Jaroslav Hašek Povídky II

Pokus o abstinentní večírek čili Americká zábava

II.

Nelze říci, že město, kde se stal pokus o abstinentní večírek a amerikánskou zábavu, bylo by snad městem prostopášnějším než druhá města v republice. Alkoholikové tam drželi stejné tempo s alkoholiky jiných měst a jako všude jinde i tam připadal na pět střízlivých jeden opilý chlap a na tři obyvatele denně láhev kořalky. V noci našli vždycky ležet tucet lidí jako všude v jiném městě, které mělo stejný počet obyvatelstva, a dva nebo tři se ve dne váleli po chodníku. Také nelze říci, že by se v tom městě v noci víc řvalo než kdekoliv jinde, nebo tropilo víc výtržností. Tu a tam někdo o někoho přerazil hůl, jednou za rok někdo někoho v opilství rozpáral, to by tak už snad bylo všechno.
Proto vzbudilo velkou senzaci v městě, když jedna paní, která přijela po smrti svého muže z Ameriky do svého rodného města, pobláznila veřejnost s uspořádáním abstinentního večírku a amerikánské zábavy, která se měla konat v restauraci pana Vašaty.
Ubohý pan Vašata musel sehnat do sálu sto dvacet židlí, osmdesát hrníčků na čaj, který bude vařit Američanka s paní vrchní revidentovou od dráhy, kterážto dáma se velice rychle připojila k abstinentnímu večírku, poněvadž nebylo snad ani jednoho dne, aby pan revident nepřicházel domů v noci ne opilý, ale veselý.
Manžel té americké dámy byl jedním z průkopníků abstinentního hnutí v Alabamě a vrchním kazatelem nějaké náboženské sekty.
Plakáty, které dala natisknout, měly černý rámec jako nějaké úmrtní oznámení:
ABSTINENTNÍ ZÁBAVA
AMERIKÁNSKÝ VEČÍREK BEZ ALKOHOLU
Vyhýbejme se opilcům! Alkohol snižuje obraz boží
k obrazu nerozumného zvířete!
9. DUBNA POBAVÍTE SE BEZ ALKOHOLU V RESTAURACI P. VAŠATY!
Začátek v 7 hod. večer
Na programu:
Úvodní slovo pí Piccknown, pocházející z našeho města. Různé hry.
Pro občerstvení podává se bezplatně čaj. Přijďte hromadně a přesvědčíte se sami, co je lepší, zábava s alkoholem, nebo bez alkoholu!
Když se obsah plakátu uvedl ve známost obyvatelstva, nastalo pravé pobouření v městě, kteréž bylo asi tlumočeno vyhraněným prohlášením starého lesníka ve výslužbě, pana Polívky: „Taková zábava nepatří do hospody, ať si jdou s tím čajem někam na palouk.“
Kapelník Vořech šel ještě dál a vyjádřil se v hospodě U nádraží: „Já tam půjdu a vožeru se jim tam pod vobraz boží.“
Téhož mínění byla spousta jiných občanů. Nad abstinentní zábavou visely těžké chmury.