou slabiku a dodává: „U vás proběhl vojenský puč?“
„Nikoliv pane prezidente, generál byl řádně zvolen v demokratických volbách.“
Při těchto slovech Joe viditelně pookřál. Jeho pohled byl najednou jasný, zdálo se, že i mysl se rázem stala otevřená. Krátce se zasmál. „Zvolen prezidentem v demokratických volbách? Jo, tak o tom něco vím.“

A v této nanejvýš dramatické chvíli oba velké státníky opustíme, abychom se k nim vrátili někdy příště.