Jaroslav Hašek Povídky II

Zápas s Armádou spásy

I.

Pan Karel Larsson, velitel Armády spásy v Československu, napsal právě do Ústředního listu Armády spásy pohnutlivou zprávu do rubriky Mezinárodní zprávy: „Jižní Afrika. Podplukovník Smith, pracující již třicet let mezi tamními domorodci, byl se svými dvěma důstojníky, kteří tu práci začali, sněden sedmdesáti obrácenými salutisty.“ Tím mohl ukázati celému světu, že náboženství lásky má praktickou cenu.
Pan velitel byl v mrzuté náladě. V jižní Africe žerou jim domorodci podplukovníky i s důstojníky a zde v Československu jdou obchody s dušemi strašně mizerně. Na Silvestra odpoledne a večer bylo shromáždění vojínů a v sále musili otevřít všechna okna, tak to čpělo rumem. V noci pak od 10. hod. přes půlnoc veřejné shromáždění s vítězstvím několika osob, které později na ulici byly zatčeny pro opilství. Na Nový rok klečelo u lavice pokání asi deset osob, kterým čouhaly z kapes láhve koňaku.
V neděli byl kapitán Pivoňka v Pardubicích, kde dle doslechu prý jedenáct osob hledalo spásu, a nakonec se vysvětlilo, že si chtěli od něho vypůjčit peníze na hospodu.
Dne 31. prosince přijela ze Švédska kapitán Blenda Hellspongová, aby pomáhala v práci, a první její bylo, že se naučila zpívat Točte se, pardálové!
Práce na Slovensku byla započata 7. ledna a 9. ledna už tu byl telegram, že vůdce výpravy objednal si ve Skalici tři hektolitry vína na účet Armády spásy.
Kapitán Hunt vrátil se do své vlasti, Anglie, k léčení. Poručíkovi Kukačkovi scházejí kalhoty jeho uniformy, ačkoliv se vymlouvá, že je proměnil za marmeládu, kterou rozdal chudým dítkám; jest to dosti pravděpodobné.
Liga mládeže poslala na druhou vánoční nadílku na Vinohrady seržanta Libuši Aronovou, která recitovala 38 básniček a zpestřila program hrou na klavír a zpěvem, následkem čehož ještě dodnes leží ve Vinohradské nemocnici na oddělení pro nervové choroby kolem dvou tuctů chlapečků a děvčátek, kteří si přišli pro vánoční nadílku.
Ze smutného přemýšlení vytrhl velitele Karla Larssona příjemný hlas kapelníka sborové kytarové brigády: „Je naděje pro každého, Larssone!“
„U starého čerta, kapelníku, myslím, že svět je už lak zkažen, že tu vůbec není naděje.“
„Zrakem víry pronikáme i temno neblahé doby, Larssone, ona nás připoutá k Němu.“
„Dejte mně s Ním pokoj. Víte dobře, že jsem byl vyzván generálem Bramwellem Boothem, abych uspořádal roku 1921 tažení za spásu hříšníků. Věci se nedaří. Bilance klesá. Potřeboval bych obrátit opravdového lotra, jehož obrácení by vzbudilo senzaci.“
„Já o jednom vím, veliteli Larssone. Seděl jsem s ním včera v jedné vinárně.“
Velitel Larsson zbledl rozčilením.
„I vy jste, kapelníku naší kytarové brigády, ve vleku neřestí?“
Důstojný kapelník se vlídně, něžně usmál a řekl:
„Co jest více, veliteli Larssone, vypít nějakou čtvrtku vína a získat pověst člověka ve vleku neřesti, či získat jednu duši z moci ďábla?“ Ostatně já pil víno Lacrimae Christi, Slzy Kristovy. Co se týká dále toho lotra, na něho jest třeba poslat nadšeného mladého muže, jakým jest náš sekretář Hopps:
„Ach, Willy Hopps, toť opravdu anděl. Měl být na Cejloně pověšen domorodci, když je učil zpívat v plantážích písně Armády spásy. Zavolejte ho sem a dejte mu adresu toho lotra, kam chodí na víno.“